Uzdravující se Marián Hossa věří, že stihne přípravný kemp

Tři měsíce po drsném zákroku Raffiho Torrese se chicagský útočník Marián Hossa (na snímku) cítí být v dostatečně dobré kondici, aby mohl pokračovat v tradičním modelu předsezónní přípravy. Po intenzivním tréninku na suchu nepociťoval žádné následky otřesu mozku, teď se chystá nazout brusle a podrobit tělo fyzické zátěži na ledové ploše.

„Cítím se mnohem lépe a na takové úrovni, na jaké jsem chtěl být,“ říká slovenský hokejista. „Jsem rád, že příprava pokročila a já jsem schopný trénovat na téhle úrovni. Vzhledem ke svým současným pocitům věřím, že do přípravného kempu nastoupím v pořádku.“

Na bruslích stál Hossa naposledy 17. dubna ve třetím zápase prvního kola play off proti Phoenixu, ale odehrál tehdy jen tři minuty a osm sekund čistého času. Ve dvanácté minutě ho Torres u mantinelu zasáhl ve výskoku ramenem do hlavy a rodák ze Staré Lubovně opouštěl kluziště na nosítkách.

Za hrubý zákrok byla Torresovi vyměřena druhá nejdelší suspendace v dějinách NHL, na základě rozhodnutí šéfa ligové disciplinárky Brendana Shanahana si neměl zahrát v 25 zápasech. Třináct trestných položek si mohl odškrtnout díky postupu Coyotes do finále Západní konference, o další čtyři mu začátkem července zmírnil „vězení“ komisař Gary Bettman. Kromě přípravných utkání tedy útočník Kojotů přijde ještě o osm zápasů v úvodu příštího ročníku.

Hossa by se v říjnu, pokud neztroskotají jednání o kolektivní smlouvě, mezi mantinely objevit měl – alespoň podle svých momentálních subjektivních pocitů.

„Samozřejmě to může vypadat jinak, až se postavím na led a schytám první ránu nebo mě někdo přitlačí k mantinelu, ale bez kontaktu zvládám všechno v normální rychlosti,“ upozorňuje třiatřicetiletý veterán, držitel Stanley Cupu z roku 2010. „Jezdím na kole, trénuju, vzpírám – s ničím nemám problém. Brzy přijde čas vyjet na led.“

Z Torresova zákroku si toho Hossa moc nepamatuje. „V prvních sekundách jsem vůbec nevěděl, kde jsem. Teprve v nemocnici jsem se začal rozvzpomínat, co se stalo. V prvních dnech jsem ležel v zatemněném pokoji, než se můj stav začal pomalu zlepšovat. Nějakou dobu trvalo, než jsem se zklidnil a mohl začít relaxovat.“