Takhle dlouhou třetinu jsem nezažil, prohlásil na adresu třiadvaceti minut Radovan Somík

Ptáte se, jak je to možné? Třiadvacet minut dlouhá třetina? Inu, je tomu vážně tak. Pardubický Radovan Somík se totiž trefil už po pouhých devíti vteřinách hry. Na tom by ještě nebylo nic divného, i když se určitě jedná o velice rychlý gól. Dokonce o Somíkův nejrychlejší gól za jeho dosavadní působení v týmu áčka, jak sám přiznal. Jenže puk při tom rychlém gólu letěl tak rychle, že rozhodčí okamžitě naznačil, že při nejbližším přerušení hry půjde volat video. A taky že šel – až po třech minutách a deseti sekundách. A protože branku uznal, celá mladoboleslavská Metrostav Aréna se musela pěkně "vrátit zpět v čase". "Je to taková malá kuriozita," smál se po zápase Radovan Somík.

Zimní stadion v Mladé Boleslavi se po devíti vteřinách hry rozdělil na dva tábory. Někteří tvrdili, že to branka byla, jiní zase že nebyla. "Myslel jsem si, že to gól je. Ale musím se přiznat, že když se tři minuty nepřerušovala hra, tak ve mně pochopitelně začaly trochu hlodat pochybnosti," přiznal Somík narovinu.

"Ale když jsem nad tím přemýšlel, tak jsem si říkal, že jsem to přece viděl jít do branky a i když to nevydalo ten charakteristický zvuk, takové to zazvonění o tyčku, tak jsem si myslel, že se to určitě odrazilo o ten kousek plastu, který je na té kovové konstrukci," popisoval své myšlenkové pochody trvající 190 sekund plus dobu, kdy sudí volal videorozhodčímu.

Na střídačce Pardubických během té doby probíhala poměrně živá diskuse, a jak pardubický útočník přiznal, spoluhráči to možná věděli a hlavně viděli lépe než on. "Proběhlo o tom pár dohadů, ale nakonec jsme se všichni shodli, že to gól byl. Ale jak říkám, na sto procent jsem si skutečně jistý nebyl, protože jsem tam dost dobře neviděl a vyletělo to moc rychle zas ven z branky. Jsem rád, že se to nakonec potvrdilo," prohlásil spokojeně.

Kvůli časovému posunu se tedy hrály tři minuty a deset vteřin vlastně dvakrát. "Takhle dlouhou třetinu jsem ještě nezažil," smál se Radovan Somík. "Hrálo se víc než tři minuty bez přerušení hry, nevím, jak u Boleslavi, ale my jsme stihli vystřídat všechny čtyři útoky. Určitě je to taková malá kuriozita," neskrýval určité pobavení.

A věděl vůbec pardubický celek, že pokud rozhodčí jejich gól uzná, bude se čas muset vrátit? "Věděli jsme to," pokýval Somík hlavou. "Vím, že se občas stane, že padne gól na druhé straně a pak vlastně nemůže být uznán, protože rozhodčí dodatečně uzná ten předchozí gól. Takže se vlastně radovalo nakonec druhé mužstvo…" Informaci, že přesně tímhle si loni prošla Mladá Boleslav v zápase s Kladnem, se pardubický útočník zasmál. "Já jsem si říkal, že to bylo tady, ale nebyl jsem si jistý."

Aby taky spokojený nebyl. Odvést si z Mladé Boleslavi plné tři body, kam jeho tým přijel v dosti okleštěné sestavě, to se dá považovat nejen za záležitost umu, ale taky štěstí. "My jsme sem přejeli hrát vyloženě ze zajištěné obrany a hrát na protiútoky, takže se dá říct, že jsme na ty chyby Boleslavi vyloženě čekali. Podařilo se nám je využít a dát v první třetině hned tři góly," okomentoval prvních dvacet (nebo vlastně třiadvacet) minut, které pro Středočechy rozhodně nebyly příjemné.

"Podle mě pak už bylo více či méně rozhodnuto, snažili jsme se zápas kontrolovat hlavně pozornou hrou vzadu. Boleslav se najednou musela snažit tvořit a to nám vyhovovalo, protože jsme si hráli vyloženě to, co jsme potřebovali," přiznal Somík.

Středočeši nemají v extralize s nikým žádný velký problém, ke každému si už v loňské sezoně dokázali najít nějakou tu cestičku. Pokud se ale dá o někom říct, že nepatří právě mezi jejich nejoblíbenější soupeře, pak to bude nepochybně Sparta a hned za ní právě Pardubice. Boleslav je totiž ještě nedokázala v základní hrací době porazit. "To jsem nevěděl. Já tyhle statistiky nijak zvlášť nesleduju," prohlásil dvaatřicetiletý Somík.

"Ale určitě si každý všiml, že jsme sem přijeli v docela dost okleštěné sestavě. Navíc Boleslav hraje velice nátlakový hokej, určitě to nebyl snadný soupeř. Vlastně bych celkově řekl, že Mladá Boleslav hraje letos výborně," nebál se ocenit kvalitu soupeře. "Jak už jsem řekl, hráli jsme hodně odzadu a spoléhali hlavně na brejky."

Pro tým z města perníku může tedy zápas proti Bruslařskému klubu znamenat příjemné posilnění sebevědomí. Porazit jej takhle jasně v oslabené sestavě, to určitě přidá. "Na jednu stranu to v tomhle směru byla i docela náhoda a taky otázka štěstí. Dokázali jsme se jako mužstvo semknout. Určitě jsme rádi, že jsme něčeho takového schopni, pomůže to nám i našemu sebevědomí," uzavřel Somík.