Trpělivost přináší růže. Andreychuka dovedla k Poháru

Amerika se vyžívá v příbězích a čekání na Stanley Cup je jedním z témat, které poskytuje potřebnou inspiraci. Vzpomeňme jen ty mladší story: před dvěma lety se mluvilo převážně o Dominiku Haškovi, který ziskem Poháru s Detroitem definitivně potvrdil své neoficiální postavení nejlepšího gólmana planety. O rok dříve plnila stránky novin sága Raymonda Bourquea. Žijící legenda bostonského hokeje odešla na sklonku kariéry – po jednadvaceti letech u Bruins – do Colorada, aby se mohla dotknout stříbrné nádoby na vysokém podstavci.

Play off 2004 bude ve vzpomínkách fanoušků spojeno se jménem Davea Andreychuka. Když kapitán Tampy Bay zvedal Stanley Cup po vyhraném finále s Calgary, hlavou mu nejprve probleskla myšlenka: “Hlavně ho neupustit a nerozbít.”

Byla by opravdu škoda, kdyby se takový malér stal člověku, který na tento okamžik čekal nejdéle ze všech aktivních hráčů. Než si mohl rodák z Hamiltonu užít svých pár minut slávy, musel odkroužit na kluzištích NHL 1759 zápasů. Tréninkový i zápasový dril přinesl sladké ovoce až po dvaadvaceti sezónách v šesti různých klubech.

“O tomhle dni jsem snil strašně dlouho. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal až sem, a nedokážu slovy vyjádřit všechno, co se mi honí v hlavě. Ty roky, kdy jsme byli vyřazeni v prvním kole. Sezóny, kdy jsme se do play off vůbec nedostali…”

Stanleyův pohár a Andreychuk, to byly dva shodně nabité magnetické póly. A ty se, jak vám potvrdí každý žák druhého stupně základní školy, odpuzují. Nejblíže k úspěchu byl v roce 1993, když po jedenácti sezónách v téměř domácím Buffalu (Hamilton leží od domoviny Sabres jen sedmdesát mil) zamířil do Toronta.

Javorovým listům chybělo k postupu do finále jediné vítězství, ale byly pokořeny Gretzkyho LA Kings. Z Toronta se Andreychuk stěhoval do New Jersey – ovšem až poté, co v pětadevadesátém získali Devils premiérový titul. Když v ročníku 1999-2000 svůj triumf zopakovali, Andreychuk už u toho nebyl. Před sezónou se jako volný hráč dohodl na kontraktu s Bruins.

Při krátkém působení v Bostonu se urostlý forvard spřátelil s Rayem Bourquem a spolu s ním se vydal na misi za pohárem do Denveru. Colorado ale prohrálo ve finále Západní konference s Dallasem. Andreychuk z rodinných důvodů volil návrat do Buffala, což se ukázalo být chybou. Zatímco Ray se v roce 2001 dočkal splnění životního snu, Dave si u Šavlí v závěru play off příliš neporozuměl s bývalým spoluhráčem a současným trenérem Lindy Ruffem.

Bourque se kamarádovi připomněl před pár dny, kdy Lightning stáli před nelehkým úkolem otočit nepříznivý vývoj série. Prostřednictvím dalšího známého Tima Taylora vzkázal celému mužstvu, že Avalanche byli v roce 2001 ve finále s New Jersey také odepisovaní. “Hovořil o tom, čím prošel a čím musíme projít my. Byli jsme schopni otočit ze stavu 2:3, dokázali jsme si, že to jde,” zavzpomínal jeden z pamětníků série Chris Dingman, jenž také obléká dres Tampy Bay.

V mužstvu ze slunné Floridy našel Andreychuk nový hokejový domov. Myšlenka na angažování zkušeného veterána napadla tehdejšího generálního manažera Lightning Ricka Dudleyho a po konzultaci s asistentem Craigem Ramsayem nabyla zřetelných obrysů. Doporučení nemuseli hledat u nikoho cizího, také oni s Andreychukem hrávali.

“Rick se mě zeptal a já mu řekl, že by to byl výborný nápad. Myslím, že Dave měl v Buffalu dobrý rok,” vzpomíná Ramsay. “Až mě překvapilo, že máme příležitost ho získat. Byl to skvělý tah a dnes se ukazuje, že se vyplatil.”

“Je úžasné, co David v kariéře dokázal. Když v osmnácti začínal, nebyl to dobrý bruslař a neměl zrovna super střelu, ale přesto dokázal dávat góly. Viděli jste talent a výborné ruce, ale nevěděl nic o druhé stránce hokeje a ani to nevypadalo, že by se o to zajímal. A teď? Osobnost při vhazování, napadání, blokování střel… a stále dobrý střelec,” vypočítává Ramsay přednosti svého svěřence.

O autoritě v kabině se ani nemusí zmiňovat, není tedy divu, že spoluhráči bojovali ve finále také za Andreychuka. “Každý jsme doufal, že to dokážeme. Pokud bychom měli vítězství někomu věnovat, bude to Dave,” promluvil za všechny Darryl Sydor. Tim Taylor po finále jen doplnil: “Říkali jsme, že to není jen jeho záležitost – je to týmová věc. Jenže Dave byl lídrem našeho týmu. Dvacet dva let čekání a teď je šampiónem. Jsem hrdý, že jsem u toho mohl být.”

Muž, který v devatenácti sezónách dokázal zatížit konta soupeřových brankářů vždy aspoň 20 góly, končil nejslavnější zápas své kariéry na opačné straně kluziště než jeho parťáci. Zatímco většina hokejistů Tampy skákala po závěrečné siréně na led ze střídačky, on vyjížděl otevřenými vrátky trestné lavice. Možná i tahle drobná poskvrnka bude důvodem, aby ještě nevěšel brusle na hřebík.

“Vychutnám si tenhle moment se spoluhráči a s rodinou, to nějakou dobu potrvá. Potom se rozhodnu. Samozřejmě, že zisk Stanley Cupu je vrcholem kariéry. To je důvod, proč hrajeme, a mně to trvalo dost dlouho. Počkám a uvidím, co bude dál. Ale hokej mě stále baví, chtěl bych hrát,” říká Dave Andreychuk, čerstvý držitel Stanley Cupu.