Taková porážka by mohla Vítkovice srazit, věří střelec Přibyl. Pöpperle kvitoval zvýšený důraz

Třetí čtvrtfinálová bitva mezi Vítkovicemi a pražskou Spartou nabídla zaplněné ČEZ aréně skvělou podívanou. Vysoké tempo, řada gólových šancí, skvělí gólmani a nespočet soubojů či drobných šarvátek. To vše sobotní boj o zisk důležitého druhého bodu nabídl! Pořádné drama nakonec vyvrcholilo prodloužením, v němž rozveselil hrozen sparťanských fanoušků mladík Daniel Přibyl (na snímku). Pražané si určitě pořádně oddechli a už v neděli budou bojovat o první balíček mečbolů. „Vítkovice by taková porážka mohla srazit,“ věří šťastný střelec.

Člen čtvrté sparťanské formace přitom logicky není v takovém vytížení jako mnohé hvězdy týmu. „Jsme tam od toho, abychom vytvořili nějaký rozruch, udrželi se ve třetině a udělali nějakou práci pro tým. Samozřejmostí je dobře bránit a vytvořit si i nějaké šance,“ popisuje práci mladíků, kteří dostali šanci předvést svůj um i v prodloužení. A za důvěru se odvděčili rozhodující veledůležitou trefou.

„Dostal jsem puk od Miroslava Formana na mantinel a snažil jsem se ho ještě přihrát Tomáši Rachůnkovi. Došlo tam k odrazu a pak už stačilo jen protlačit ho do branky,“ hlásí jednadvacetiletý střelec, který pražskému týmu vystřelil určité uklidnění pro další vývoj série. Sparťany totiž v Ostravě nečekalo vůbec nic jednoduchého a po finální trefě jim musel spadnout obrovský balvan ze srdce.

V nastaveném čase měly možná mírně navrch právě Vítkovice. „Chtěli jsme rozhodnout už v prodloužení, ale přitom jsme se snažili hrát trpělivě,“ vysvětluje jakousi pasivitu hostujícího týmu, který ve třetím klání rozhodně přitvrdil. „To musíte posoudit spíše vy, ale myslím, že jsme v tomto směru přidali,“ pokračuje Daniel Přibyl. Zatímco na jedné straně zavládla velká radost, na druhé pochopitelně zklamání.

„Taková porážka by mohla soupeře srazit,“ myslí si mladý agilní forvard, jenž žehral na poněkud vysoký počet vyloučení. „Sice jsme to ještě pořádně nehodnotili, ale měli jsme jich více, než za předchozí dva zápasy dohromady,“ kroutí hlavou. Psychická výhoda se nyní přesouvá na stranu vítěze základní části, který se mohl tradičně opřít o výkony zkušeného brankáře Tomáše Pöpperleho.

„Čekali jsme takto těžké utkání, ale nakonec jsme druhý bod ubojovali,“ říká s patřičnou úlevou. Duel, jenž byl okořeněný řadou osobních soubojů a šarvátek, totiž přinesl naprosto vyrovnaný boj. „Góly se jim dávají hodně těžko. Je to hodně o chybách. Já jednu udělal, ale kluci to pak napravili a hodně mi pomohli. Zaplaťpánbůh za to. Teď je řada na mě,“ uvědomuje si před nedělním kláním.

„Po takovém utkání je vždycky v mančaftu euforie a psychická vzpruha, ale začíná se zase od nuly. Musíme šlapat jako ve třetím utkání,“ hlásí s naprostou odhodlaností. A co lze od dalšího duelu čekat? „Zase to bude o jednom gólu, o jedné chybě a bude to hodně vyrovnané. Nic jiného se ani čekat nedá,“ myslí si Pöpperle, jenž byl u momentu, který pořádně vytočil vítkovickou střídačku i fanoušky.

O co šlo? Svačina skončil po ataku soupeře v brance Sparty, která se evidentně vychýlila ze své pozice. Sudí si ničeho nevšimli, pokračovalo se dál a hosté z protiakce srovnali krok. „Nevěděl jsem o tom. Až po odpískání jsem to zaregistroval, tak jsem ji vrátil zpátky. Nevím, jak se to posuzuje,“ přiznává. Radost mu ale udělal zvýšený důraz. „Ustávali jsme souboje, byli jsme silnější a důraznější,“ chválí.