Tomáš Rolinek si po návratu užil výhru i děkovačku, jen gól chyběl. Jsem dřevák, smál se

Roli spasitele Tomáš Rolinek odmítal, ale Pardubicím v prvním zápase po svém návratu vydatně pomohl. V centru první formace vypracoval gól hned v úvodním střídání, poté tradičně spolehlivým výkonem pomáhal eliminovat nebezpečnou první letku Komety. K dokonalosti chyběl Rolinkovi jen vstřelený gól, ani k tomu neměl uznávaný bojovník daleko. I tak si ale po výhře 5:3 užil oslavy před napěchovanou arénou, návrat domů vyšel na výbornou.

„Super zážitek. Lepší to ani být nemohlo, určitě ne!“ nemrzelo ho, že ani jedna z šesti střel si nenašla cestu do sítě brněnské branky. Vyčítat si mohl hlavně šanci z druhé třetiny, kdy tváří v tvář nastřelil puk přesně do Faltrovy lapačky. „Bohužel jsem dřevák, tohle musím dávat,“ smál se už po zápase v kabině.

„Já jsem nepřišel honit svoje body. Chci pomoct týmu, aby se nehrálo o udržení,“ prohlásil už vážně a potvrdil, že se na premiéru po necelých pěti letech velmi těšil. Očekával i mrazení v zádech. „To asi nebylo, ale cítil jsem, že mi mrznou konečky prstů,“ pokračoval v dobrém rozpoložení. „Po dlouhé době na pardubickém ledě, hodně mě to vzalo,“ dodal s vážnou tváří.

Do pohody Rolinkovi pomohl povedený úvod zápasu. Hned při prvním střídání připravil gól Somíkovi. „Vyplynulo to ze hry. Přede mnou se otevřela velká díra, až mě to překvapilo, tak jsem zkusil projet a vystřelil. Kluci už to pak dorazili,“ popsal úvodní gól zápasu v čase 0:35. Domácí pak přidali další branku, ale Kometa bleskově snížila.

Stejný průběh měla i druhá třetina. Nejprve Pardubice odskočily, Brno pak okamžitě náskok o kousek stáhlo. „Byly to pro mě nervy, celý zápas jsem se klepal. Teprve když jsme dali gól na 5:3, tak jsem začal věřit,“ tvrdil

Rolinek, že z něj všechno spadlo až v 55. minutě, kdy snahu Brna otupil Bartek. Ani sám útočník se po těle ke konci necítil nejlépe. „Psychicky super, ale fyzicky nic moc. V závěru mě chytaly křeče. Vypadl jsem ze zápasové kondice, ale to nebude problém. Během pár utkání a tréninků se do toho zase dostanu,“ nedělá si z tréninkového manka těžkou hlavu.

Naopak byl rád za bohatou porci času na ledě. „V Rusku se pořád točí čtyři pětky, minimálně tři hrají i přesilovky. Tady jsem si zahrál dost, i v těch výhodách. Proto jsem se na konci necítil úplně svěží,“ pravil Tomáš Rolinek a kvitoval hlavně výkon týmu. „Je tady víra, odhodlaní a hlavně bojovnost. Když si budeme plnit úkoly, tak o ten tým rozhodně nemám strach,“ uvedl.

Po zápase si náramně užil děkovačku s narvanou arénou, kam přišlo více než deset tisíc diváků. „Nic se tady nezměnilo, po dlouhé době jsem si ji prožil. Pamatuji si ji z Pardubic, poté jsme něco zkoušeli zezačátku v Magnitogorsku, ale pak dlouho nic,“ vzpomínal. „Je to show, hokej se hraje pro lidi, tak je dobré, když pak můžeme oslavit výhru s fanoušky a poděkovat, že přišli,“ prohlásil Rolinek.