V červených dresech bychom už mohli hrát pořád, libovali si Burger s Málkem

Vítkovická oslava klubové historie se vydařila na jedničku. Co více, než jasné pětibrankové vítězství s nulou obdržených branek, si mohlo vedení ostravského klubu přát? Snad jen, aby u po delší době opět výborného herního projevu ostravského celku nezůstalo pouze pro dnešní utkání. Aby skvělá touha po vítězství nezůstala zakleta do historických dresů červené barvy, jež Vítkovice oblékaly v osmdesátých letech minulého století.

Za oběť Vítkovickému obrození padla již dříve těžce raněná Kometa Brno. Celek z podšbilberka se během první čtvrtiny vypracoval do širší špičky tabulky, které se až do šestatřicátého kola držel. Jenže výsledkový sešup trvá s malými přestávkami od začátku prosince a Brno bude v posledních zápasech bojovat alespoň o postup do předkola play off.

Jenže situace nebyla pro Ostravany tak prostá, jak se zdá. S Kometou letos získaly jediný bod, po domácí porážce na nájezdy, v době, kdy brněnská krize již probíhala pět zápasů. Jak říká kapitán celku od vítkovických železáren, domácí si toho byli dobře vědomi: „Měl jsem z tohoto utkání obavu, protože Brno hraje o všechno,“ pověděl Burger, „ovšem my jsme splnili, co jsme si předsevzali: hráli jsme se velkým nasazením, tlačili jsme se do branky, bojovali jsme a proměnili jsme vypracované šance. Vyhráli jsme, dokonce s nulou vzadu. Jasný výsledek 5:0 hovoří za všechno.“

Zmíněné čisté konto na štítu utkání Romana Málka však sám brankář nepřeceňuje. „S Brnem jsme letos třikrát padli, o to důležitější bylo zvítězit, a já bych za výhru byl stejně rád, i kdybych dostal dva góly,“ nechal se slyšet Málek. Přestože Kometa nebyla vyloženě odevzdaným soupeřem a výsledek je k ní z určitého pohledu krutý, jen podtrhuje momentální situaci Brňanů a pětibrankové vítězství ostravských Rytířů se zrodilo nečekaně snadno.

 I když první gól, kterého dosáhl Petr Húževka tečí střely Malíkovy, hlavní rozhodčí konzultoval s videem. Telefonát do kabiny videosudího trval téměř patnáct minut a v ČEZ Aréně vyprodané z pětaosmdesáti procent stoupala nervozita. „Rozhodčí říkali, že si nejsou jistí, jestli gól nepadl po zásahu vysokou holí a raději si situaci prohlédli u videa,“ přiblížil důvod zkoumání obrazového záznamu Burger.

„Trvalo to trochu déle, ale zaplaťpánbůh, že branku nakonec uznali.“ Třiatřicetiletý kladenský rodák si vůbec celkově oddychl, protože ani vítkovická série výsledků a předváděných výkonů nebyla v poslední době zrovna dvakrát nejlepší: „Speciálně z venku jsme nevozili žádné body a týmy kolem pátého až sedmého místa se na nás dotáhly,“ všímal si Burger, kterak se z prvního celku tabulky najednou stala lovná zvěř mužstev druhé třetiny tabulky.

„Z tohoto ohledu body z utkání s Kometou získávají na další váze. Doufám, že nepovedené období máme za sebou a budeme už jen vyhrávat.“ Málek i Burger byli velkými muži zápasu mezi Vítkovicemi a Kometou Brno, v jehož rámci ostravský klub vzdával hold své historii, konkrétně mistrovskému kádru, jež před třiceti lety vyhráli československou nejvyšší soutěž.

Málek si připsal čisté konto po likvidaci třiceti soupeřových střel, Burger vstřelil dvě branky a k dalším dvěma přispěl svou asistencí. O to více tak oběma zůstane utkání, k němuž Vítkovice výjimečně nastoupily v červených barvách dresů, vyryto v paměti a jistě by si přáli, aby šťastný úbor mohli přes hlavu navlékat až do konce ročníku. „Hned v kabině po skončení zápasu jsme si říkali, že bychom v červených dresech, mohli hrát i příště,“ přitaká autor čtyř kanadských bodů Burger.

„Já si musel už během rozbruslení trochu dres upravit, tkanička ze šněrovačky se mi lepila na suchý zip od přilby, takže jsem jí vyvléknul. Ale já mám velmi rád červenou barvu a retrodresy se mi líbí moc, bylo by fajn v nich hrát i dále,“ přidal svůj názor Málek. Potíž s lepící se tkaničkou k suchému zipu by se dala vyřešit i jinak, než jejím vyvlečením.

Pokud by si Málek vzal k srdci retroatmosféru úplně, místo tkaničky by šla dolů helma a chytal by, jako tehdy ještě velká část brankářů. „Kluci si dělali legraci, že mám jít na led v čepici nebo škrabošce,“ smál se navrátilec v brankovišti Vítkovic po zranění Málek, „to bych ale asi nepřežil ani rozbruslení.“