Tomáš Závorka jistil první venkovní výhru Energie. Problém nebyl v trenérovi, ale v nás, přemýšlí

Až do šestnáctého kola sbírali hokejisté Karlových Varů vítězství výhradně na domácím kluzišti, hlavně proto se drželi v nebezpečné blízkosti samotného dna tabulky. Jenže Mountfield, který byl doma pod tlakem, se pro ně ukázal být ideálním soupeřem. Energie našla na rozjetý Hradec dokonalý recept v podobě pevné defenzívy a dva úspěchy z brejků jí stačily na výhru. Na střely 38:18, na góly 1:2! „Zapotil jsem se, to nebudu lhát. Měli jsme ale kliku a vyhráli,“ cení si výsledku gólman Tomáš Závorka, který ke třem bodům dopomohl bezchybným výkonem.

Západočeši se tak stali teprve druhým týmem v sezóně, který porazil Hradec v základní hrací době. Před nimi to zvládla jen pražská Sparta. „Kdyby se za takové vítězství dávalo pět bodů, byli bychom radši,“ směje se brankář energetiků Tomáš Závorka. „Ale za každé jsou tři, takže nakonec je jedno, jestli porazíme Hradec, nebo někoho jiného. Samozřejmě jsme věděli, že Hradec neprohrává. O to víc nás těší, že jsme si dokázali, že i na venkovním hřišti můžeme takhle silný manšaft porazit,“ uvědomuje si, jaký počin se jeho týmu povedl. Přitom nechybělo moc a od začátku už mohl ztrácet.

Neuběhlo totiž ani deset sekund, než se před brankovištěm zjevil hradecký kapitán Šimánek. „Byl to pro mě docela nepříjemný zákrok na rozchytání. Naštěstí z toho byl asi sám překvapený, takže do puku jen tak plácl a naštěstí mě trefil do betonu,“ těší Závorku. „Když jsem to vyrazil, problesklo mi hlavou: Kdyby to byl gól, byl by to pěkný začátek,“ loví v myšlenkách na první minutu zápasu.

A v podobném duchu se pokračovalo i dál. V první třetině Východočeši svého soupeře přestříleli drtivým poměrem 13:2, první dva pokusy Varů navíc přišly až v poslední minutě! „Zapotil jsem se, to nebudu lhát. Hradec na nás vlétl a byli jsme pod tlakem, ale ustáli jsme to. Samozřejmě kdyby na mě šlo patnáct střel a prohrávali bychom 0:4, nadšený bych nebyl. Ale když ta třetina dopadne takhle, je to pro vás naopak pozitivní,“ potvrzuje Závorka, že brankáři bývají radši v ohni střel než bez práce. Přitom ale chválí, jakou hrou se soupeř na svém ledě prezentoval.

„Oni hrajou hrozně pěkný hokej, ať už to byly předtím Budějovice, nebo teď Hradec. V útočném pásmu si umí vyhovět, zvlášť na tomhle velkém hřišti. Je pro ně pak výhoda, že mají víc prostoru, a bylo znát, že si na puku věří,“ hlásí pětadvacetiletý gólman. Udržení bezgólového stavu po prvních dvaceti minutách bylo pro Energii klíčem k pozdějsímu úspěchu. „Snažili jsme se Hradec nepouštět do předbrankového prostoru, což se nám až na pár výjimek dařilo celý zápas. Střel měli dost, ale měli jsme kliku a vyhráli,“ oddechuje Závorka, jenž si ale stejně jako celá řada hráčů před ním musel postěžovat na špatný hradecký led.

„Musím říct, že i mně v bráně to docela vadilo. Potom se v brankovišti hrozně nadřu, je tam hromada sněhu a led je opravdu těžký,“ naráží na problém, který v Hradci platil už i v posledních prvoligových letech. Sparťanský trenér Josef Jandač naposledy přirovnal „povrch“ na stadionu pod Bílou věží k fotbalovému oraništi. „Vůbec si nedokážu představit, jak se na tom musí trápit kluci, když puk hrozně odskakuje. Ale samozřejmě vadil i domácím,“ uvědomuje si odchovanec sokolovského hokeje, že situace byla pro oba protivníky stejná.

Energetikům tak spadl ze srdce velký kámen, konečně dokázali prolomit bídnou bilanci na venkovním kluzišti. Z předchozích sedmi pokusů brali jeden jediný bod za neúspěšné nájezdy v Plzni. „Já jsem o tom ale nepřemýšlel tak, že jsme venku ještě nevyhráli. Při zápase takové věci vůbec neřeším, snažím se prostě chytat,“ odmítá jednička Západočechů. Ti se po střídání na trenérském postu zvedli, pod trenérém Mlejnkem získali pět ze šesti celkových výher v letošním ročníku.

Jejich podíl na zlepšeném projevu ale Závorka paradoxně trochu popírá. „Myslím, že to je hlavně v hráčích. Zvedli jsme se herně, začali poctivě bránit, hrát jednoduše a taky hrozně obětavě. A výsledky se dostavily,“ těší brankářskou oporu karlovarských hokejistů. „Mě osobně je upřímně jedno, kdo nás trénuje. My brankáři máme svého trenéra a ostatní nám do chytání nemluví,“ směje se. „Každopádně myslím, že problém nebyl v trenérovi, ale v nás,“ doplňuje závěrem Tomáš Závorka.