Trénoval v zámoří, z Austrálie přivedl Walkera. Teď se Jakub Petr těší na MS osmnáctek

Vede extraligovou juniorku Vítkovic, coby asistent a manažer týmu působí u reprezentační osmnáctky. Jakub Petr patří k nové vlně progresivních českých trenérů, kteří mají kvalitní vzdělání a za sebou zajímavé štace v zahraničí. Osmatřicetiletý kouč poznal hokej v Severní Americe či Austrálii, je výborně jazykově vybaven, neustále se trenérsky rozvíjí. Boudoucnost má před sebou, ale nikam nespěchá za každou cenu. "Momentálně mě hodně naplňuje práce ve vítkovické akademii, hodně se těším také na domácí mistrovství světa osmnáctek," říká.

Sympatický chlapík žije hokejem, zavádí do něj některé nové prvky, což je v současných poměrech žádoucí. U národního týmu osmnáctiletých asistuje hlavnímu trenérovi Vebrovi, tento týden začali společně přípravu na šampionát. "V Havlíčkově Brodě máme dvanáct hráčů, pro něž už skončila sezona. Sestava se bude postupně konsolidovat, musíme počkat, až skončí play off a klukům tudíž klubové povinnosti," konstatuje.

Juniorská reprezentace bude v Kotlině trénovat i v dalších dvou týdnech, závěr přípravy se přesune do Brna. "Sehrajeme modelový zápas s naší devatenáctkou, generálka proběhne proti Kanadě. S vedením kanadského týmu jsme se na tom dohodli už loni při turnaji v Břeclavi, kde jsme byli osloveni s nabídkou. Myslím, že není důvod vyhýbat se tak kvalitnímu soupeři, byť se s ním na šampionátu utkáne v základní skupině."

Petr i hlavní kouč Veber jsou v kontaktu s krajánky z kanadských lig, všechny potenciální posily ale hrají play off. "S klukama komunikujeme, udělali jsme maximum, abychom je mohli využít. Hráči mají zájem, ale v tuto chvíli nezbývá, než čekat," hlásí. Letošní osmnáctka nemá nikterak mimořádné výsledky, nepovedla se jí únorová generálka, nicméně mistrovství světa proběhne v Brně a Znojmě, což by měla být jednoznačně výhoda.

"Víme, jací diváci v Brně jsou, panuje tam veliká euforie. Věříme, že nám to pomůže. Zájem o naše utkání je velký, chystá se tam třeba spousta malých hokejistů i hráčů dalších kategorií. Pro náš hokej to bude velká událost," reaguje Jakub Petr. Český tým hraje ve skupině s Kanadou, USA, Finskem a Dánskem, odhadovat jeho ambice a možnosti je dost obtížné. Do vyřazovacích bojů postoupí tři nejlepší celky, je jisté, že nepůjde o snadný úkol. "Ale jak říká Jirka Veber - při maximálním nasazení a odhodlání můžeme hrát s každým. Budeme bojovat!" dodává manažer týmu a zároveň jeden z asistentů.

Jakub Petr je coby zástupce nové trenérské generace zatím spjatý s mládežnickým hokejem, ale brzy o něm uslyšíme. Má předpoklady pracovat mezi nejlepšími. Jaký je vlastně jeho hokejový příběh? "Vyrůstal jsem ve Vítkovicích, pak jsem hrál za Havířov - krátce i první ligu. Posléze jsem vystudoval pražskou Fakultu tělesné výchovy a sportu a následně odjel do Ameriky," popisuje. Za Atlantikem strávil sezonu. "Poznal jsem tamní tréninkové metody, dělal jsem s dětmi. Byla to neocenitelná zkušenost."

Posléze se vydal pro změnu do Austrálie. "Působili tam Vladan Stránský a Vláďa Rubeš, hrál jsem za Sydney Bears a také se věnoval trenéřině. S Vláďou Rubešem jsme vedli australskou osmnáctku, zúčastnili jsme se tří mistrovství světa nižších divizí. Poznal jsem lidi z hokejového prostředí, získal kontakty a další poznatky. Můj pobyt v Austrálii celkově trval celkem pět let." U protinožců mimochodem  objevil Nathana Walkera, nynější hvězdičku extraligových Vítkovic.

"V osmnáctce jsem vedl jeho bratra, v Austrálii působil Ivan Mančo, přes něhož jsem se dozvěděl, že mladší Nathan by se rád rozvíjel u nás. Po návratu domů jsem začal pracovat ve Vítkovicích, kam jsme si Walkera pozvali. Hned na prvním tréninku bylo zřejmé, že má velké předpoklady, Nathan tedy přesídlil do Ostravy." Změna to byla obtížná a pro čtrnáctiletého mladíka hodně nezvyklá. "Ze slunné Austrálie je to skok, ale Nathan to zvládl. Snažili jsme se mu pomáhat, nejprve bydlel u rodiny jednoho z našich hráčů, nyní má zázemí v akademii jako ostatní hokejisté."

Walker se naučil česky, hokejově stoupá pořád vzhůru. Není vyloučeno, že si požádá o naše občanství. "Už ale hrál na MS za Austrálii, stejné to bude letos. Změnu občanství Nathan nevylučuje, zatím je však brzy nějak to blíž komentovat," připomíná jeho ostravský mentor. Jakub Petr se ve Vítkovicích věnuje řadě jiných talentů, někteří už pronikli do dospělých soutěží, jiní na to čekají. "Říká se, že mládežnický trenér se hodnotí podle toho, kolik vychová hráčů pro nejvyšší kategorii. Ale když hrajete soutěž, samozřejmě chcete uspět. Proto jsme dělali maximum, abychom zvládli play off."

Vítkovická juniorka už má ovšem po sezoně, v úterý prohrála druhou čtvrtfinálovou bitvu se Spartou. "Samozřejmě jsme chtěli dojít dál, ale před sezonou jsme kádr výrazně omladili. Na výjimku u nás hráli jen dva hokejisté, ostatní nastupovali v extralize dospělých nebo v první lize. Vzali jsme sedm až devět členů staršího dorostu, který máme mimochodem ve Vítkovicích výborný. Ročníky 1994 a 1995 jsou velmi silné," pochvaluje si.

Jakub Petr by se výhledově nebránil trenérské práci s dospělými, ovšem tvrdí, že ho naplňuje činnost u vítkovické akademie. "Svazový projekt se mi velmi líbí. Nechci, aby to znělo jako fráze, ale věci, které dělá sportovní úsek v čele se Slavomírem Lenerem, jsou výborné. Myšlenka akademií si zaslouží podporu, reprezentační osmnáctka má mezistátní program možná lepší než světová konkurence. Svaz zajišťuje různé semináře a výměnné pobyty, které mně osobně hodně daly," pochvaluje si.

Pro Jakuba Petra je hokej náplň číslo jedna, milovaný sport mu pomohl i v nejtěžších životních chvílích. Před časem mu po vážné nemoci zemřela manželka, vítkovický kouč zůstal sám se sedmiletým synem. Aby složité chvíle překonal, upnul se na trenéřinu. "Na zimáku trávím každou volnou chvíli, ve Vítkovicích jsme jedna velká rodina. Hráči z áčka prošli naším programem, trenéři v minulosti vedli juniorku. Všechno je propojené, všechno bezvadně funguje," kvituje.

Také syn se dal na hokej. "Od čtyř let hraje, baví ho to," tvrdí. Smrt manželky je pro Jakuba stále bolestná, navenek o tom ale hovoří vyrovnaně. "V životě se stanou dobré i horší věci. Každý má nějaké starosti, podobná tragédie potkala hodně lidí. Moji výhodou je, že mám úžasnou podporu od rodiny. Od maminky, sestry, všech příbuzných, ale také od kamarádů. Samozřejmě to není jednoduché, ale musíme to překonat. Mně v tom opravdu hodně pomohl právě hokej," uzavírá.