Teemu Selänne se definitivně rozhodl, má před sebou poslední sezonu kariéry

Několikrát zvažoval odchod z vrcholového hokeje, dal si i delší přestávku, nyní má Teemu Selänne definitivně jasno. Vynikající křídelní útočník finskému deníku Helsingin Sanomat potvrdil, že následující sezóna National Hockey League bude jeho poslední. Hokejista Anaheimu uvedl, že na jaře příštího roku uzavře aktivní činnost, další působení v zámoří či v Evropě poté neplánuje. „Ano, příští sezóna bude poslední,“ sdělil čtyřicetiletý rodák z Helsinek. „Na začátku léta jsem se rozhodl, že to bude naposledy a v dalším období už pokračovat nebudu. Těch téměř dvacet let ve vrcholovém hokeji je dost dlouhá doba.“

Během interview finský forvard zároveň popsal, jak moc ho mrzí, že se v dresu Kačerů nepotká s kamarádem Paulem Kariyou, jemuž po sezóně vypršela smlouva se St. Louis a 1. července se stal nechráněným volným hráčem. Selänne sice na začátku srpna vyjádřil přání zahrát si opět v jednom dresu s bývalým parťákem, jenže o pár týdnů později vyšlo najevo, že Kariya vynechá celý příští ročník, neboť lékaři u něj objevili následky otřesu mozku.

„Je mi to opravdu líto. Během léta jsem s ním mluvil a nezmínil se mi, že by měl nějaké obtíže. Myslel jsem, že to bude v pořádku. Všichni ale víme, jaké měl v minulosti s otřesy mozku problémy. Zdraví je na prvním místě,“ řekl Selänne, jenž v devadesátých letech vytvořil s pětatřicetiletým rodákem z Vancouveru úderné „Dynamic Duo“.

„Byla to výborný nápad, aby se Kariya do Anaheimu vrátil a hrál tady. Samozřejmě, že jsou ale důležitější věci než hokej. Podstatné je, aby se Paul brzy uzdravil. Doufejme, že se jeho zdravotní stav časem zlepší,“ přeje si držitel olympijského bronzu z Nagana z roku 1998 a stříbra z Turína z roku 2006.

Selänne uvedl, že si dovede představit, jak se Kariya v současnosti asi cítí. V lednovém utkání s Bostonem trefila Selänneho do obličeje tečovaná střela a lékaři mu při operaci museli spravit nadvakrát zlomenou čelist. Kvůli potřebné rekonvalescenci byl v ohrožení jeho start na olympijském turnaji ve Vancouveru, který ale nakonec stihl a pomohl Finsku vybojovat další medaili (bronz).

„Po olympiádě jsem v sobě neměl vůbec žádnou energii. Myslel jsem si, že je to konec. Byl jsem připravený ukončit kariéru,“ řekl lídr historického pořadí produktivity olympijských her, který kvůli zlomené čelisti a ruce odehrál v minulém ročníku NHL jen 54 zápasů, na své konto si v nich připsal 21 branek a 27 asistencí.

Závěr základní části vlil Selännemu do žil novou sílu. Anaheim se sice po šesti letech nekvalifikoval do bojů o Stanley Cup, Selänne si ale hokej po boku krajana Koivua a levého křídelního útočníka Jasona Blakea (31. ledna 2010 přišel do Anaheimu společně s Vesou Toskalou z Toronta výměnou za Jeana-Sebastiena Giguerea) opět užíval.

„Abych byl upřímný, myslím si, že to je ten pravý důvod, proč budu pokračovat v kariéře. Poslední tři týdny v základní části soutěže jsem si skutečně užil. Výborně jsme si zahráli a málem ještě postoupili do play off,“ vysvětlil Selänne.

„Prvních pět zápasů po olympiádě nám evidentně dost ublížilo. Ale v závěru ročníku mě hokej zase bavil a to mi dodalo hodně energie. Po skončení sezóny jsem řekl generálnímu manažerovi Anaheimu Bobu Murraymu, že chci znovu hrát. Pokud by se však vedení týmu rozhodlo pro přebudování kádru, tak by určitě nebylo dobré, abych se vracel.“

Selänne zopakoval, že jeho motivací bude i snaha napravit dojem z nevydařeného ročníku. Možná největší hvězda v historii finského hokeje, jež se dočkala Stanley Cupu po šestnácti sezónách v NHL v roce 2007, vždy snila o tom skončit na vrcholu. Vzhledem k umístění, jehož Kačeři v loňské sezóně dosáhli (89 bodů stačilo na jedenácté místo v Západní konferenci), není divu, že své rozhodnutí o definitivním konci kariéry opět o rok odložil.

„Naše šance vidím optimisticky. Tento tým je příliš dobrý na to, aby chyběl v play off,“ řekl Selänne, jenž věří, že stále bude stačit svým mnohdy o mnoho let mladším spoluhráčům i soupeřům. „Dvacetiletý obránce Luca Sbisa by klidně mohl být můj syn. To je opravdu strašný pocit,“ zamyslel se „Finský blesk“ nad tím, jak ten čas neskutečně letí.