V Edmontonu se sejdou zkušení matadoři, Oilers povedou Pat Quinn a Tom Renney

Když se Pat Quinn (na snímku) s Tomem Renneym potkali v útrobách některé z hal NHL naposledy, stáli proti sobě jako soupeři. Bylo to v povýlukové sezóně 2005-06, kdy prvně jmenovaný dokončoval svoji misi v Torontu a závistivě přihlížel, jak druhý s NY Rangers postupuje do play off. Teď budou mít společný cíl. Od příštího ročníku povedou Edmonton, kde před měsícem skončil Craig MacTavish. Součástí trenérského týmu zůstává asistent Kelly Buchberger.

Quinn s Renneym údajně podepsali smlouvy na tři roky s tím, že po jejich vypršení mohou v organizaci Oilers najít jinou práci. Čtyřiapadesátiletý Renney má navíc slíbeno místo hlavního kouče v případě, že se jeho o dvanáct roků starší kolega rozhodne odejít do důchodu. Na to ale jeden z nejznámějších stavitelů kanadského národního týmu na vrcholných světových akcích momentálně nemyslí, těší se na novou výzvu.

“Dobře si uvědomuji, jak bohatá je historie Oilers. Jsem si vědomý, jak vášnivé mají fanoušky, kolik talentu se skrývá v jejich řadách. Myslím, že máme šanci pomoci mužstvu k mnohým vítězstvím a jsem nadšený, že budu moci spolupracovat s Tomem a Kellym. Je mi potěšením vrátit se na stadióny NHL,” vyznává se trenér, jehož největším úspěchem v National Hockey League byly dvě finálové účasti s Philadelphií a Vancouverem.

Právě ve Vancouveru mířily jeho kroky stejným směrem jako Renneyho. Quinn dělal Kosatkám od roku 1987 jedenáct let generálního manažera, v období 1990 až 1994 a poté ještě krátce na jaře 1996 (po propuštění Ricka Leye) i hlavního kouče. Pro další jedna a půl sezóny si jako svého nástupce zvolil trenérského novice Toma Renneyho, jenž měl čerstvě v soukromých sbírkách dva Memorial Cupy s Kamloops Blazers z juniorské WHL. V managementu Canucks v té době působil i nynější generální manažer Olejářů Steve Tambellini.

“Když mám hledat definici vůdcovství, najdu ji v Patu,” vysvětluje šéf Edmontonu, proč jeho volba padla na Quinna. “Když hledám člověka, pod kterým bych chtěl působit jako hráč, představuji si někoho jako Pata Quinna. Když pomyslím na někoho, kdo by měl být vzorem morálky pro tým, který chce jít kupředu, znovu mě napadne někdo jako Pat Quinn.”

Kromě již zmiňovaných Philadelphie, Vancouveru a Toronta kormidloval dvojnásobný držitel Jack Adams Award tři roky i Los Angeles. Pod pěti kruhy v Salt Lake City 2002 dovedl reprezentaci javorových listů k první zlaté olympijské medaili po padesáti letech, o dva roky později zopakoval triumf při Světovém poháru. Obhajoba olympijského titulu pod Quinnovým vedením v Turíně skončila ve čtvrtfinále na Rusku. Náladu proti stejnému soupeři si spravil loni na šampionátu osmnáctek, letos získal s Kanadou zlato na juniorském šampionátu.

S přihlédnutím ke kolegovým kvalitám je pochopitelné, že Tom Renney (i když má z MS různých kategorií jako trenér osm medailí) zůstane trochu v pozadí, ačkoliv jeho pracovní zařazení bude přidružený kouč, což je více než obyčejný asistent trenéra. “Jsem šťastný, že mu můžu být nápomocen. Budu v jeho systému dělat cokoliv, abychom výhrami na ledě přispěli k potěše našich fanoušků,” říká závěrem Renney.