Útočník Hynek Zohorna poslal v prodloužení Kometu do semifinále. Nejdůležitější gól kariéry, culí se

Říká se, že poslední krok bývá ten nejtěžší, o pravdě známého tvrzení se na vlastní kůži přesvědčili i hokejisté brněnské Komety. Ve čtvrtfinálové sérii s Plzní vedli před pátečním duelem 3:2 a k postupu jim stačilo vyhrát před domácím publikem. Do utkání sice Brňané vstoupili lépe, druhá třetina se jim ale nevyvedla a v té třetí museli dotahovat ztrátu. To se jim nakonec podařilo, skóre po šedesáti minutách ale bylo nerozhodné 3:3 a o vítězi tak muselo poprvé v sérii rozhodnout prodloužení.

To nakonec netrvala ani nijak dlouho. Po necelých pěti minutách se před Machovským zjevil zcela osamocený Hynek Zohorna (na snímku), který se nijak neunáhlil a s instinktem zabijáka dopravil puk po pohledné akci do plzeňské brány. Kometa v zápase vyhrála 4:3 a celou sérii pak ovládla poměrem 4:2.

Střelec rozhodující branky byl tak po zápase patřičně spokojený. „Dá se říci, že to byl můj nejdůležitější gól v kariéře. I když jsem před dvěma roky ve finále s Pardubicemi taky nějaké dával, tenhle má však pro mě větší hodnotu,“ praví spokojený Zohorna. „Žádný větší tlak jsem během celé situace nevnímal. Chtěl jsem něco zkusit, nechtěl jsem hned střílet. Naznačil jsem střelu rameny, cukl jsem a vyšlo mi to. Machovský se položil a já už měl jen prázdnou bránu,“ popisuje svoji trefu, kterou rozpoutal po celém Brně nefalšovanou hokejovou radost.

Jeho rozhodující akce by se klidně mohla zařadit mezi nejpohlednější góly celé sezóny. Ke vstřelení branky mu pomohly jak šikovné ruce, tak i zvýšené sebevědomí z první třetiny, kdy se mu podařilo vstřelit první branku v letošním play off. „Úvodní gól mi přidal hodně na sebevědomí. Všechno to tím ze mě spadlo a v prodloužení jsem si pak dovolil víc. Vítězný gól byl rozhodně pohlednější než ten první,“ vypráví třiadvacetiletý útočník Komety.

Svoji váhu však měla i první trefa Zohorny ze sedmnácté minuty. V sérii vždy platilo pravidlo, že zvítězí ten tým, který dá v zápase gól jako první. A výjimkou nebyl ani páteční mač. „Tahle spojitost mě hned napadla,“ říká Zohorna. „Chtěli jsme hlavně doma vést od první třetiny a jít jako první do vedení. Stejně jak v první třetině v Plzni. Tam kdyby domácí vedli, hnalo by je publikum a bylo by to nepříjemné,“ vrací se ještě k výhře v pátém utkání na plzeňském ledě, kde se dle trenéra Škodovky lámal chléb.

„Bylo důležité, že jsme u nich vyhráli. Rozhodujícím kritériem o našem postupu ale byla týmová práce. Od prvního zápasu jsme dobře šlapali a nakonec uspěli. Všichni jsme šťastni a jdeme dále,“ usmívá se spokojený Hynek Zohorna, který to v letošní sezóně dotáhne dál než jeho starší bratr Tomáš.

Další překážkou na brněnské cestě za titulem je pražská Sparta – suverén základní části, který si na Masarykův pohár dělal již před sezónou největší zálusk ze všech extraligových týmů. „Sil máme po této náročné sérii ještě hodně. Jsme z léta dobře natrénovaní. Přesto jsme určitě rádi, že jsme rozhodli už teď a nemuseli jet do Plzně ještě k sedmému zápasu. Jednouché to ale rozhodně nebylo?“ vysvětluje rodák z Havlíčkova Brodu, který bezprostředně po skončeném duelu s Plzní neměl semifinálového soka ještě vůbec v hlavě.

„Takhle brzy po zápase ještě na další kolo nemyslíme. Teď nás čekají drobné oslavy, chceme si tento pocit, co nejvíc užít,“ vypráví. „Dáme si nějakou dobrou večeři, jedno pivo a bude. Semifinále však začíná co nevidět,“ dodává Zohorna směrem ke středečnímu zápasu v hlavním městě, kde se celá bitva mezi Brnem a Prahou odstartuje.