Takovou sportovní facku z nás asi ještě nikdo nedostal, přiznává Petr Hubáček

Ještě v polovině prosince se hokejistům Komety Brno dívalo na tabulku hezky. Umístění v horních příčkách extraligového žebříčku, nabité Rondo, ve městě modrobílé šílenství. A potom najednou strmý propad dolů, zoufalý boj o naději na předkolo play-off a naprostý zmar, když přišla jistota účasti ve skupině o udržení. Podivnou sezonu prožívá brněnský hokejový klub, který včera zakončil základní část extraligy odevzdaným výkonem a zaslouženou domácí prohrou se Slavií Praha 1:5. „Můžeme si za to sami,“ nehledal vytáčky útočník Petr Hubáček (na snímku).

Petře, shrnout aktuálně pocity asi není zrovna jednoduché, viďte.
„Ono to spíš ani nemá cenu. Sezonu jsme prostě takhle pokazili a posledním zápasem v základní části jsme tomu jenom nasadili korunu. Člověk se pak cítí na ledě akorát trapně. Jsou to hodně nepříjemné chvíle, ale můžeme si za to sami.“

Jak se vám nastupovalo do zápasu se Slavií, když jste už prakticky neměli o co hrát?
„Nastupovalo… Samozřejmě pocit z té ztracené a zmařené sezony jsme měli všichni stejný. Ale ať je to, jak je to, my si prostě nemůžeme dovolit takhle odehrát zápas, a navíc doma. Máme před sebou ještě šest domácích utkání ve skupině play-out, kde sice o nic nejde, ale takhle jako dnes teda hrát vážně nemůžeme.“

Přitom v úvodu duelu jste měli Slavii pod tlakem, chyběl tomu jenom gól.
„To jo. Gól vždycky pomůže. Jenže mně připadá, že my jsme měli ten tlak jenom opticky, z mého pohledu jsme si za výkon v dnešním utkání nezasloužili bodovat, natož vyhrát.“

Prohrávali jste 0:2, ale do konce první třetiny jste dokázali snížit, pořád jste tak měli šanci na zvrat v utkání. Proč nepřišel a naopak jste dostali další tři góly?
„To jo, šance byla. Ale to je situace… co k tomu mám vlastně říct. Ať to okomentuju, jak chci, stojím tady prostě jen jako jeden z kluků, kteří totálně podělali sezonu, takže bavit se detailně o jednom zápase nemá cenu, z naší strany to bylo jednoduše špatné.“

Jako jediný jste dal Slavii gól, velkou radost jste z toho ale neměl, dokonce jste uhodil hokejkou do brány... 
„To je ještě horší otázka než všechny ty předchozí… nebo jinak – hůř se na to odpovídá. Člověk dá gól ve dvaapadesátém kole, když už o nic nejde a ten zápas stojí za… Na tohle ale nesmíme zapomenout, musíme si naopak pamatovat, kam jsme to „dotáhli“, aby už se nám to nikdy nestalo.“

Můžete popsat taktický manévr, který trenér Lubina vytáhl tři minuty před koncem, kdy jste prohrávali o tři branky, sáhli jste ke hře šest na čtyři při vyloučení slávistického hráče – a inkasovali jste?
„To nevím, to se zeptejte spíš trenéra. Nám řekl, že je ještě dost času a že chce, abychom za každou cenu dali gól. Svým způsobem už o nic nešlo, trenér chtěl, aby naše přesilovka byla ještě výraznější, tak jsme šli v šesti bez brankáře. A samozřejmě, že jsme za deset vteřin inkasovali, tohle k tomu našemu zpackanému konci sezony snad patřilo.“

Diváci taky nebyli zrovna povzbudivým elementem... 
„To máte těžké. Já jsem se taky odmalička chodil dívat na sport a byl jsem naštvaný, když mančaft nehrál a sezona se nepodařila. To nemá smysl rozebírat. My bychom jen strašně chtěli, aby nás lidi podporovali příští sezonu.“

Čeká vás play out a v něm stačí i zisk jediného bodu k jistotě záchrany. Máte pro těch dvanáct utkání vůbec ještě kde hledat motivaci?
„Motivace je jediná. Neudělat ze sebe totální pitomce a odehrát ty zápasy s nějakou ctí, aby člověk odešel se vztyčenou hlavou a mohl si aspoň říct, že když už jsme hráli špatně a pokazili sezonu, tak jsme aspoň odmakali ten závěr. I když to samozřejmě nepřebije ten neúspěch.“

Nebudete se těch zápasů v play out bát?
„Bát? Proč? Ne. To není o strachu. My jsme se dostali do nějaké situace a v týmu je teď určitá atmosféra. Když se budeme snažit a přistoupíme k tomu zodpovědně, můžeme minimálně domácí zápasy vyhrát a lidi nám snad odpustí. Trapněji než teď jsme se asi nikdo z nás nikdy necítili, snad nám ten pocit jako ponaučení v hlavě zůstane.“

Říkal jste, že doufáte v podporu fanoušků v příští sezoně – to se už teď raději díváte takhle daleko před sebe?
„Na jednu stranu bych nejraději posunul čas o dva měsíce, už se připravoval na novou sezonu a na tohle všechno zapomněl. Na druhou stranu zase nesmíme brát na lehkou váhu to, kam jsme se dostali a proč. Takovou sportovní facku málokdo z nás zažil, ale svým způsobem nám to může pomoct. Až třeba půjde v příští sezoně do tuhého, uvědomíme si, jak to bylo teď, a můžeme se s tím líp poprat, zastavit to. Takže abych to uzavřel – chceme si z téhle zkažené sezony vzít co největší ponaučení, ale s ohledem na další extraligový ročník na ni taky co nejrychleji zapomenout.“