Ústečtí Lvi mají dluhy a stále žijí v nejistotě. Rozhodnutí o dalším působení klubu padne v červnu

V tíživé situaci a nejistotě se nachází v současné době klub HC Slovan Ústečtí Lvi. V minulé sezoně se tým zachránil v první lize až ve skupině play out, ale největší boj o záchranu bývalý špičkový prvoligový celek čeká na jiné frontě. Na veřejnost prosákla informace, že akciová společnost Ústeckých Lvů má dluhy ve výši okolo 30 milionů korun a navíc je s ní vedeno insolvenční řízení. Přesně 29. dubna, kdy se měla konat valná hromada akciové společnosti, nedošlo k vyjasnění situace. Valná hromada byla vzhledem k nízkému počtu neusnášeníschopná.

Nový termín mimořádní valné hromady je na programu 5. června, kde by mělo padnout definitivní rozhodnutí, jak bude ústecký hokej dál pokračovat. O současné situaci ústeckého hokeje jsme hovořili s předsedou představenstva Jiřím Zdvořáčkem.

Můžete vysvětlit situaci klubu po valné hromadě, která měla být na konci dubna?
„Valná hromada, která měla být koncem dubna byla neusnášeníschopná. Z tohoto důvodu se valná hromada neuskutečnila. Přesto na valné hromadě proběhly diskuse o finanční situaci klubu a hledání možného řešení. Musím říct, že v současné době žádné řešení, které by nás vyrázně posunulo vpřed, na stole není. Myslím si, že stejný závěr byl i ze strany akcionářů. Bude svolána mimořádná valná hromada za měsíc, kde je stále prostor, abychom nějakým způsobem našli nějaký scénář a něco vymysleli.“

Jak je to s insolvencí, která byla na vás podána?
„Víme, že na nás byla podána insolvence a snažíme se ji odvrátit. Jedná se všemi věřiteli, aby bylo možné insolvenční návrh stáhnout a získat nějakým způsobem prostor, aby se vše vyřešilo. Řekl jsem, že společnost je na umělých přístrojích a mohou se udělat dvě věci. Ta společnost se z přístrojů sundá a nebo se od těch přístrojů odpojí. Myslím si, že stále se dá vše zachránit a vyřešit. Jednání se již nějakým způsobem několikrát opakovala a do dnešního dne žádný scénář není.“

Co by znamenalo, kdyby to nedopadlo dobře?
„Kdyby to nedopadlo dobře, tak společnost by skončila v insolvenci. Byla to pak otázka pro insolvenčního správce jakým způsobem naloží s tou společností. Všichni víme, že insolvence ještě neznamená konec klubu. Klub se může dát do konkurzu, může se prodat a dluhy koupit. Insolvence neznamená hned úpadek. Samozřejmě i já jako jeden z akcionářů bych byl nerad, aby to v insolvenčním řízení skončilo.“

Pokud to vezme do svých rukou občanské sdružení, které vlastní licenci na první ligu, bude v Ústí hokej pokračovat?
„Na to má občanské sdružení právo, protože je majitelem licence na první ligu. Jestli občanské sdružení pronajme soutěž akciové společnosti HC Slovan Ústečtí Lvi nebo akciové společnosti hokej s.r.o. a nebo někomu jinému, tak to je právo občanského sdružení.“

Dají se všechny závazky vyřešit do mimořádné valné hromady?
„V silách to je stihnout vyřešit. Je to otázka nějaké solventnosti akcionářů a dále jestli budeme schopni dodržet čas a lhůty, které nás začínají dostávat pod tlak.“

Je to i o tom, že by musel někdo do klubu přinést například dvacet milionů korun a tím byste se zachránili?
„Nyní je to pouze o finanční hotovosti. Klub potřebuje během dvou až tří měsíců, aby se do něho nalila nějaká finanční hotovost, která by klub ozdravila.“

Máte nějakou důvěru od potencionálních sponzorů, kteří by přinesli nějaké finanční prostředky do ústeckého hokeje?
„Řeknu na rovinu, že s novými sponzory v současné chvíli nejednáme. Musíme si udělat pořádek hlavně u nás.“

V pondělí měla začít příprava prvoligového týmu na novou sezonu, měl jste možnost nahlédnout i do kabiny?
„Osobně jsem s hráči nemluvil. Mluvil jsem vůči celé kabině. Překvapilo mě, že tam byli úplně všichni včetně Alinče, Roubíka a dalších zkušených hráčů. Byl jsem až překvapený, kolik máme hráčů. Hráčům jsem řekl, aby se mnou diskutovali. Žádný dotaz ke mně nebyl. Hráči berou současnou situaci, jaká je. Jakým způsobem se k tomu postaví, tak to nevím. S žádným hráčem jsem osobně nejednal. Pokud se hráč poohlédne po jiném angažmá, tak mu to rozhodně zazlívat nebudu. Byl bych rád, aby hráči s kterými mám vřelý vztah, zde zůstali. Zastupuji akciovou společnost a chci v první řadě, aby se v Ústí hrál hokej. Pokud nebude akciová společnost života schopná, budu se snažit dál podporovat v budoucnosti i jiný subjekt. Jako správný kapitán tu loď neopustím, dokud to nebude jasné.“

Hráči by se měli na novou sezonu zatím připravovat individuálně. Zamlouvá se vám tento model?
„Nadšený z toho nejsem. Na druhou stranu jsem nic jiného dělat nemohl. Jediný, kdo by je mohl asi trénovat, tak bych to byl asi já. Takové ambice si nedělám. Hráčům se zatím nic neslibuje a nic nelže.“

Jak to vypadá s přihláškou na nový ročník, která má být podána do konce května?
„Přihlášku podává občanské sdružení, a to je důležité si uvědomit. Jakým způsobem s přihláškou do nového ročníku občanské sdružení naloží, záleží pouze na něm. Jednat o tom budu s manažerem občanského sdružení Vladimírem Evanem, ale dokud v tom nebude úplně jasno, tak za ním nechci chodit, když sami nevíme, co bude. Neznamená to, že občanské sdružení, když přihlásí první ligu, tak bude soutěž fyzicky hrát.“

Nepovažujete se za kaskadéra, když je vstoupil do klubu jako předseda představenstva a věděl, že vás nečeká nic jednoduchého?
„Všichni mně říkali, že jsem možná kaskadér. Řekl jsem si, že nám, co ztratit. Beru to ze svého hlediska jako velkou zkušenost. Moje hlavní práce je v RWE, takže pro mě by se nic zásadního nezměnilo. Na hokej chodím třicet let na tribunu a osud ústeckého hokeje mně není lhostejný a nikdy nebude. Nechtěl by třeba v příští sezoně chodit do Ústí na krajský přebor.“