Takové prohry nás psychicky srážejí, říká uherskohradišťský Petr Sakrajda

Kdysi oblékal dres extraligového Vsetína a i před letošní sezonou s nejvyšší soutěží koketoval. Jeho možným zaměstnavatelem mohl být dokonce obhájce titulu z Třince. Na severu Moravy mu však nakonec smlouva nebyla nabídnuta a tak skončil znovu v druholigovém Uherském Hradišti, kde nastupuje pod vedením svého otce. Petr Sakrajda (na snímku) je zatím nejproduktivnějším hráčem východní skupiny a také včera ve Vsetíně byl řádně vidět. Nejprve připravil gól Pavlu Křížovi, poté, za stavu 1:2, trefil tyč Plškovy branky. „To byl rozhodující moment utkání,“ konstatoval uherskohradišťský forvard po zápase. Hosté v závěru promarnili minutu a půl dlouhou přesilovku pěti proti třem a byli potrestáni dalšími dvěma góly. Petr Sakrajda po střetnutí neskrýval zklamání.

Petře, vypadáte zklamaně?
„Ano, jsem zklamaný. Měli jsme zápas dobře rozehraný a zase jsme ho prohráli. V sezoně se to nestalo poprvé. Jsme hrozně moc vylučovaní, hrajeme nedisciplinovaně, neplníme to, co máme. Prohrát tak dobře rozehraný zápas, to nás sráží psychicky. Měli jsme bodovat a zase nic. Je to špatné a pořád se to opakuje.“

Vsetín přitom nesehrál nejlepší zápas. Po dvou třetinách jste mohli vést i více, než 2:1?
„Věděli jsme, že Vsetín je doma silný. První třetina je tady vždycky těžká. Přestáli jsme ji. Za stavu 2:1 jsme trefili tyč. Mohlo to být 3:1, ale místo toho jsme brzy inkasovali na 2:2 a vzápětí na 3:2. Nás to hrozně sráží, ale přitom jsou všichni v klidu, nic se neděje. Je těžké motivovat se na další zápas, když se tytéž chyby neustále opakují.“

Za stavu 3:2 jste hráli přesilovku pět na tři, ale ta vám vůbec nevyšla?
„Myslím, že jsme si před ní měli vzít oddechový čas. Do konce chyběly snad tři minuty, měli jsme si půlminutku oddechnout a poslat na led to nejsilnější, co máme. To se nestalo. Hráli jsme to ve složení, ve kterém jsme to nikdy netrénovali… Ale to není omluva pro hráče. Přesilovku jsme měli sehrát daleko líp. V těchto momentech se zápasy rozhodují.“

Přesilovku jste hrál na pozici obránce. Je to běžná taktika?
„Ano, v určitých momentech chodím v přesilovkách do obrany na střelu. Nebylo to nic mimořádného.“

Nebyl jste po faulu do obličeje otřesen?
„Ne, fyzicky jsem se cítil dobře. Nemám problém jít na led další střídání. Jak říkám, sehráli jsme to špatně.“

Několikrát jste jel za rozhodčím. Byly to nějaké reklamace?
„Kdepak, myslím, že pískal dobře. Dokonce jsem ho chválil. I když nás vyloučil za hru v šesti. To bylo v pořádku, na to se nemůžeme vymlouvat. Jediné, co by se dalo vytknout, byl faul na Martina Červenku. To byl úder do hlavy. To byla jediná věc, kterou jsem s rozhodčím řešil.“

V posledních sedmi zápasů jste čtyřikrát vyhráli. Určitě ještě zabojujete o play off?
„Ano, play off rozhodně nevzdáváme. Budeme bojovat, pokud budeme mít nějakou šanci. Naše mužstvo se tvoří za pochodu. Byly tady nějaké trejdy, někteří kluci odešli, jiní přišli. Je to o tom sehrát se a zůstat u té bojovnosti. Díky ní jsme porazili třeba Havířov nebo Opavu. Začátek sezony byl z naší strany hrozný, skóre bylo tragické. Poslední dobou jdeme nahoru, ale zápasy, jako byl tento, nás psychicky sráží.“

Mužstvo opustili Michal Šafařík a Josef Mikeš. Důvody by prý neměly opustit šatnu?
„To je otázka spíše na vedení klubu. Já bych se k ní nerad vyjadřoval.“

Kde hledat příčiny vašich výsledkových kotrmelců? Jste schopni vyhrát v Havířově, ale na druhé straně podlehnout doma Valašskému Meziříčí 0:9...
„No, to kdybych věděl… Jediné, co mě napadá, je, že naše mužstvo je pořád ještě nováček. Jsou to všechno mladí kluci, někteří ještě nehráli ani 2.ligu, přišli z juniorky. Jak jsem řekl – mužstvo budujeme za pochodu. Pokud bude liga v Hradišti i příští sezonu, chtělo by to udržet toto mužstvo pohromadě. Teď je mužstvo průměrné; máme na to, abychom hráli ve středu tabulky, ale musíme bojovat a nepředvádět takové výkony jako tentokrát.“

Vy jste na začátku sezony bojoval o místo v sestavě extraligového Třince. Proč jste pak nezkusil nějakou první ligu?
„Když jsem z Třince odcházel, nějaké nabídky z první ligy jsem měl. Pocházím ale z Hradiště, takže pro mě byla jasná volba vrátit se domů. Mám tam práci, která mě baví a, když to skloubím s hokejem, jsem spokojený. Prvoligové ambice, ty asi nemám. Extraliga v Třinci mi nevyšla, to mě mrzelo, ale hokej není všechno. Jediné, co ještě zvažuji, je zahraniční angažmá. Kvůli jazyku.“