V nájezdové loterii taháme vždycky špatný los, postěžoval si František Ptáček

Po odehrání 43. kola O2 extraligy činí rozdíl mezi celky na sedmém až jedenáctém místě tabulky pouhé dva body. Nikdo nechce zůstat Černým Petrem na nepostupové jedenácté příčce, ale žádnému z ohrožených se nedaří ze skupinky bodově odskočit. Výjimkou není ani českobudějovický Mountfield, jenž v posledním utkání na domácím ledě proti Plzni ztratil výhru čtyřiačtyřicet vteřin před třetí sirénou a v samostatných nájezdech přišel také o prémiový bod.

Budějovičtí prohospodařili nejeden slibně rozehraný zápas. Mnohdy lacino inkasují v závěru základní hrací doby. Duel s Plzní jako by kopíroval předchozí vystoupení Jihočechů na kladenském ledě nebo v Litvínově. „Těžko se hledají slušná slova,“ nevěděl si rady s komentářem kapitán týmu František Ptáček. „Děláme školácké chyby, třeba dnes anebo minule na Kladně, kde domácí dali vítězný gól s velkým štěstím v poslední vteřině. Stávat by se to nemělo, měli bychom si výsledky pohlídat a dotáhnout do úspěšného konce,“ bědoval.

Nedá se vyloučit, že přibývající neúspěchy začínají svěřencům kouče Výborného svazovat ruce a jejich psychika dostává stále více zabrat. „Nevím, jestli v posledních dvou zápasech hrály nervy hlavní roli, prostě to spadlo do naší branky a soupeři měli i dost velkou kliku,“ zamyslel se Ptáček. „Možná to bylo horší v těch zápasech předtím, kdy jsme vedli o dva nebo o tři góly. Tam jsme selhali po taktické stránce a možná i ty nervy zapracovaly.“

Druhá třetina souboje s Plzní skončila bez branek, přestože hostující gólman Pöpperle musel jednadvacetkrát zasahovat proti pouhým sedmi zásahům budějovického Turka. Domácí hráli v této části čtyři přesilovky, Plzeňané jednu. V této fázi se možná lámal chléb. „Hlavně v téměř dvouminutové hře pět na tři jsme měli dát gól,“ litoval zkušený hokejista. „Mohli jsme ještě využít následnou přesilovku pět na čtyři, ale nepovedlo se. Šance byly, ostřelovali jsme plzeňskou klec, ale nebyli jsme schopni dotlačit puk za brankovou čáru. Opticky to vypadalo dobře, jenže efekt se nedostavil.“

Přesně dvě a půl minuty před třetí sirénou Jihočeši využili poprvé v utkání početní převahu, zdálky se trefil František Ptáček. „Dostal jsem přihrávku na modrou čáru, vypálil do skrumáže a propadlo to tam. Žádnou vědu bych v tom nehledal,“ zůstal skromný autor téměř vítězného gólu. Jeho tým vedl 2:1 a zdálo se být rozhodnuto.

Soupeř však ve vlastním oslabení vyrovnal. „Byla to naše taktická chyba,“ přiznal Ptáček. „Nepřečetli jsme si, že Plzeňští vyměnili gólmana za hráče a doskočili do pěti. Rychle se přesunuli k nám do pásma a vznikla další chyba, že tam vyplaval jejich volný bek, který střílel,“ rozpomínal se budějovický kapitán na puk letící z hole Modrého, který on sám nešťastně rukavicí tečoval a pomohl mu najít cestu za Turkova záda.

O tom, že by snad domácí v závěru polevili pod dojmem skoro jistého vítězství, nechtěl čtyřiatřicetiletý zadák ani slyšet. „To ne,“ bránil se. „Chtěli jsme hrát přesilovku na jistotu a ani jsme neriskovali střílení takových těch nejistých puků. Jenže oslabenému celku se většinou podaří vyhodit a Plzni se to opravdu povedlo. Na led naskočil pátý hráč a byl z toho vyrovnávací gól,“ přehrával si film s nepříjemnou tečkou.

V nastaveném čase šel za katr plzeňský Kovář, ale Jihočeši byli v přesilovce čtyř proti třem znovu bezzubí. „Měli jsme tam pár takových mizerných střel,“ věděl Ptáček. „Někdy chybí kousek a ten nám dneska chyběl. Před nájezdy pak bylo na hráčích soupeře vidět, že si věří. Je to sice loterie, ale bohužel my taháme vždycky špatný los,“ nechtěl sám uvěřit skutečnosti, že jeho tým letos z devíti rozuzleni v samostatných nájezdech osmkrát vyšel naprázdno.