Tomáš Mečiar pokračuje v rodinné tradici, nastupuje v obraně Vsetína

Jméno Mečiar rozhodně není českému hokejovému fanouškovi neznámé. Stanislav Mečiar býval elitním extraligovým obráncem a ještě dlouho po čtyřicítce se jak v první, tak ve druhé české lize rozhodně neztratil. Jeho jedenadvacetiletý syn Tomáš se potatil. I on hraje na pozici obránce, momentálně ve Vsetíně. Ve včerejším duelu s Novým Jičínem předvedl dvě gólové přihrávky a podílel se tak na jasném vítězství domácích 6:1 s poněkud odevzdaným soupeřem. O vítězi bylo rozhodnuto už po dvou třetinách. V té závěrečné zvedly diváky ze sedadel jen dva fauly hostí, za něž obdržel Horák dvě plus dvakrát deset minut a Slavík trest ve hře.

Tomáši, pro vás to byl nejproduktivnější zápas v sezoně, viďte?
"Dva bodíky jsem už letos v jednom zápase udělal. Gól a přihrávka, a bylo to tuším zrovna proti Novému Jičínu. Body potěší, ale důležitá je výhra a sebevědomí do dalších zápasů."

Nový Jičín dneska nepůsobil jako obávaný soupeř s nepříjemným, způsobem hry, souhlasíte?
"My jsme si s klukama před zápasem říkali, že Jičín je asi nejnepříjemnější soupeř, se kterým jsme se setkali. Brání, čekají na naše chyby, klidně obětují jednoho hráče, kterého pak pošlou do brejku… Nehraje se s nimi dobře, ale dneska jsme dali dva rychlé góly. Po první třetině to bylo 2:0, což bylo důležité. Kdyby byl stav bezbrankový, byl by to boj a mohl by to být nepříjemný zápas."

Nový Jičín působil rezignovaně. Bylo patrné i na ledě, že je soupeř jakoby smířený s prohrou?
"Hráli ve Vsetíně. To mluví za všechno. Tady se nevyhrává, my tady body nerozdáváme."

Ve středu jste měli šancí na více než deset branek?
"Předchozí dva zápasy jsme se s Jičínem trápili. Nechtěli jsme dopustit nájezdy, jako v předchozím utkání."

V závěrečné třetině jste hráli už jen na půl plynu?
"Trenéři nám řekli, ať si zahrajeme hokej a zkusíme si nějaké pěkné akce. Ale ne všichni dopředu. Snad se nám nějaké ty kombinace pro diváky povedly. Moc jich dnes sice nepřišlo, ale když budeme takto pokračovat, snad jich bude víc."

Není ve druhé lize obvyklé, aby se hráč přesunul skoro přes celou republiku. Jak k tomu došlo?
„Vloni jsem hrál v Trutnově. Vztahy mezi hráči a manažerem nebyly v pořádku. Řídí to tam jeden člověk a dělá si, co chce. Postoupili jsme do play off, ale on nám strhl 60 % platu zato, že jsme nepostoupili přes první Benešov. To se mi nelíbilo a pomohla mi náhoda. Tatínek studuje trenérskou A-licenci s panem Kubem (trenér vsetínské juniorky). Ten se ho zeptal, jestli to nechci zkusit ve Vsetíně. Tak jsem to zkusil a jsem tady."

Přece jenom je to ale kus cesty?
„Mně se tady hned zalíbilo. Vsetín je hokejové město, má historii. Je to vidět i na návštěvách. V Trutnově přišlo maximálně 300 lidí, tady pořád kolem tisícovky. To je paráda, hokej se přece hraje pro fanoušky."

Co vám řekl tatínek, když se dozvěděl, že jdete do Vsetína?
„Je rád, že někde hraju. On hokej dlouhou dobu hrál, pořád tím žije. Škoda, že nejdu v jeho šlépějích. Táta byl pan hokejista. Ale je rád, že hraju, že vyhráváme. Ví, že je to důležité pro psychiku."

Už vás viděl v mistrovském zápase?
"Bohužel ne. Dělá hlavního trenéra v Německu. Byl tady jednou na přáteláku, ale od té doby nic. Ale určitě bude mít možnost se do Vsetína dostat."

Několik kol zpět jste měl dost smůly, úplně jste přitahoval puky nebo soupeřovy hokejky?
"Ano, začalo to zubem, pak jsem dostal strom a dost mě bolela hlava… Někdy se to tak stane, že se smůla lepí na paty. Připadáte si, že v sobě máte magnet a ty puky fakt přitahujete. Takový je hokej."

V závěru dnešního utkání se objevily dva zákroky, které byly naprosto zbytečné. Vyplynulo to z frustrace soupeře?
"Když už jasně prohrávali, asi chtěli, aby nás ta výhra aspoň bolela. Faul na Kuba, to bylo nepříjemné. Říkali jsme faulujícímu hráči, ať se podívá na tabuli. Za rozhodnutého stavu se takové fauly nedělají. Měla by existovat vzájemná úcta hráčů, měli by se navzájem respektovat. Zranění nejsou pro nikoho příjemná."