Tátova emigrace? Moc o tom nemluvíme, reaguje Brian Ihnačák. Italskou hymnu pořádně nezná

(MINSK, od našeho zpravodaje) Jeho otec Peter válel za československou reprezentaci, strýc Miroslav pro změnu nosil dres slovenského národního týmu. Ale Brian Ihnačák hraje jinde. Potomek bývalé hvězdy Toronta sice před lety nastoupil za slovenskou osmnáctku, později však přijal italské občanství. S nováčkem elitní skupiny je nyní na šampionátu v Minsku. "Je to obrovský zážitek. Jsem na mistrovství světa poprvé a doufám, že si to tady pořádně užiju," hlásí radostně útočník, který začal sezonu v italském Valpellice a končil ve švédském Malmö.

Za hranicemi ho znají jako Briana Ihnacaka, ale v Čechách i na Slovensku dobře vědí, že do příjmení správně patří háček a čárka. Peter Ihnačák v 70. a 80.letech platil za vynikajícího útočníka. Dnešní skaut Toronta začínal v Popradu, po vojně v Dukle Jihlava zamířil do Sparty, kde podle svých slov prožil čtyři krásné sezony.

V roce 1982 se probojoval do nominace pro šampionát ve Finsku, ovšem reprezentoval dřív. Ale do ciziny nechtěl Petera pustit tehdejší režim, mocní měli obavy, že emigruje. Ihnačák starší to nakonec udělal, z Finska vyrazil v průběhu turnaje do zámoří, přičemž použil klasické finty. Vedle služebního pasu vzal s sebou soukromý, který neodevzdal do úschovy vedoucímu výpravy. A díky němuž pak mohl - i když za trošku dobrodružných okolností - mohl jít za snem, který se jmenoval NHL.

Být synem hokejové hvězdy, to je neskutečná věc!

Brian se už narodil v Torontu, za rok mu bude třicet. "Bylo to zvláštní. Když se narodíš jako syn hvězdy, je to neuskutečná věc," povídá docela pěknou češtinou. Člověk by spíš čekal, že když už, tak Brian spíš ovládá slovenštinu. "Ale moje maminka je z Prahy, jezdil jsem tam každý rok v létě. O prázdninách, k babičce. Ta mě držela, díky ní umím slušně česky. Praha 4 - Podolí, tam je moc krásně," hlásí s úsměvem.

Babička bohužel před dvěma měsíci zemřela. "Je to velká škoda, ale měla krásný život," řekne smutně. V hlavě mu zůstala spousta hezkých vzpomínek, ostatně k české metropoli má stále vztah i otec. Peter Ihnačák je pravidelně vidět v hledišti Sparty, jako skaut Maple Leafs cestuje do České republiky na mládežnické turnaje a třeba i na zápasy Lva. Brian šel už před spoustou let svojí cestou, ačkoli se snažil tatínka následovat.

Hokejista NHL z něj nevyrostl, byť ho před deseti lety draftoval Pittsburgh. "NHL jsem se nedostal, takže nemůžu být spokojený. Vydal jsem se jiným směrem," vykládá. Bojoval v americké univerzitní lize, později v zámořské nižší CHL. Rok strávil ve slovenském Kežmarku, pak nastupoval za Zvolen či Poprad. "Odtud znám třeba Dávida Skokana, který je teď v Minsku se slovenskou reprezentací," upozorňuje.

Popularita hokeje v Itálii? Nesmí vyhrát ferrari nebo Juventus

Jeho hokejový příběh je hodně pestrý, stejně jako život Brianových příbuzných. Tatínek složitě emigroval, podobně tomu bylo v případě strýce Miroslava. Když Peter zmizel v NHL, tehdejší eso Košic nemohlo do reprezentace. Útok Ihnačák, Vodila Liba sice trhal ligové rekordy, ale Miroslav směl vycestovat maximálně tak do Maďarska. Možná ani to ne. Nakonec ale dokázal najít způsob, jak vyrazit za Atlantik. A také nakonec hrál NHL. Peter mu pak v Kanadě hodně pomohl. "S tátou o emigraci moc nemluvíme. Jak odešel, to se v životě stane. Trošku divná věc, já to měl každopádně jiné," připomíná.

Putoval totiž opačným směrem, ze Severní Ameriky do Evropy. Nakonec zakotvil v Itálii. Rok válel za Pontebbu, dva ve Valpellice. V tamní soutěži potkával svěřence Miroslava Fryčera, což byl dlouholetý parťák tatínka v Torontu. Brian se posléze rozhodl přijmout italské občanství. "Předtím jsem hrál na Slovensku a tam byly trošku problémy s penězi. V Itálii je to lepší," zmiňuje jeden z důvodů, proč vlastně zamířil pod Apeniny. "Hokej tam není tak populární jako v Čechách nebo na Slovensku. S fotbalem se to nedá srovnávat, ale v horní části země ho mají hodně rádi."

S národním týmem nové země přijel na svůj první šampionát elitní kategorie. "Italskou hymnu moc neznám. To spíš tu slovenskou," přiznává. Na ledě ale bojuje do roztrhání těla. Když gólem 58 vteřin před koncem utkání sebrala Itálie všechny body Francii, a výrazně si pomohla v bitvě o udržení, byl Ihnačák radostí bez sebe. "V Itálii to má ohlas, ale nesmí vyhrát formuli jedna ferrari. Nebo ve fotbale Juventus s Milánem," dodává z vesela. Na turnaj možná dorazí i jeho otec, který je původem Slovák, žije v Kanaďě a spoustu času strávil v Čechách. Komu bude fandit? "Určitě mně, tedy svému synovi," nepochybuje závěrem.