Tyč, beton Hillera, rána mimo. Doufám, že si góly schováme na nejdůležitější zápasy, věří Plekanec

(SOČI, od našeho zpravodaje) Čeští hokejisté nechali v utkání se Švýcarskem hromady sil, z ledu nakonec odcházeli smutní. Dřina vyšla vniveč, duel skončil nejtěsnější porážkou 0:1, což pro národní tým znamená až třetí příčku v základní skupině. Příčina? Tentokrát v podstatě jediná - koncovka! "Je škoda, že nám to tam nespadne, chybí i troška štěstíčka. Doufám, že si góly schováme na ty nejdůležitější zápasy," věří Tomáš Plekanec.

Kapitán národního týmu ví, o čem mluví. Jen on sám spálil tři nebo čtyři velké možnosti. Jednou trefil útočník Montrealu tyčku, poté letěl puk těsně vedle. Když pak napálil ránu do betonu Jonase Hillera, jen se  bezmocně chytil za hlavu. Tohle dost charakterizovalo střelecké trápení celého českého týmu. Branka visela na vlásku, leč nepřišla. A Češi se Švýcary padli podobně jako na mistrovstvích světa 2010 a 2013. 

Hokejisté vstupovali do poslední bitvy základní skupiny plni odhodlání. Svěřenci trenéra Simpsona dávno nejsou přijatelným soupeřem, jejich hokej je účinný. A také bolí. "Všichni jsme viděli, že Švýcaři hrají výborně. Týmově, s nepříjemnou obranou, proti které se strašně špatně prosazuje. Přesto jsme si vytvořili spoustu šancí. Bohužel jsme je neproměnili. Snad to přijde," konstatuje.

Protivník si připsal třetí výsledek 1:0, což by se dalo snad pochopit při fotbale. Ale takhle? "To je jejich hokej. Systém mají založený na disciplíně, proto to s nimi bývá tak těžké." Plekanec byl jedním z nejaktivnějších českých bojovníků, mohl odčarovat bránu Jonase Hillera. Která možnost ho nejvíc mrzí? "Ta tyčka. Chyběl kousíček. Pak mi to dvakrát chytil lapačkou," kroutí hlavou.

Kdybychom chtěli být povrchní, mohli bychom výsledek označit za důsledek obyčejné smůly. Jenomže i hokejisté vědí, že příčin bude víc. "Já neříkám, že chybí jenom štěstí," souhlasí vicemistr světa 2006. "Jsme sami před brankářem a prostě to neproměníme. Během půl vteřiny se musíte rozhodnout, kam vypálíte. Možná nám chybí i vyložený střelec. Kdybychom nějakého měli, asi nějaké góly dá. Nevím," přemítá.

S ohledem na podobný vývoj utkání a přibývající počet spálených příležitostí se pak na hokejky hráčů vkrádá křeč. "My jsme párkrát byli sami před gólmanem. Tam už jsme nikoho nepotřebovali, spíš by tam překážel. Možná chybělo víc střel od modré, k těm jsme se moc nedostávali," dodává ještě. Nejtěsnější porážka znamená osmifinále, soupeře ještě Češi neznají. "Je jedno, koho dostaneme. Připravíme se - a půjdeme dál," reaguje s klidem.

Hokejisté mají to hlavní stále před sebou, tři zápasy jim odhalily rezervy. Jedna z těch podstatných se týká přesilovek. "Měli jsme jich dost, už by to chtělo nějakou využít. Ale možná potřebujeme víc střílet. Trenéři se na to podívají, my taky. A doufám, že to v rozhodujících zápasech zlepšíme," povídá. Teď elitní výběr čekají dva dny volna. "Hlavní je si odpočinout. Potrénovat. Něco si k tomu řekneme. Uvidíme, kdo na nás vyjde, ale jak jsem řekl - je to úplně jedno. Snad podáme konečně výkon celých 60 minut," uzavírá.