Třetí třetinu jsme odehráli neomluvitelně, komentoval ztracený zápas kladenský Jan Chábera

Kladno podruhé v řadě dotáhlo zápas do penaltového závěru. Zatímco v Karlových Varech se z bonusového bodu radovali Rytíři, tentokrát měli v penaltách jistější ruku vítkovičtí. Kladno mělo ovšem utkání ve svých rukou, po dvou třetinách vedlo o tři branky. Možná pod dojmem posledních tří domácích zápasů, kdy Kladnu tři vstřelené góly pokaždé na plný bodový zisk stačily, ale v závěrečné části přenechalo iniciativu hostům a ti potvrdili, že na Kladno si věří za jakéhokoli stavu. Rytíři tak i za alespoň jeden jediný bod musí vděčit především Janu Cháberovi (na snímku), který se po Novém roce rozchytal a i díky němu tak zatím v poslední čtvrtině Kladno ve všech zápasech dokázalo bodovat.

Zápas ukázal, že Vítkovice nejsou pro Kladno již dlouhodobě vůbec příjemný soupeř?
„To já zas tak nevím, já tu jsem prvním rokem. U nich jsme v letošní sezóně už jednou vyhráli, tentokrát jsme smolně prohráli na nájezdy, i když jsme měli zápas pod kontrolou. Třetí třetinu jsme neomluvitelně přestali hrát, oni do nás dobře chodili a napadali jim tam góly.“

Kladno mělo po dvě třetiny zápas pod kontrolou, ale Vítkovicím stačilo ve třetí části šest minut zabrat a bylo po bodech. Jak se to dá vysvětlit?
„My jsme dvě třetiny hráli hodně koncentrovaně, k ničemu jsme je prakticky nepustili. Ve třetí části jsme asi pod dojmem toho, že jsou tři body blízko, přestali hrát a držet si svoje pozice. Naší nekoncentrovaností jsme je pustili do tlaku, ze kterého pak dali tři góly.“

Vítkovice toto Kladnu neudělaly v posledních letech poprvé, loni tu Kladno ztratilo utkání s Vítkovicemi úplně stejně. Nepřišla na to v kabině řeč?
„Tak o tom jsme se nebavili. Ono by zase bylo celkem blbé, kdybychom se před utkáním v kabině bavili na téma, že nás někdo poráží. Prostě dali při nájezdech dva góly, my žádný.“

Měl jste oproti kolegovi v brance soupeře více než dvojnásobný počet zásahů (40:15). Je to pro Vás lepší, být v takovém zápřahu?
„Asi ano, přeci jen, když tam člověk jen tak stojí, nemá žádný zákrok a jednou za deset minut na něj jedou nájezd, tak se necítí moc dobře. Bylo vidět, že jak se dostali do tlaku, tak tři góly z toho vytěžili.“

Jak hodně byla psychicky náročná poslední desetiminutovka, kdy jste po vyrovnání věděl, že už další gól dostat nesmíte?
„Já si to říkal i po prvním i po tom druhém, že už to musíme udržet a uválčit za tři body. Bylo ale vidět, že jak srovnali, tak přestali tolik napadat a stačilo jim uhrát bod. Už se do nás tolik netlačili, i když i tak se do pár šancí dostali a ve finále můžeme být vděčni i za ten jeden bod.“

Zachytal jste si o víkendu dvoje nájezdy, v Karlových Varech dopadly pro Kladno dobře, tentokrát ne. Dají se tyto dva momenty porovnat?
„Dostal jsem dva góly. Ten první od Ujčíka mezi nohy jsem si už myslel, že ho mám. Ztlumil jsem ho, ale nějak to propadlo. Ten druhý už mě prostřelil čistě. My jsme bohužel oproti Varům žádný nedali.“

Jak se teď v kabině koukáte na tabulku? Zajímá vás spíš ztráta na šestou příčku, nebo náskok před desátou?
„Tak my koukáme dopředu i dozadu, udržujeme se stále někde uprostřed. Máme to pár bodů jak na šestku, tak na desítku. Ale hlavně koukáme na každý další zápas, který musíme ubojovat.“

V poslední čtvrtině se ale Kladnu povedlo bodovat v každém z odehraných pěti utkání. To se dá považovat do závěrečných bojů jako pozitivní signál?
„Pozitivní je to v tom, že ti těžší soupeři nás čekají po pauze a tak bychom se do té doby měli snažit z toho vytěžit co nejvíce bodů.“

Jedete do Mladé Boleslavi, kde to sám dobře znáte, navíc Kladno tam umí zahrát. Co od středečního utkání očekáváte?
„Já jsem proti nim chytal jenom jednou tady doma, v Boleslavi ne. Takže ani nevím, jakou s nimi máme bilanci vzájemných zápasů minulých let. Ale my tam jedeme vyhrát.“