Tvrďák Roman Polák se znovu hlásí do reprezentační služby. Splním roli, kterou mi dá trenér, říká

Už je to pět let, co Roman Polák přijel poprvé na mistrovství světa. Trenér Růžička tehdy důrazného zadáka pozval do týmu pro turnaj v Klotenu a Bernu, ostravský rodák pak předvedl výborné výkony a pro tuzemské fanoušky tím tak trochu vystoupil z řady. Bronzový medailista z mistrovství světa juniorů 2005 se postupně prodral mezi nejlepší české beky v NHL, docela překvapilo, když chyběl ve výběru pro olympiádu v Soči. Předtím ve Vancouveru přitom hrál. Je jasné, že tohle zklamání hodně bolelo.

Když na téma únorového vrcholu sezony přijde řeč, jindy hovorný Polák zesmutní. "Pořád to tam je. Raději bych se k tomu víc nevyjadřoval," povídá. Připomene, že se dívá dopředu. Směrem k šampionátu, který pro něj bude druhým v pořadí. "Ještě před play off jsme se s Vláďou Sobotkou bavili o tom, že pokud vypadneme z play off, na mistrovství bychom jeli," hlásí.

Tehdy to nevypadalo moc pravděpodobně. V St. Louis měli výbornou sezonu, tým patřil k nejlepším v základní části. Blues šli ze třetího místa ve Východní konferenci NHL na Chicago - a vypadli. "Zklamání pak bylo veliké. Měli jsme jiné ambice, ale bohužel to nevyšlo. V klubu nám taky hned dali najevo, že se jim to nelíbilo. Celou sezonu jsme se drželi nahoře a pak vypadli hned v prvním kole," kroutí hlavou.

Se spoluhráčem Sobotkou tedy oprášili původní dohodu. V úterý se připojili k národnímu týmu a už jsou v Minsku, kde v pátek startuje šampionát. Polák přijal trenérovu nabídku, od olympiády ve Vancouveru si velký turnaj zahraje po čtyřech letech. Když začínal ve Švýcarsku 2009, nikdo ho pořádně neznal, měl roli nečekaného žolíka, o němž Vladimír Růžička prohlásil, že byl velkým překvapením.

Teď už je leccos jinak. Roman vyzrál, nabral zkušenosti. Bude patřit k ministrům české obrany. "Nevím, jestli budu mít nějakou vůdčí roli," usmívá se. "Jsem tady hlavně proto, abychom udělali nějaký dobrý výsledek. Jakou roli mi pan Růžička dá, to splním," potvrzuje. Bývalý obránce Vítkovic umí uplatnit tvrdou hru, je nekompromisní u mantinelu. Disponuje sílou, kondicí, bruslařskými předpoklady i chytrostí.

Podobný bek se bude hodit, protože právě defenziva zatím v utkáních s evropskou špičkou místy kulhala. Po Švédských hrách do zadních řad nastoupili také Jakub Kindl, Martin Ševc a Ondřej Němec, před mistrovstvím světa by měla být tahle legie znát. Polák je připraven splnit práci tvrďáka, záležet prý bude na herních situacích. "Když to půjde, zkusím to. Musím si především zvyknout na širší kluziště. Hrál jsem na něm naposledy loni, během výluky v NHL. Rozhodně ale nebudu po ledě zbytečně lítat jen proto, abych někoho trefil," dodává.

V nejcennějším dresu se Polák představil v prosinci 2012, na turnaji Channell One Cup v Moskvě. Akce se českému výběru zrovna nevydařila, ale to už je minulost. Opora St. Louis se na šampionát těší, i když původní plány zněly jinak. "Čekal jsem, že s klubem půjdeme v play off dál, že uděláme úspěch. Teď se o něj pokusíme v Minsku," slibuje.

Na reprezentační sraz do Prahy přijel lehce nachlazený, Polák tedy v úterý vynechal trénink a raději si jel odpočinout do hotelu. V dějišti šampionátu už ale bude s ostatními na ledě. "Je to lepší, cítím se slušně. Bude to dobré," říká. Před cestou směr Minsk strávil doma jen tři dny. "Přiletěl jsem v sobotu a byl pak s rodinou v Ostravě. Na dálku jsem mimo jiné sledoval utkání fotbalového Baníku v Olomouci. Nedá se říci, že jsem nějak velký fanoušek, ale jako spousta lidí od nás z regionu Baník sleduju. Stejně tak Vítkovice," uzavírá.