Tatry jsou krásné, každý raději běhá okolo Štrbského plesa než v Ostravě, hlásí Vladimír Svačina

Hokejisté Vítkovic mají za sebou tradiční soustředění v krásném prostředí Vysokých Tater, které se na týden staly jejich dočasným domovem a hlavním centrem dřiny. Na jedné straně náročné cyklistické výjezdy, horské výstupy a samozřejmě i běhy, na druhé čerstvý vzduch, pěkná krajina a pohled na zasněžené vrcholky. „Sáhli jsme si na dno a všechno do puntíku zvládli, takže to splnilo veškeré očekávání,“ říká útočník Vladimír Svačina, který se v přírodě cítí jako ryba ve vodě.

Pro většinu hokejistů je letní příprava spíš jen nutným zlem, ale Vladimír Svačina v ní našel i své kouzlo. „Musím přiznat, že jsem ji vždycky moc nemusel, ale poslední dva roky mě hodně baví. Máme ji ve Vítkovicích hodně pestrou, rozhodně se nenudíme,“ pokyvuje hlavou sedmadvacetiletý forvard. Podobně jako v předešlých sezonách vyrazili Ostravané na tradiční týdenní soustředění do Tater, kde polykali náročné tréninkové dávky.

„Myslím, že jsme se všichni kousli a sáhli si na dno. Trenéři říkali, že to splnilo veškerá očekávání a všechno jsme zvládli do posledního puntíku. Bylo to jedno z nejnáročnějších soustředění,“ domnívá se Vladimír Svačina. Vítkovičtí hokejisté měli s sebou i kola a pochopitelně ne pouze na ozdobu. Čekaly je především neoblíbené výjezdy do kopců. „Je to určitě lepší než být zavřený někde v posilovně a šlapat tam na rotopedu,“ pokračuje.

Loňský čtvrtfinalista si každopádně pořádně mákl. „Jezdili jsme ze Štrbského plesa dolů a pak samozřejmě co nejrychleji nahoru, bylo to přibližně dvacet kilometrů. Dvakrát jsme jeli na Podbanské a jednou do Smokovce,“ přibližuje rodák ze Studénky. „Absolvovali jsme i jeden výšlap. Večer jsme slavili narozeniny prezidenta klubu a druhý den ráno jsme měli takový lehčí trénink a šli na Solisko. Škoda, že jich nebylo víc,“ doplňuje Svačina.

Počasí ostravskému týmu vyloženě přálo, jen při cyklistice se nad Tatrami symbolicky stahovala mračna. „Na kole jsme jeli třikrát a z toho dvakrát nám pršelo, ale jinak bylo fajn. Akorát po ránu pěkná zima, asi jen pět stupňů. Na druhou stranu to je lepší než taková vedra, která teď panují.“ Soustředění ve Vysokých Tatrách si hráči, trenéři i členové vedení zkrátka museli užít. Už jen kvůli krásám tamějšího okolí, které kvituje i Svačina.

„Jsem raději v přírodě než ve městě. Kolem vás sníh, krásné výhledy. Asi každý raději běhá okolo Štrbského plesa než v Ostravě. Je to příjemnější a všechny nás to v horách baví více. Klidně bych jezdil častěji,“ říká vítkovický útočník, kterému neztuhl úsměv ani při náročném programu. „Hned v sedm ráno jsme měli první trénink a pak jsme se v podstatě celý den nezastavili, ale splnilo to svůj účel a dřina byla taková příjemná,“ culí se.

Ani na hotelu ostravským hokejistům nic nechybělo. „Opravdu klobouk dolů před nimi, jak byla strava skvělá. Po trénincích jsme si zašli na půl hodinky do sauny nebo vířivky, takže úplně ideální,“ chválí Svačina. A po večeru občas nechyběl ani zlatavý mok. „Trenéři říkali, že nás hlídat nebudou a že když budeme chtít jít na pivo, ať jdeme. Ale ať se nestane, že bychom druhý den nebyli nachystaní. To by si však nikdo nedovolil,“ prozrazuje.

Jedním z cílů každého soustředění je i stmelení nové party. A to se rovněž povedlo. „Myslím, že si mladí se starými sedli a všichni jsme si to užili,“ hlásí Vladimír Svačina, který si jarní večery zpříjemňuje rybolovem. „Letos jsme si s bráchou vyřídili povolenky a začali chytat. Zatím žádná sláva, na nějaký kapitální úlovek teprve čekáme. Ale je to příjemný relax. Pořád sleduji prut, jestli něco přijde a zatím tedy spíš nepřišlo,“ uzavírá s úsměvem.

Soustředění HC Vítkovice Steel ve Vysokých Tatrách: