Trenér Turek odchází ze Slavie do bratislavského Slovanu. Ta nabídka nešla odmítnout, říká

Pouhý rok pobyl na střídačce slávistických juniorů Josef Turek. Sedmatřicetiletý trenér, jenž vyhrál dva mistrovské tituly se vsetínskou juniorkou, přijal nabídku Slovanu Bratislava. „Už v lednu mi Vláďa Růžička nabízel smlouvu na příští sezónu, abych dále pokračovaní u juniorů Slavie. Jenomže během února přišla konkrétní nabídka ze Slovanu a ta se nedala odmítnout,“ vysvětlil důvody svého odchodu do zahraničí Turek, jenž skončil se Slaví na sedmém místě když v 1. kole play off nestačil na celek rivalské Sparty.

Základní část vám přitom vyšla, po celou dobu jste se drželi v elitní desítce. Byl jste spokojen?
"Šlo nám hlavně o to, abychom do mužstva zapracovali mladé hráče. Udělal jsem plno změn. Jednou z nich bylo, že jsme celou sezónu hráli na tři pětky. Vsadil jsem na hráče, o kterých jsem byl přesvědčen, že by někdy mohli hrát extraligu nebo 1.ligu dospělých. Junioři už nejsou žádný zabezpečovací ústav, je to poslední koryto do mužů. Chtěl jsem vytvořit konkurenci, aby čtvrtá pětka tlačila na první tři a aby hráči věděli, že nemají nic jistého. Také jsem se snažil, aby se v mužstvu vytvořila parta. Ale ta bohužel nebyla."

Nepodařilo se ji vytvořit?
"Ta se tvoří postupně, nevzniká ze dne na den. Trenér může trochu dopomoci, ale partu musí vytvořit sami hráči, především ti straší. Jednu dobu se mi to už podařilo, viděl jsem, že to jede. Pak ale zase přišel nový týden a bylo to pryč. Mladí hráči byli zkrátka dobří a ti staří se s tím těžko smiřovali. Z toho důvodu to nefungovalo. Celkově jsme ale skončili na sedmém místě ze čtyřiadvaceti, celou dobu jsme se pohybovali v první desítce. Jeden čas jsme dokonce okupovali čtvrtou příčku. Z patnácti hráčů v poli jsme měli šest z ročníku 1991, jednoho z ročníku 1992. Takže začlenit mladé kluky se nám povedlo. Náš první gólman Pavel Krch odchytal v loňské sezóně devětatřicet minut, to znamená ani ne dvě třetiny. Pracoval poctivě, místo v základu si letos určitě zasloužil, ale v závěru mu chyběla zkušenost. I v základní části měl plno dobrých zápasů, ale také těch, které se mu nepovedly. Nicméně jsme mu věřili, i když se třeba dvakrát třikrát za sebou prohrálo."

V zápasech, které jsem viděl, jste se vyznačovali poměrně útočným stylem hry…
"Chtěli jsme hrát agresivní hokej, kdy dva útočníci napadají. Bylo to náročné na kondici, ale dařilo se nám to, během základní části jsme vstřelili 180 branek. To nás zařadilo na druhé místo v produktivitě soutěže a celkem si toho cením. V obraně to bylo trošku slabší, ale když jsme přišli v srpnu na led, zjistil jsem, že jsou u hráčů velké nedostatky v přesnosti přihrávek, jejich zpracování, v křížení. Rychlé přihrávky mezi obránci vůbec nefungovaly. Myslel jsem, že toto budeme trénovat společně s kondiční stránkou jenom během srpna, ale bohužel jsme se s tímhle problémem potýkali celou sezónu. Nechtěl jsem od toho ustoupit a proto jsme se nemohli dostat dál. Myslím, že trenér, který po mně přijde, bude mít tohle už připravené. Bude moct začít zase z jiné strany. V mužstvu je dost talentů, se kterými nebyl nikdy větší problém. Od začátku letní přípravy mužstvo jelo a makalo."

V play off jste však vypadli hned v prvním kole. Nestačili jste na Spartu?
"Nezačali jsme špatně. Hrálo se na dvě vítězná utkání. Měli jsme 32 střel, soupeř pouhých 20. Přesto první utkání skončilo 1:8 pro Spartu. Nevyužili jsme dvě přesilovky v první třetině, Sparta je naopak využila a my navíc netrefovali ani prázdnou branku. Porazili nás de facto tři sparťanští hráči: brankář Novotný a útočníci Kafka, který dal čtyři branky, a Luňák, jenž na tři přihrál. Druhý zápas jsme hráli doma na Slavii. Musím říct, že jsme byli celý zápas o něco lepší a to i přesto, že jsme od sedmé minuty první třetiny hráli jen na dvě pětky. I tak jsme soupeře předčili, nastříleli 42 střel, oni jen 25. Měli jsme hodně příležitostí dva na jednoho, ale bohužel je nevyužili. Gólman Novotný nás opět vychytal. Naopak jejich první střela na bránu, která přišla v šesté minutě a navíc v jejich početní nevýhodě, skončila v naší síti. To nás trochu nalomilo. Musím však Spartě pogratulovat, její hráči si šli za vítězstvím víc a zaslouženě nás porazili."

