Třígólový Petr Koukal zůstává na zemi. Nedělal bych z toho vědu, hlásí po kanonádě

Prokletí zlomeno! Hokejisté Pardubic po pěti zápasech strádání poznali, jaké je to doma vyhrát. Z těžké situace se Východočeši dostali nejlepším možným způsobem. Třinci, proti kterému se jim dlouhodobě daří, nasázeli devět branek a udobřili si tak i mírně rozladěné fanoušky. Ti v závěru nemilosrdnému debaklu tleskali ve stoje. Na obdivuhodném probuzení se značně podílel kapitán Petr Koukal (na snímku), který dal svůj první hattrick v extralize a navrch přidal jednu asistenci.

Po zápase si pardubický útočník zhluboka oddechl. „Úleva je to velká, ale i kdybychom vyhráli 1:0, tak mně by to stačilo,“ pravil. „Věděli jsme, že už by to doma mělo klapnout. V minulých letech jsme domácí zápasy uhrávali, dobře, že jsme to zlomili,“ pokračoval Koukal.

Vývoj zápasu značně ovlivnila první třetina. Eaton opět prohrával a leckdo si řekl, že další děj bude totožně šedý jako zápasy předtím. Tedy málo gólů, nic moc podívaná, ale hlavně prohra domácích. Tentokrát se však hokejisté Pardubic dokázali rychle vzchopit a ještě do pauzy nastřílet své letošní domácí gólové maximum.

„Rozhodlo, že po prvním obdrženém gólu jsme dokázali hned vyrovnat. Tohle se nám minulé zápasy nedařilo. Na rozdíl od zápasů s Brnem a Slavií jsme po první třetině vedli,“ označil klíčový moment. „Říkali jsme si, že hlavně nesmíme panikařit, i když dostaneme první gól. To se bohužel stalo, ale dokázali jsme odpovědět,“ dodal.

Jak minuty ubíhaly, navyšovalo se i skóre. Nakonec se vyšplhalo na poměr 9:2, k čemuž výrazně přispělo ofenzivní a trochu naivní pojetí hry Ocelářů. „Třinec vždycky hodně útočí, ale ve třetí třetině už trochu rezignoval, takže tam napadalo pár gólů. Puky se k nám odrážely, měli jsme i štěstí,“ mínil osmadvacetiletý centr, který se na vysoké výhře zasloužil svým prvním hattrickem mezi muži.

„Docela jsem se na něj načekal. Pár zápasů jsem měl po dvou gólech. Teď mě to ani nenapadlo, až když jsem ho dal, tak mi došlo, že je to třetí. Radost mám velkou,“ neskrýval nadšení.

„Doufám, že druhý přijde o něco dřív. Jinak asi budu atakovat Řezníčkův rekord v odehraných zápasech, než ten druhý padne,“ vzpomněl rekordmana dobře naladěný Koukal. Kolik zlaťáků bude muset odevzdat do týmové kasy, to netušil. „Nad touhle sazbou jsem dlouho nemusel přemýšlet, takže nevím, jak je to nastavené.“

 Už s vážnou tváří varoval kapitán Eatonu před lehkomyslností. „Já bych z toho nedělal vědu. Může nám to pomoct psychicky, ale nechci říkat, že to najednou půjde. Musíme zůstat na zemi, je to sice jen fráze, ale věřím, že se to povede,“ důvěřuje svému týmu Koukal.

Ten zavzpomínal i na tradice pardubického hokeje. „Pamatuji si, že jsme často dávali nejvíc, ale že bychom měli nejméně inkasovaných, to nevím. Je to velká zásluha obou brankářů, kteří nás podrželi i v zápasech, kde se nedařilo, takže jsme byli pořád na dostřel. Díky nim máme body z prodloužení nebo nájezdů,“ vyzdvihl maskované muže – Martina Růžičku a Adama Svobodu – kteří se v brankovišti celkem pravidelně střídají.