Talent Jakub Vrána jde za velkým snem, ve švédském Linköpingu mu pomáhal i Hlinka

18. února oslavil teprve šestnácté narozeniny, přesto toho Jakub Vrána stihl v hokeji dost. Za sebou má první rok angažmá v mládežnických týmech švédského Linköpingu, odchovanec pražských Letňan už před dvěma lety hrál ze reprezentační šestnáctku, nyní se s národním týmem osmnáctiletých chystá na svůj první velký turnaj. "Mistrovství světa osmnáctek bude doma, jsem strašně rád, že dostanu šanci a že vůbec mohu v národním týmu být," hlásí spokojeně.

Z českých reprezentantů je nejmladší, ale že by stál v koutě, to rozhodně ne. Mimo led působí skromně a pozitivně, jakmile přeskočí mantinel, potvrzuje, že umí. Tenhle dravec výborně bruslí, bojuje, dobře čte hru. Jde do zakončení, kombinuje. Zkrátka naznačuje mimořádnou perspektivu. Kdyby ne, těžko by se dostal do národního týmu s o dva roky starším ročníkem.

Vránovi prospělo, že loni odešel do Švédska. Klub z Linköpingu vytváří nadějím výtečné podmínky, na druhou stranu také hodně vyžaduje. Kdo vydrží a pracuje na sobě, neprohloupí. Ještě v sezoně 2010-11 nastupoval Jakub za Letňany, pak mu ale klub ze severu české metropole začal být těsný. "Chtěl jsem odejít někam do zahraničí, abych se mohl dál zlešovat. Švédský mládežnický hokej je vyhlášený, nejlepší mládež mají momentálně tam. Po dohodě s mým agentem Alešem Volkem jsem si vybral Linköping," vysvětluje.

Zvykl si prý velmi rychle. "Adaptoval jsem se v pohodě, žádné problémy. Kluci mě vzali do party, nikdo nedával najevo, že jsem cizí nebo nový." Věděl, že musí také zvládnout řeč, bez komunikace to prostě nejde. "Dneska už se domluvím v pohodě. Anglicky i švédsky, byť se švédštinou to ještě není úplně ono," přiznává. Ale Vrána dělá pokroky. Při hokeji i ve škole.

Ve Skandinávii hráči akceptují bez výhrad režim a disciplinínu. "Tréninky jsme měli většinou hned ráno, ještě před školou. Já do ní zatím nechodil, navštěvoval jsem pouze kursy, ovšem v příští sezoně už mě škola nemine. Budu studovat ve švédštině, klub na to hodně dbá a já jsem s tím do toho šel. Kdyby se jednou nedej Bože něco přihodilo, budu mít jako absolvent gymnásia větší šanci," uvědomuje si.

Mladí Švédové se hokeji i studiu věnují na sto procent. Kdo má špatné výsledky ve škole, pocítí to při sportování. "Přístup je tam maximální, každý trénuje i hraje naplno. Zatímco u nás si občas hráči ulevili, tam to neexistuje. I na suchu šlapou všichni ze všech sil. Abych řekl pravdu, ze začátku to pro mě nebylo jednoduché, i v den zápasu se trénuje bez jakýchkoli úlev. Ale brzy jsem se s tím srovnal," popisuje.

Jakub Vrána mířil do Skandinávie s vizitkou jednoho z nejlepších českých hokejistů ročníku 1996. Po roce v Linköpingu je patrné, že vyzrál, udělal velký kus práce. Talent z Letňan kráčí za svým snem - zámořskou NHL. "To je nejvíc, co hokejista může dokázat. Ale v tuto chvíli tak vysoko nemyslím, tohle je ještě daleko. Hraju ve Švédsku, snažím se, abych byl lepší a lepší. Letos jsem nastupoval za týmy Linköpingu do 16 a 18 let, příští rok bych rád do dvacítky, která teď vyhrála švédský titul," vysvětluje.

Obdivovatel Sidneyho Crosbyho měl v novém působišti krajany, na které se mohl obrátit. Hvězdami prvního týmu Linköpingu jsou Jan Hlaváč a Jaroslav Hlinka. "Hlavně s Hlinkou jsem byl v kontaktu. Vídali jsme se, Jarda mi občas radil, chodil jsem i k němu domů. Jardova manželka mi někdy uvařila. Bylo příjemné, že jsem si s někým mohl popovídat česky. Ani ne snad o hokeji, i když o něm samozřejmě také, ale hlavně o běžných věcech ze života."

Ve Švédsku poznal hokej z jiné stránky. Jak ho kombinovat se školou, jak tvrdě trénovat a k tomu podávat stále dobré výkony v zápasech. K tomu cestování po velké zemi... "Bylo toho dost. Zrovna přesuny autobusem nejsou moc příjemné, k některým soupeřům to máme i pět nebo šest hodin, což je dost," upozorní. V soutěži osmnáctiletých si Jakub držel v průměru bod na zápas, později to bylo ještě lepší. "Škoda, že nám nevyšlo play off s Rögle. Vyhráli jsme první zápas, ale ty další už ne," lituje.

Vrána mířil do Švédska v 15 letech, což je hodně brzy. Nicméně bylo o něj dobře postaráno. "Bydlel jsem ve svém bytě, nebyl jsem zvyklý žít sám, ale aspoň jsem se naučil starat sám o sebe," přiznává. V klubu působí také trenér Klas Östman, jenž je zároveň asistentem u české osmnáctky. "V mém přesunu do Linköpingu nehrál roli, ale věděl jsem, že tam trenér je. Teď jsme se potkali v reprezentaci. "Šampionát na jihu Moravy bude pro Vránu velkou zkouškou, už se nemůže dočkat, až všechno vypukne.

"Málokomu se povede, že může hrát mistrovství světa doma. Jsem šťastný, že takovou možnost dostanu. Mám velikou motivaci, nepřijel jsem na výlet, ale na turnaj, který chceme a musíme zvládnout," burcuje. Mladí Češi nemají záviděníhodnou skupinu, o postup budou usilovat s Kanadou, USA, Finskem a Dánskem. "Každý zápas začíná od stavu 0:0, přesvědčili jsme se na tom během turnaje v Kanadě, který jsem si zahrál se sedmnáctkou. To byl velký zážitek! Čtyři tisíc lidí v hledišti, super. Věřím, že hodně diváků přijde i teď na šampionát. Když do toho dáme maximum, máme šanci," uzavírá.