V některých utkáních nám scházelo nasazení, soudí pardubický trenér Josef Jandač

Pardubice si před pátým semifinálovým utkání pro soupeře připravily jedno překvapení. Brankářská jednička týmu pro play off Růžička tentokrát nevyjel k utkání a pouze usednul na střídačku. Jeho místo zaujal zkušený Adam Svoboda a podal výborný výkon. Přesto utkání nedochytal. Přesto jeho mužstvo prohrálo a obhájcům titulu skončila sezóna před branami finále.

Ale vezměme vše od začátku. Pro Adama bylo složité dostat se do správného rytmu, poněvadž nepočítaje záskok v poslední třetině třetího utkání série, Svoboda naskočil do soutěžního utkání poprvé od 23.ledna, kdy hájil branku proti Liberci. „Rozjezd nebyl ideální,“ přiznal třiatřicetiletý brankář Eatonu. Možná že chybějící zápasová praxe se podepsala pod oba góly, jenž během zápasu inkasoval. Nasvědčuje tomu i pohled do zápisu o utkání: Vítkovické góly padly zkraje zápasu – ve dvanácté a třinácté minutě, kdy ještě nemusel být úplně rozchytaný.

Při obou gólových situacích propustil Svoboda kotouč mezi betony a po utkání si vyčítal zejména ten druhý. „Druhý gól mě mrzel. Můj zákrok proti Ujčíkově střele byl nedotažený, možná, že kdyby byl člověk v zápasovém rytmu, třeba bych to dotáhl,“ popsal své pocity z obdrženého gólu Svoboda.

Jak však dodává, s Ujčíkem si jsou celkově kvit. Pardubičtí totiž ve třetí třetině srovnali skóre, a Svoboda později, alespoň na čas, zachránil svůj celek, když osmatřicetiletému forvardovi sebral gól z hokejky dvacet vteřin před závěrečnou sirénou třetí třetiny. „V součtu jsme měli skóre vyrovnané 1:1 a v obou případech to bylo o štěstí. Stejně, jako Viktor dal první gól se štěstím, na konci mě trefil do držadla hole a štěstí bylo zase na mé straně,“ vykládal Svoboda.

V prodloužení se hrál hokej nahoru-dolů a obě mužstva měla šanci ukončit duel zlatým gólem, jenže nestalo se tak. ČEZ Arénou se proti siréna ozvala ještě jedenkrát a zápas se musel rozhodnout až v samostatných nájezdech, do kterých už však odchovanec Zetoru Brno nezasáhl.

Byl totiž střídán Růžičkou. Vysvětlit tento taktický tah přišel pardubický kouč Jandač osobně: „Už předem jsme s trenérem brankářů přemýšleli, jak bychom tuhle situaci řešili. Ovšem i sám Adam nám pověděl, že na nájezdy pustí Růžičku. Svoboda tady totiž už jedny nájezdy v sezóně chytal a nebyl moc úspěšný. I s ohledem na to jsme zvolili možnost poslat do branky Martina Růžičku.“ Na Svobodu tak již zůstaly jen dvě otázky. První, zda-li bylo složité udržovat se v koncentraci a kondici po celé dva měsíce, kdy se do brány vůbec nepodíval a druhá pak směřovala na ofenzívní sílu Vítkovic v podobě první formace.

K otázce udržování koncentrace měl Svoboda jednoduchou odpověď: „Já musím být připravený, je to moje práce,“ odvětil. „Nebýt připravený, byl byhc sám proti sobě. Pracoval jsem na sobě a taky se cítili fyzicky dobře a mohl jít do utkání s čistou hlavou. Teď zase můžu mít čisté svědomí, že jsem odvedl maximum.“

„A jestli mi nejvíce problémů dělal útok Káňa-Burger-Ujčík? V této formaci jsou zkušení hráči, v ligovém srovnání na kvalitativní špičce. Ovšem Vítkovice mají sestavu celkově velmi dobře vyváženou,“ všiml si Svoboda. „Výborně hráli také například Klimek, Vrána a neskutečně rychlý Pohl. Tohle jsou všechno hráči, které určitě čeká dobrá budoucnost,“ věštil budoucnost pardubický gólman.

Následně se trenér Jandač pokusil rozebrat celou semifinálovou sérii a najít její klíčové okamžiky. „Myslím si, že se série lámala v prvním a třetím utkání. Do těchto zápasů jsme nepředvedli patřičné nasazení, jako by v play off mělo být,“ pokáral své svěřence Jandač.

„Po čtvrtfinálové sérii se Zlínem jsme měli poměrně dlouhou pauzu, v té době proběhla šatnou druhá vlna chřipkové epidemie. Nějakých pět hráčů bylo na antibioticích a přišli na trénink tři dny před začátkem semifinále. Možná, že tohle trochu poznamenalo náš výkon,“ přemítal nahlas dvaačtyřicetiletý trenér. "Nicméně v první třetině úvodního utkání jsme měli dost šancí na to, abychom šli do vedení. Bohužel se to nestalo. A co se druhého zmíněného utkání týká, když soupeř vstřelil gól z kategorie lacinějších, nebyli jsme pak schopní utkání zvrátit v náš prospěch.“

A ve svém monologu pokračoval Jandač i nadále. „Myslím, že v ostatních zápasech jsme byli důstojným soupeřem. Jenže v utkáních která dospěla do prodloužení nebo nájezdů nám cyhbělo to, co se nám podařilo v předchozí sérii se Zlínem – rozhodnout je ve svůj prospěch,“ uzavřel.