V osmnáctce je stejný týmový duch jako loni, hlásí David Kaše. Jako kapitán chce jít týmu příkladem

Zažil jarní radost na mistrovství světa ve Finsku, David Kaše byl při tom, když mladí čeští hokejisté senzačně brali stříbrné medaile. Nadaný útočník původem z Kadaně, který se rozvíjí v Chomutově, nyní mezi bojovníky osmnáctky povýšil. Už není o rok mladší zelenáč, nýbrž jeden z nejzkušenějších hráčů, na které se spoléhá. Před Memoriálem Ivana Hlinky navíc dostal kapitánské céčko. "Vyplývá z toho pro mě možná větší odpovědnost, ale jinak nic zásadního. Od prvního do posledního hráče všichni makáme, na kluky určitě neřvu. Snažím se jít příkladem," usmívá se šikula ze severu Čech.

Svěřenci trenérů Jakuba Petra a Petra Svobody v Břeclavi přepsali historii. Základní skupinou prošli bez ztráty kytičky, vyhráli všechny tři zápasy, což se jejich předchůdcům nepovedlo. Ve středu večer navíc osmnáctka zničila poměrem 11:2 ruskou sbornou, tenhle výsledek také vešel do dějin. "Trošku jsme překvapili i sami sebe. Do utkání jsme šli s tím, že máme jistý postup, ale nechtěli a nemohli jsme nic vypustit. I když jsme nad Rusy vysoko vedli, pořád jsme hráli naplno," konstatuje.

Utkání na Hlinkově memoriálu se dost lišila. "Proti Americe to bylo o osobních soubojích, povedly se nám přesilovky a zápas jsme zvládli. S Finy to bývá vždycky hodně náročné, hlavně bruslařsky. Oni nás tlačili, změnili jsme tedy taktiku, což nám pomohlo," vrací se proti proudu času. Ve čtvrtek má národní tým den volna, páteční večer bude ve znamení semifinále proti Švédsku. "Uvidíme, Švédové možná budou hrát podobně jako Finové. Jsou silní jeden na jednoho, bruslí. Trenéři nám to rozeberou u videa," hlásí.

Český mládežnický hokej dostal na jihu Moravy další vítanou injekci. Češi zaslouží za základní skupinu jedničku s hvězdičkou - rozstříleli Rusy, předtím porazili Finy, ačkoli soupeř měl mnohem víc střel. Jenže na to se nehraje. "Máme vynikající partu, každý dělá maximum ve prospěch týmu," povídá Kaše. Stejné věty zněly už na jarním šampionát ve Finsku. "Přijde mi, že se vůbec nic nezměnilo. Jasně, jsou tady jiní kluci, ale týmový duch zůstal. Víme, že tohle je cesta k úspěchu," dodává.

Kapitán Kaše je nejlepším důkazem, jak vypadá hokejista, jenž potlačí ego ve prospěch celku. Mohl by před skauty honit body a hrát na sebe, jenže sympatický útočník Pirátů je z jiného těsta. S pukem dokáže velké věci, má mimořádnou techniku, cit pro kombinaci. Dobře plní taktiku. Ačkoli v produktivitě turnaje nenasbíral taková čísla jako někteří kolegové, roste z něj velký hráč. Také proto, že stojí nohama pevně na zemi. "Mým snem je NHL, ale k té mám samozřejmě ještě daleko. Teď se soustředím na osmnáctku. A až turnaj skončí, budu bojovat o místo v prvním týmu Chomutova," reaguje.

Do tamní kabiny už nakoukl, v týdnu před břeclavským turnajem si Kaše zahrál za Piráty přípravný duel. David by rád zakotvil natrvalo, podle všeho je blízko. První liga by mu slušela, navíc by se zase sešel v jednom mužstvu s bratrem Davidem. "Naposledy jsme spolu hráli v mladším dorostu. Jestli by nám to šlo v jednom útoku? Myslím, že jo. Jsme každý trochu jiný, ale rozuměli bychom si," nepochybuje.

Oba útočníky přivedl k hokeji tatínek, který před časem hrával druhou nejvyšší soutěž za Kadaň. Do extraligy se neprobil, starší potomek David už ano, brzy by rád totéž napodobil i David. Rodinný klan z Kadaně začíná vyrovnávat úspěchy jiné tamní dynastie, která město proslavila. Kdysi odtud do Chomutova odešel Josef Klíma, vynikající útočník 50. a 60. let. Jeho syn Petr zářil posléze v Litvínově, Jihlavě a československé reprezentaci, po emigraci pak v Detroitu, Tampě Bay či dalších klubech NHL.

David Kaše slavného rodáka zná. "Petr Klíma do Kadaně jezdí, navíc má dva syny, kteří také hrají hokej. Jsou stejný ročník jako já," informuje. Sám má slušně našlápnuto k velké kariéře, ovšem stojí teprve na začátku. "Mám co zlepšovat. Hlavně bych potřebovat zesílit. A také musím víc střílet. S pukem kolikrát vymýšlím a hledám spoluhráče místo toho, abych zakončil," uvědomuje si.

Hokejem žije naplno, ostatně doma byl tenhle sport vždycky tématem číslo jedna. "S tátou a bráchou to probíráme pořád," směje se. David stále bydlí u rodičů podobně jako starší Ondra, sdílejí dětský pokoj jako v dobách, kdy byli ještě malí kluci. "S bráchou jsme bývali často v sobě, to je asi normální. Jelikož jsem mladší, Ondra se mě venku vždycky zastal. Držel nade mnou ochrannou ruku," povídá. Teď už přece jen vyzráli. "Bojujeme spolu u playstationu," dodává z vesela.

Oba útočníci kráčejí stále kupředu. Ondřej je oporou dvacítky, prošel draftem NHL, počátkem července se zúčastnil kempu Anaheimu. David je elitním hráčem osmnáctky, výběr zámořských koníků by se ho měl týkat za rok. Slavná liga je jeho dětským snem. "Jako kluk jsem neměl oblíbený klub ani konkrétního hráče. Ale strašně rád bych se tam dostal. Teď na to však nemyslím. Na Memoriálu Ivana Hlinky jsme postoupili do semifinále, což byl náš první cíl. Musíme se připravit a udělat všechno, abychom dosáhli co nejlepšího výsledku," uzavírá.