Trénovat s Nedvědem, to je něco neskutečného, tvrdí Filip Pyrochta. Nadaný obránce sní o extralize!

Obecně platí, že český hokej nemá zrovna nadbytek kvalitních obránců. Ale tak úplně to neplatí, v reprezentační osmnáctce na sebe při Memoriálu Ivana Hlinky upozornil Filip Pyrochta. Odchovanec Třebíče patří k nadějím libereckých Bílých Tygrů, už trénuje s tamním týmem dospělých, ve své věkové kategorii je hodně vidět. Brání, rozehrává, když je možnost, hrne se do zakončení. Výtečný bruslař má velký podíl na tom, že domácí výběr bude hrát v Břeclavi o medaile.

Pyrochta ukazuje přehled a šikovnost. I čich na klíčové okamžiky. V závěru utkání proti Švýcarsku vyrovnal na 3:3 a zajistil osmnáctce prodloužení, proti Švédům zase poslal skvělou dlouhou přihrávku na Davida Pastrńáka, který v první třetině zařídil důležitou vedoucí branku. Junioři dovedli bitvu s favoritem ke sladkému konci a mohli slavit semifinále.

"Bylo to trošku zvláštní, na ledě jsme se hodně radovali, ale pak v kabině nám trenéři řekli, že bohužel nepostupujeme. Pan Petr nás vybídl, abychom to hodili za hlavu, byli jsme samozřejmě zklamaní. Pak ale do šatny přišel nějaký pán z vedení turnaje, manažer šel do vipky nad ledem, kde zasedal direktoriát. A posléze nám bylo řečeno, že přece jen budeme v semifinále," popisuje.

Parta českých bojovníků okamžitě propukla v nadšení. "Porazili jsme Švédy a dali jim pět gólů, což se moc často nestává. Je super, že máme šanci hrát o medaile. Kéž bychom měli v pátek velký den a proti Americe to zvládli," přeje si Pyrochta. Ve čtvrtek hokejisté odpočívali a dobíjeli baterky, všichni už myslí na další velký mač. "Se Spojenými státy jsme hráli v přípravě, mají pár individualit. Jsou hodně silní na puku i při hře do těla. Bude to těžké, ale uděláme maximum," slibuje.

Na jihu Moravy panují v těchto dnech tropická vedra, mladí reprezentanti přitom museli podstoupit zátěž tří náročných klání ve třech dnech. "Máme k dispozici maséra a fyzioterapeuta, moc nám pomáhají. Ale je pravda, že to vedro není příjemné. Zvlášť pro mě, hodně cítím změny teplot, přechody z tepla do zima a opačně. Po zápasech mě bolí hlava, není to ono. Každé léto musím přečkat dva první měsíce, pak je to dobré," pokračuje.

Skalp Švédů ovšem působí na únavu, horko i na případná zranění jako ideální lék. Češi jsou odhodlaní vytrvat a dokráčet k úspěchu, pro většinu z nich je Memoriál Ivana Hlinky nejtěžším turnajem dosavadní kariéry. Pyrochta a také Pastrňák, Vrána či Zacha už mají ale na kontě jinou zkušenost, letos startovali na šampionátu osmnáctek v Soči. "Hrál jsem s Honzou Košťálkem, který nedávno prošel draftem do NHL. Byl to těžký šampionát, sice jsme nebojovali o medaili, ale také snad nebyli zase tak hrozní," vrací se proti proudu času.

Ve výběru ročníku 1996 patří Filip k předpokládaným oporám. A role se zatím zhostil na jedničku. V mládežnických kategoriích jsme už dlouho neměli tak aktivního beka, který se nebojí hrát a vedle defenzivy pomáhá i směrem dopředu. "Naši mi vždycky říkali, že pro hokejistu jsou základem nohy. Pracoval jsem tedy na bruslení, chodil jsem i na individuální tréninky. Když nemáte potíže s pohybem, víc si pak dovolíte při práci s pukem," vysvětluje.

Jako malý kluk se prý dostal k hokeji jaksi automaticky. "Děda s tátou ho v minulosti hrávali, máme tenhle sport v rodině. Stejně tak pozici obránce. Když jsem začínal, bylo jasné, co budu hrát," směje se. Pyrochta vyrůstal v Třebíči, od sezony 2010-11 hraje za Liberec. Už loni trénoval s prvním týmem, teď je na dostřel nejvyšší soutěži. Podle pravidla o povinném nasazování mladíků si Bílí Tygři chystají některé nejlepší juniory. "Je nás šest vlastně na dvě pozice," hlásí Filip.

Sice se narodil v roce 1996 a pro novou sezonu hovoří pravidlo o ročníku 1994, jenže věk není měřítko. Tenhle šikovný zadák má perspektivu, pokud vydrží, brzy o sobě dá vědět i ve vyšších kategoriích. Prozatím sbírá zkušenosti při trénincích Bílých Tygrů. "Být na ledě s Petrem Nedvěděm, to je něco neskutečného. Jen vidět, jak se tihle borci chovají, to vám dodá sebevědomí a ohromnou motivaci. Mezi mládežnickým hokejem a extraligou je sice dost velký skok, ovšem já se snažím zvládnout ho co nejlépe."

Když se dívá na zkušenější obránce, míří především na jednoho z nich. "Moc se mi líbí hokej Jiřího Hunkese. Je také pravák, rozehrává, výborně bruslí," hlásí. Pyrochta stojí zatím na začátku velké kariéry, první krásné okamžiky ale už má za sebou. V Břeclavi byl tahounem české výhry nad Švédy, předtím zachránil naděje domácích v dramatické kovbojce se Švýcary.

"Dokázali jsme dát v oslabení dva góly během poslední minuty, to jsem ještě nezažil!" kroutí hlavu. Klíčovou třetí trefu napálil do brány sám. "Po brance Pavla Jenyše jsme si řekli, že to ještě zkusíme. Já tam měl jednu šanci, ale bohužel, moc mě to mrzelo. Byly tam vlastně tři rány, prošla až ta čtvrtá. Když jsem dal gól, bylo to neskutečné. Lidi řvali a já taky. Prožít něco takového, to je nádhera," uzavírá.