V hale Globen hrál za Kanadu, dostal se do all stars. Teď je Nedvěd po 18 letech zpátky

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Když vstoupil do haly Globen, mohl si v duchu říci: Bože, jak ten čas letí. Petr Nedvěd se do krásné arény vrátil po dlouhých osmnácti letech. Stále je aktivním hokejistou, pořád válí na reprezentační úrovni, i když za tu dobu se spousta věcí změnila. Liberecký bard už dávno neobléká dres Kanady jako v roce 1994, nastupuje za národní tým České republiky. "Na tehdejší Švédské hry si samozřejmě dobře vzpomínám, rozdával jsem tady radost," vypráví s humorem sobě vlastním.

Liberecký odchovanec, který v sedmnácti letech opustil v Kanadě výpravu litvínovských hokejistů a zůstal za Atlantikem, se tehdy českým fanouškům připomněl v barvách země javorového listu. Nedvěd byl zrovna bez smlouvy v NHL, vedení kanadského svazu ho oslovilo s nabídkou a výtečný útočník souhlasil. Záhy začal přípravu na olympiádu v Lillehammeru, ale ještě předtím čekal turnaj ve švédské metropoli.

"Pro nás to bylo úspěšné vystoupení. Hrál jsem tehdy za Kanadu a teď jsem moc rád, že jsem dostal možnost podívat se do Globenu i s naším nároďákem," vykládá. Aréna, která je v mnoha ohledech unikátní, byla v roce 1994 svědkem triumfu českého výběru. Svěřenci trenérů Hlinky a Neveselého s přehledem zvítězili, krátce před olympiádou to vypadalo s našimi nadějemi hodně pozitivně.

Do Lillehammeru tehdy neodcestoval František Procházka, který se zranil, nominaci v posledním okamžiku nezískal ani jeho jmenovec Martin. Český tým byl na poměry (hrálo se bez hvězd NHL) silný, jenomže v Norsku mu došel dech a nakonec skončil bez medaile. Kanaďané brali na Švédských hrách bronz, pod pěti kruhy ale málem zlato. Sebral jim ho až v památném penaltovém rozstřelu tehdejší švédský mladíček Peter Forsberg.

"Ve Stockholmu to pro nás tenkrát byla důležitá prověrka, ověřili jsme si totiž, že můžeme hrát proti týmům evropské špičky. V mužstvu jsme měli pár dobrých hráčů, jinak spíš kluky, kteří se nedostali do NHL. Než aby šli na farmu, vzali nabídku reprezentovat Kanadu," vysvětluje Nedvěd. Zkušenosti poté javorovým listů pomohly na olympiádě. "Byli jsme krůček od zlata, ale i ze stříbrných medailí jsme měli radost," dodává.

Nenápadný tým dostal tvář v hale Globen, už tehdy bylo jasné, že se jeho lídry stanou Petr Nedvěd a Paul Kariya. Oba byli zařazeni do all stars turnaje, oba patřili v Lillehammeru k nejlepším. Není divu, že liberecký útočník dobře věděl, jaké prostředí ho nyní ve Stockholmu čeká. "Připadá mi, že se v Globenu vůbec nic nezměnilo. Možná jen v desáté řadě vyměnili jednu červenou sedačku," vykládá z vesela a pohledem klouže po strmých tribunách.

Tahle stavba byla otevřena už v roce 1989, ale má své kouzlo. Každého zaujme, rozhodně nezevšedněla. "Pořád se mi líbí. Je to kotel, tribuny nejsou tak vzdálené jako v NHL. Fanoušci mají výborný kontakt s hrou," upozorňuje. Jakmile uslyší dotaz, zda se dá aréna srovnat s nějakou jinou ve světě, jen pokrčí rameny. "Osmdesát, možná devadesát procent hal je stejných. Nebo podobných. Jako přes kopírák. Tahle ne."

Tehdy před 18 lety měl Nedvěd také možnost částečně poznat Stockholm. "Ale moc času nebylo. Pamatuju si, že jsme byli tehdy na nějaké večeři v Café Opera. Kdo ví, jestli to tam ještě dneska funguje. Jinak jsme měli program docela našpalaný." Borci jako Corey Hirsch, Paul Kariya, Brian Savage, Dwayne Norris, Chris Kontos už mezitím hokeje nechali, na vrcholové úrovni vydrželi kromě Nedvěda jen gólman Manny Legace a obránce Adrien Aucoin.

Olympijský turnaj i tehdejší klání ve Švédsku jsou už poměrně dost zaprášenou vzpomínkou. Nedvěd má ale ty zážitky pořád před očima. "Když se podívám zpátky, připadá mi to jako před dvěma nebo třemi lety. Já přitom v NHL začínal počátkem 90. let. Uteklo to strašně rychle, bohužel. Však už si v garáži pomalu vyhlížím místo na brusle a na hokejky," žertuje. Ale neberte ho úplně vážně, tak zlé to není. Tenhle veterán rozhodně ještě neřekl poslední slovo!