Táta mě hnal z brány, děda Pouzar vytýkal hlavně technické věci, říká Lubor Rob mladší

Takové hokejové geny má málokdo. Luboš Rob mladší pokračuje ve stopách svého otce, bývalého vynikajícího útočníka Českých Budějovic i národního týmu, jeho dědeček Jaroslav Pouzar patří k ikonám českého hokeje - jako první náš hráč získal Stanleyův pohár. Třetí člen dynastie zatím nemá na kontě žádný výraznější úspěch, ale stojí teprve na prahu velké kariéry. Rob mladší je členem letošní osmnáctky, která na Memoriálu Ivana Hlinky potešila postupem do semifinále play off. "Je to úspěch, máme samozřejmě radost. Uděláme maximum, abychom zvládli zápas s Kanadou, i když víme, že to bude hodně těžké," říká.

Reprezentace do 18 let na jihu Moravy válí. Včetně přípravy proti javorovým listů sehráli čeští mladíci čtyři utkání, padli v jediném. Na úvod turnaje podlehli 1:2 Finsku. "Chtěli jsme ten první zápas vyhrát, pak jsme trošku měli v hlavách, že se nám to nepovedlo. Ale věděli jsme, že když zvládneme Ameriku a Rusko, postoupíme. Povedlo se," kvituje Rob. Juniorský výběr se překonává, duel s USA skončil 5:2, pak svěřenci trenérů Bukače a Bruka přetlačili i našlapanou ruskou sbornou.

Čím to, že to osmnáctce zatím na Memoriálu Ivana Hlinky tak jde? "Jednoznačně se promítla společná soustředění. Máme natrénováno, sám to na sobě cítím. Roli hrála soudržnost, makáme jeden za druhého, máme i potřebné štěstí. Turnaj je pro nás každopádně velkým zážitkem. Sám jsem na tak velké akci ještě nehrál, v hledišti bývá vynikající atmosféra. Je to fajn," pochvaluje si.

Týmu osmnáctiletých přišla vhod série letních soustředění. Hokejisté tvrdě pracovali na kondici i na herním systému, soupeře díky tomu ničí bruslením, bojovností, odhodláním. Dobré výsledky navíc dodaly i sebevědomí, v sestavě osmnáctky vstali noví bojovníci. Do Břeclavi nebyli pozváni ti, kteří budou hrát v nové sezoně za Atlantikem, zranění navíc vyřadilo útočníky Vránu, Patrňáka nebo Kohouta.

Výběr si s absencemi ovšem obdivuhodně dokázal poradit. Na Hlinkově memoriálu září třeba i hráči, kteří dosud nebyli tak v popředí. Kupříkladu chomutovské duo Kaše - Kämpf, Indrák, Kepka, Česlík, Pašek, Rob... Spolehlivě funguje defenziva, kvalitní výkony předvádějí brankáři. Luboš Rob připouští, že k dobré pohodě přispěl skalp Kanady v sobotní generálce. "Oni nás možná trošku podcenili, ale to na věci nic nemění. Ověřili jsme si, že hrát lze s každým."

Stejný soupeř čekal na osmnáctku v semifinále Memoriálu Ivana Hlinky. Domácí tým hraje semifinále znovu po dvou letech, poslední dobou jinak končil bez medaile. Zlomí to letošní parta talentů? Klíčem bude klání s Kanadou, na národní tým v sobotu každopádně čeká ještě jeden duel. Finále, nebo zápas o bronz. "Kanaďané jsou výborní, je nám jasné, že to s nimi nebude jednoduché. Nebezpeční jsou hlavně při práci s pukem v útočném pásmu," upozorňuje útočník českobudějovického Mountfieldu.

V této věkové kategorii kdysi hrával Lubošův tatínek, jenž měl nakročeno do NHL. Jenže během vojenské služby v Trenčíně zabrzdila Roba staršího operace kolena, jež si zranil poté, co ho při výměně kola u auta srazil na silnici kamión. Dokázal se ovšem na nejvyšší úroveň, zahrál si v reprezentaci, na sklonku bohaté kariéry získal mistrovský titul se Spartou. Nyní Luboš Rob coby otec sleduje kroky svého syna. "Táta mě k hokeji přivedl už ve čtyřech letech. Pamatuju si, že jsem chtěl zpočátku chytal, ale táta mě z branky hnal pryč. Tak je ze mě útočník," směje se Luboš mladší.

Rady dává otec pořád, stejně tak legenda jihočeského i světového hokeje Jaroslav Pouzar. "Děda mi vytýkal hlavně technické věci jako špatně obalenou hokejku, výstroj a tak. K samotnému hokeji samozřejmě také něco řekne, snaží se mi pomáhat. Totéž táta." Když má někdo stejné jméno jako slavný otec, může to být i svým způsobem nevýhoda. V českých poměrech zvlášť. "Ale vyloženě sezřat mi to nikdo nedával. Občas jsem slyšel: no jo, to je Robův kluk. Ovšem bylo to v mezích," připomíná.

Jednou by se chtěl dostat na stejnou úroveň jako otec nebo dědeček. "Oba mi fandí. Táta vytýká chyby, ale říká to v klidu, bez emocí. Je pozitivní." Luboš mladší má nakročeno velmi slušně. "V Budějovicích jsem podepsal smlouvu, udělám maximum, abych si postupně získal místo v prvním týmu. Někteří kluci chodí do Kanady, ale to já nechci," líčí jasně. Letošní osmnáctka zahájili sezonu výborně, pokud hráči vydrží a budou na sobě dál pracovat v klubech, kádr pro šampionát se asi moc měnit nebude. Nicméně nikdo nic jistého nemá, to si uvědomuje i Rob.

Talent z jihu Čech stíhá kromě hokeje tadé studium."Postoupil jsem do třetího ročníku stavební průmyslovky. Spojit školu s hokejem není nic jednoduchého, ale profesoři mi vycházejí vstříc. Dá se to." Jinak žije výhradně hokejem. Tedy sportem, který má v rodině. "Když jsem byl mladší, obdivoval jsem Malkina, poslední dobou i Girouxe. V televizi se na tyhle dva hráče vždycky zaměřuju trošku víc. Z našich se mi líbí Lukáš Květoň. Bojuje, je důrazný a má tah na bránu," uzavírá.

Všechny zápasy MEMORIÁLU IVANA HLINKY můžete sledovat v našich online přenosech!

Foto: www.hokejcb.cz