V osmnáctkách byl mistrem Evropy, teď se vrací jako manažer. Všechno je úplně jinak, říká Hnilička

V kategorii osmnáctiletých kdysi startoval výtečnou kariéru. Milan Hnilička se v roce 1992 stal mistrem Evropy, turnaj ve Spišské Nové Vsi se mu povedl natolik, že za několik týdnů odjel coby třetí gólman na mistrovství světa dospělých. Pak následovaly krásné roky v domácí nejvyšší soutěži, NHL či Rusku. Hnilička vyhrál olympiádu i světové šampionáty. Nyní se tak trochu vrací ke kořenům, někdejší skvělý brankář je generálním manažerem letošní osmnáctky, pro níž příští týden startuje MS ve Finsku. "Všechno je úplně jinak, hokej se strašně změnil," konstatuje.

Na povel má organizační záležitosti, stará se o mužstvo. O všechno důležité, co reprezentace na vrcholném turnaji potřebuje. Mladí hokejisté vědí, čeho Hnilička v minulosti dosáhl. Titul mistra Evropy si ale vybaví jen pamětníci, současní junioři nebyli na světě. "Je to strašně dávno, přes dvacet let. Občas si na to vzpomenu, vyhráli jsme, byl to pěkný zážitek. A víte, co je zajímavé? Letošní tým má stejného kustoda, Franta Ptáček byl už tehdy s námi na Slovensku," hlásí.

Zatímco tehdy byl dospívajícím mladíkem a gólmanem s ohromným potenciálem, teď je z Hniličky manažer, který se snaží předávat zkušenosti. Po letech pozoruje, jak se jeho sport změnil. "Pro mě je důležité, že si velmi rozumíme s ostatními členy realizačního týmu. Máme jeden směr a podobný pohled na věc. V juniorském prostředí jsem dlouho nebyl, pořád se vzdělávám a učím. Musím říci, že se na mistrovství světa hodně těším," říká.

Připouští, že jeho role je poradní a částečně i výchovná. "Myslím, že se v osmnáctce vytvořila dobrá parta kluků. Sázíme na týmový výkon. Držíme při sobě. Poznáte to třeba tehdy, když se podíváte na náhradníky, kteří nehrají. V utkání dáme gól a oni si plácají, mají stejnou radost jako všichni ostatní. Tohle nebývá běžné," upozorňuje. Trenéři Jakub Petr a Petr Svoboda formují svěřence dlouhodobě, na kvalitních vazbách v mužstvu pracují všichni členové realizačního týmu včetně Hniličky.

Trojnásobný mistr světa je denně s juniory, vnímá, jak se dnešní generace liší od té jeho. "Hráči jsou jiní, jako je jiný svět kolem nás. Máme ročník 1996, jsem s ním druhým rokem. Kluci mi přijdou fajn. My měli možná trochu jiné cíle, neviděli jsme hned ekonomické zázemí. Toužili jsme být slavní, co s tím pak přišlo, to člověk vnímá. Dnešní hráči mají díky médiím víc informací." Mladým rozumí i díky dětem. "Mám dvě holky ve věku třináct a deset let. Jsou na Facebooku, my v jejich věku nic takového neznali," směje se.

Moderní technologie usnadňují život, ale na hokejovém šampionátu mohou být i určitou brzdou. Realizační tým osmnáctky proto stanovil určitá pravidla. "Máme dané mantinely. Kluci mohou mít mobily a počítače v určitou dobu, neexistuje, aby to bylo při obědě, v kabině a podobně. Musím říci, že s tím zatím nebyly větší problémy, hráči ta pravidla vzaly. Na druhou stranu - přehnaně hodné hokejisty nikdo nechce," reaguje s nadhledem.

Jako manažer týmu má na starost organizaci, je i konzultantem trenérů. A hráčům částečně vychovatelem. "Jsou mladí, snažím se je pozitivně nakazit. Jako bývalý gólman občas poradím brankářům, ale na ty jinak máme vynikajícího trenéra Martina Lásku. Chodím na led, popovídáme si. Ale kluci z týmu na mě nestřílí, už nechytám," vykládá v dobrém rozmaru. Nijak netají, že se je v nové roli spokojený. "Předtím jsem působil v Mladé Boleslav, klub je o něčem jiném. Jsou tam větší vlivy od rodičů a agentů, tady je to v mezích. S trenéry jsme otevřeni diskusi, není problém si kohokoli vyslechnout a podebatovat."

Milan Hnilička ukončil aktivní kariéru a hned se dal do práce v Boleslavi. "Byl to rychlý přechod do bafuňářské role, teď u osmnáctky si to užívám. Vyhovuje mi to. Nerad prohrávám, platí to i na této úrovni," říká. Trenérské ambice prý nemá, je rád, že u milovaného sportu našel svoji roli. "Hokejový svět mě pořád strašně baví. Člověk se do toho ponoří, musím říci, že se mi líbí cesta, jakou se vydal hokejový svaz. Vytváří nám podmínky, máme třeba kvalitní realizační tým a zázemí. Junioři teď dostávají podmínky, jaké jsem kdysi zažil v reprezentačním áčku. Teď máme před sebou šampionát a musím přiznat, že jsem i trošku nervózní. Je za tím spousta úsilí, věřím, že budeme úspěšní," uzavírá.