Sám jste zmínil, že Slavia patří mezi přední české kluby. Vypadnutí ve čtvrtfinále tedy určitě nebylo bráno jako úspěch?
"Nevím. Už v létě jsem se vedení ptal, co si od sezóny slibuje. Kdybychom měli mířit na nejvyšší příčky, musel bych si jako trenér vybrat mužstvo. Sázel bych na starší hráče ročníku 1989, k těm bych přidal mladší kluky, přivedl nejlepší gólmana a hned od léta bych šel na titul. Ale tohle je mládež. Pracoval jsem s hráči, kteří ve Slavii byli a nechal hrát mladé kluky z loňského dorostu dvacet minut za zápas. Vláďa Růžička nám řekl, abychom se dostali do play off, to je mezi nejlepších šestnáct, a pak se uvidí. Myslím, že vcelku snad spokojenost byla. Když jsem vedení řekl, že odcházím do Slovanu Bratislava, snažilo se mě přesvědčit, abych zůstal. Vážím si toho, potěšilo mě to, jenže jsem už byl rozhodnutý. Ale bral jsem to jako ocenění své práce."

Vypadá to, že jste byl ve Slavii spokojen. Čím to, že po jedné sezóně odcházíte pryč?
"Byl jsem tam velmi spokojen. Když jsem do Prahy šel, chtěl jsem samozřejmě prorazit a působit tam delší dobu. To se mi povedlo, už v lednu mi Vláďa Růžička nabízel smlouvu na příští sezónu. Jenomže během února přišla konkrétní nabídka ze Slovanu Bratislava a ta se nedala odmítnout."

Takže váš odchod do Slovanu byl z čistě finančních důvodů?
"Ano, ale trochu i rodinných. V Praze jsem byl sám bez rodiny. Díky tomu, že se manželka sama starala o domácnost i děti - a musím říct, že výborně - mohl jsem v Praze dělat svoji práci od rána do večera na sto procent. Měl jsem příští rok pravděpodobně působit i u národního týmu mládeže, ale ten jsem dal také bokem. Klidně to tam napište, protože spousta lidí si myslí, že mě ze Slavie vyhodili. Přitom to není pravda."

Nemáte pocit, že po sportovní stránce je to krok zpět?
"Myslím, že ne. Slovan je top klub na Slovensku, něco jako Sparta nebo Slavia u nás. Z extraligy mužů mi nikdo nabídku nedal a já působím v extralize mládeže už šestý rok. Prakticky nikdy jsem se nedíval na podmínky a pracoval na doraz. A myslím, že úspěšně. Když teď přišla taková nabídka, byl bych hloupý, kdybych ji odmítl. To se prostě nedalo."

Měl jste před podpisem smlouvy o Slovanu nějaké informace?
"Neměl. Samozřejmě jsem věděl, že v A-týmu hraje plno hráčů, co působili dřív v extralize, jako třeba Honza Srdínko, Marek Uram, Ján Lipiansky nebo Sasu Hovi. Takoví hráči by do tohoto klubu nikdy nešli, kdyby to tam nefungovalo. To je jedna věc. Navíc ta jednání byla velmi dobrá. Jsem přesvědčený, že jsem neudělal špatně. A opravdu si vážím toho, že se mě vedení Slavie snažilo udržet. Zůstáváme dál v kontaktu."

V čem bude vaše práce na Slovensku spočívat?
"Budu šéftrenér mládeže a mám za úkol připravovat hráče pro národní tým a draft. To znamená stahovat nejlepší slovenské hráče ročníku 1991 a 1992 do Slovanu Bratislava. Hokejisté tam dostanou podmínky pro zkvalitnění výkonnosti. Aby se do klubu dostali, to bude už otázka managementu, aby jim nabídl smlouvu, ubytování a tak dále. V Praze jsem byl od rána do večera celý den na zimáku a sledoval mládež.. Někdy v prosinci listopadu by mě nenapadlo, že bych měl odejít. Kdyby ta nabídka ze Slovanu nepřišla, samozřejmě bych na Slavii působil dál."

Kdy začnete hráče sledovat?
"Už je mám dávno vysledované, mám o nich přehled. Jména hráčů, které bych v týmu chtěl, už mám i napsaná. Když jsem trénoval reprezentaci do sedmnácti let, sledoval jsem je. Jde i o slovenské špičky z Česka, které by do Slovanu šly. Pomůže tomu nové pravidlo, kdy cizinec bude stát český klub sto tisíc a když půjde o gólmana, pak dvě sta tisíc. Dost se jich proto bude určitě vracet zpátky."

V Bratislavě se znovu potkáte se sportovním manažerem Šteflem, se kterým se znáte od svého působení ve Vsetíně. Jak se na shledání těšíte?
"Pan Štefl mi dal největší šanci. Byl to on, kdo mi dal příležitost trénovat juniorku Vsetína. Tím, že jdu do klubu za ním, mu to myslím svým způsobem vracím. Přestože jsem byl ve Slavii velmi spokojený."

Nemáte obavy, že ztratíte kontakt s hokejem v Česku?
"Trošku si od toho právě chci odpočinout. Dvakrát jsem vyhrál s juniory extraligu, dvakrát byl v semifinále, šest let po sobě jsem udělal play off. Nechci se chválit, ale ty výsledky jsem měl. Ale přesto vím, že v mládeži je daleko důležitější vychovat alespoň jednoho hráče ročníku pro extraligu dospělých. Myslím, že většina hráčů, které jsem trénoval, šla pode mnou výkonnostně nahoru."

Pořád platí, že jednou chcete trénovat seniorský tým?
"Jsem zastáncem toho, že není moc dobré zůstat u mládeže dlouho. Jsou trenéři, kteří dělají mládež deset patnáct let a když je pak manažeři přeřadí do mužů, jsou už zvyklí na jiný přístup, na jiné tréninky. Věřím, že přijde doba, kdy manažeři začnou dávat šanci mladším trenérům. U nás se to už děje, šanci dostal už dříve Jandač, Rulík, Hynek, Kalous nebo letos Pešán v Liberci. Tito trenéři jasně ukázali, že nejvyšší seniorskou soutěž nemusí trénovat jenom hráč, který má za sebou patnáct sezón v extralize a několik akcí na mistrovství světa."

FOTO: HC Slavia Praha