Už jsme vyzkoušeli všechno možné, ale výhra stále nepřichází, krčí rameny Zdeněk Mráz

Ještě pět a půl minuty před koncem vedla brněnská Technika na vsetínském ledě jednogólovým rozdílem a sahala po veledůležitých třech bodech. Dvě ukázkové akce Radima Tesaříka a Vaňka v rozmezí dvou minut ale rozhodly o tom, že brněnští si připsali už desátou porážku a krčí se na předposledním místě tabulky. Přitom podle jmen na soupisce by měl mít jejich celek rozhodně na víc, než na boj o udržení. To si uvědomuje i jeden z nejzkušenějších hráčů klubu Zdeněk Mráz (na snímku).

Už se zdálo, že zlomíte prokletí posledních zápasů, ale nakonec zase dopadlo všechno jinak. Co bylo hlavní příčinou, že jste dobře rozehraný zápas nedotáhli do úspěšného konce?
„Chtěli jsme ve Vsetíně vyhrát a více než polovinu utkání se zdálo, že by se nám to mohlo podařit. Přežili jsme i krizové momenty, po vyrovnávací brance jsme šli brzy opět do vedení, ale po individuálních chybách, kdy nás soupeř přečíslil, jsme dostali vyrovnávací i vítězný gól. Nebudu se vymlouvat na smůlu, už je to z naší strany snad i křeč nebo bezmoc… Už jsme vyzkoušeli hodně věcí, udělali hodně změn, ale bodovat za tři body už se nám nepodařilo hodně dlouho. To nás sráží dolů.“

Nezdálo se, že byste byli psychicky dole. Dvakrát jste dokázali rychle otočit skóre utkání?
„Psychicky hodně dole jsme byli po pár porážkách v řadě. Teď věříme, že to už horší být nemůže a od strachu z prohry jsme se oprostili. Ale možná bych radši prohrál 0:5 než tak, jak teď. Kdybychom vyhráli po boji 3:2, pořádně by nás to zvedlo. Teď máme doma Opavu, kterou se budeme snažit přehrát.“

Zdálo se mi, že rozhodujícím momentem bylo stažení domácí sestavy na dvě pětky, Vsetín se dostal do tempa.
„My jsme taky stáhli hru na dva útoky, ale efekt to nepřineslo. Asi jsme přestali hrát tak aktivně a čekali jsme, co s námi domácí udělají.“

Určitě vám chyběl Miroslav Barus, který se na tento zápas jistě těšil?
„Ano, těšil se na utkání ve Vsetíně už asi dva měsíce. Jak to s ním ale bude dál, to nejsem schopen říct. Má pracovní povinnosti u mládeže Komety.“

Není vaším problémem i to, že střídáte stadiony, hrajete mimo Brno?
„Asi před dvěma lety byla situace hodně zlá. Poměry mezi Technikou a Kometou byly opravdu špatné. Za poslední rok a půl se to vyčistilo, vztahy jsou daleko lepší. Pomáhají nám, máme tady několik jejich juniorů.“

Byla tato skutečnost důvodem, proč jste se vrátil zpět do Techniky?
„Ano, byla. Po roce, který jsem strávil v Břeclavi, jsem se rozhodl, že nebudu za hokejem dojíždět 50 a více kilometrů. S mým pracovním vytížením by to nešlo skloubit. Každý den odcházet ráno v sedm a vracet se po desáté večer… Řekl jsem si, že buď se domluvím s Technikou, nebo s hokejem skončím. Nakonec to klaplo a jsem rád, že to takto dopadlo.“

Před sezonou byla v mých očích Technika černým koněm soupeře, výsledky jsou zatím opačné…
„Zpočátku to vypadalo dobře, příprava byl dobrá, přátelské zápasy jsme, s výjimkou Šumperka, všechny vyhráli. Ale už kdysi jsem říkal, že úspěchy v přípravě nic neznamenají a možná jsme mohli přípravná utkání raději prohrát. Soutěž je úplně jiná věc. Je ovlivněná zraněními, střídavými starty a tak dále. Začali jsme dobře, ale po pátém kole se to zlomilo a od té doby je to špatné. Situace je už alarmující.“

Předpokládám, že play off stále zůstává vaším cílem?
„Já bych to takto nespecifikoval. Teď musíme myslet na nejbližší zápas a konečně se zvednout. Do Vánoc se může stát spousta věcí, ale na druhou stranu už tady polovina z nás nemusí být. Takže nemluvit o play off, ale jít zápas od zápasu a sbírat bod po bodu.“