V Dynamu je to teď k nevydržení, přiznává Pavel Rosa

V minulé sezoně patřil k nejproduktivnějším hráčům mužstva, velkou měrou se zasloužil o vítězství Dynama Moskva v superlize. Nyní Pavel Rosa poznává odvrácenou tvář ruského angažmá. Obhájci mistrovského titulu se nedaří a český útočník je nejčastějším terčem kritiky naštvaného kouče Vladimíra Krikunova. „Hraničí to až s ponižováním. Jestli se to nezmění, půjdu pryč,“ říká Rosa.

Z posledních sedmi zápasů Dynamo pětkrát prohrálo a propadlo se v tabulce. Co se děje?
Dlouho přemýšlí... „Od začátku sezony táhl mužstvo Maxim Sušinskij. Jenže začátkem listopadu se zranil a od té doby je to bída. Ruská liga je velice vyrovnaná, stačily tři čtyři porážky a z druhého místa jsme spadli na sedmé.“

Jaká v klubu panuje atmosféra?
„Hned po první porážce nastalo rozčarování. Trenéři začali křičet a nadávat hráčům, mně obzvlášť. Přitom sezonu jsem začal dobře. V deseti zápasech jsem posbíral sedm bodů, přestože jsem třeba přesilovky jenom dohrával po Sušinském... Jenže pak to přišlo. Kritika byla úplně bezdůvodná a pořád se stupňovala.“

To vám asi na herní pohodě moc nepřidalo, že?
„Sebevědomí šlo den ode dne dolů. Takové negativní chování, nadávky, skoro až ponižování a neustálé hledání nějakých chyb, s tím jsem se ještě nikdy nesetkal. Na ledě je to samozřejmě cítit. Člověk má svázané ruce. Nejen já, ale všichni hráči.“

Po loňské úspěšné sezoně poznáváte odvrácenou tvář ruského angažmá?
„Loni jsem jim nedal od začátku možnost, aby mě kritizovali. Nechali mě být a já si hrál v klidu svou hru. Teď jsem jedním z hlavních viníků. Jednou se prohrálo a hned jsem byl přeřazen z druhé do čtvrté formace. Dva zápasy jsem dokonce vůbec nehrál. Nikdo si se mnou nesedl, aby mi to vysvětlil. Jenom za zády v novinách se dočítám nejrůznější pomluvy. Je to velmi neprofesionální přístup.“

Kouč Krikunov byl začátkem listopadu na inspekční cestě v zámoří. Věřil jste, že se třeba něco změní?
„Kdepak. Se svým asistentem mají stejné názory, už spolu pracují dlouho. Byli jsme tehdy na soustředění v Mariánských Lázních a trénovali jsme od rána do večera, běhali, bruslili bazény. Nedělali jsme nic, co by nás mohlo trochu bavit, žádný náznak pozitivního myšlení.“

Předpokládám, že pobyty na báze jsou teď na denním pořádku?
„Pár nocí navíc jsme tam už strávili. Trenér Krikunov zastává názor, že jakmile se nedaří, musíme ještě víc trénovat. Doslova nám řekl, že abychom mohli zvítězit, musíme být unavení.“

V kariéře už jste si ústrků ze strany trenéra zažil dost v Los Angeles. Tam jste ale alespoň mohl své umění předvádět na farmě. Jak se se současnou situací vyrovnáváte?
„Špatně. Není úniku. Když se nedaří, neumějí hráčům pomoct.“

Jak vidíte svou budoucnost v Dynamu?
„Jestli to takhle půjde dál, tak tady nezůstanu. Už mám něco za sebou, znám své kvality. Hokej mě pořád baví, chci hrát.“

Dynamo prošlo v létě velkou obměnou kádru. Může to být také příčina horších výsledků?
„Máme skvělé brankáře a pak Sušinského. Bez něho už tým není tak kvalitní.“

S kým si v pozměněném mužstvu nejvíc rozumíte?
„Dobře vycházím se všemi kluky. Ale nejvíc se bavím asi se Spiridonovome. Také hrál v Americe, bavíme se anglicky. Musím říct, že mi tady chybí Luboš Bartečko, který tu hrál v minulé sezoně. Hodně jsme se spolu nasmáli.“

O to víc vás muselo mrzet, když si nakonec angažmá v Dynamu rozmyslel Yannick Lehoux, s nímž se znáte z farmy L.A. v Manchesteru.
„Měl podobný osud jako já. Snažil jsem se mu pomoci, aby se dostal z Los Angeles pryč. Přišel do Dynama, ale asi se mu tady nelíbilo, tak zamířil do Švýcarska. Teď už zase hrál za Phoenix v NHL. Zůstáváme přátelé.“

Nacházíte při současné situaci v Dynamu oporu u manželky Isabel, která je v Moskvě s vámi?
„Určitě. Mimo hokej žiju spokojený život. S manželkou si báječně vystačíme. Je ve třetím měsíci těhotenství, doma se starám a myslím na jiné věci.“