Také Švédové mají svého Jágra či Nedvěda. Soči? To je něco neskutečného, tvrdí Alfredsson

Když trenéři jednotlivých reprezentací v úterý zveřejňovali seznamy hokejistů pro olympijský turnaj v Soči, kabina Detroitu tím žila stejně jako všechny ostatní v NHL či jinde po světě. Zatímco bardi jako Zetterberg, Dacjuk či Kronwall měli své jisté, jedno jméno vzbuzovalo otazníky. Vyrazí do Soči veterán Daniel Alfredsson? "Trenér Marts se mnou před časem hovořil. Ptal se, co bych na účast říkal. Hned jsem odpověděl, že by to byla obrovská pocta. Ano, pokud mě trenér vezme, s ohromnou radostí pojedu!" konstatuje Alfredsson pro deník Aftonbladet.

V zemi mistrů světa mnozí pochybovali, ale i Švédové mají svého Jaromíra Jágra nebo Petra Nedvěda. Správný tým musí být vyvážený. Žádoucí je samozřejmě kvalita jednotlivců, mužstvo nicméně potřebujeme mladé vlčáky i ostřílené harcovníky, kteří pomohou ostatní usměrnit a sami třeba dokáží rozhodovat zápasy. Přesně takhle hovořil Per Marts o Alfredssonovi na tiskové konferenci, když zveřejňoval tým Tre Kronor pro olympiádu.

Jednačtyřicetiletý útočník přitom už s něčím podobným nepočítal. Po minulých hrách ve Vancouveru si byl prý naprosto jistý, že start na dalším sportovním svátku už nepřidá. Ale utekly čtyři roky a železný "Alfie" je zase zpátky. Ve Švédsku se mluvilo o tom, že jeho zařazení Marts probíral i s dalšími oporami mužstva. Žádná neřekla ne. Olympijského vítěze z Turína každý respektuje, v NHL si drží špičkovou výkonnost. Alfredsson má pořád co nabídnout.

Loni v létě udělal velkou životní změnu. Po 17 sezonách ve službách Ottawa Senators se rodák z Göteborgu přemístil do Detroitu, kde rozšířil početnou švédskou legii. Důvod? "Chci zažít velký úspěch, mým snem je Stanley Cup," tvrdil tehdy. Fanoušky Ottawy naštval, ostatní jeho krok chápou. Jeho hokejový čas se krátí. Ve společnosti Kronwalla, Ericssona, Zetterberga, Gustavssona, Samuelssona, Franzéna, Nyquista a dalších krajanů chvilku hledal správnou pohodu. Ale pak se rozjel do tradičních obrátek.

"Můžete mít v hokeji leccos za sebou, stejně vás každá změna ovlivní. Zvykáte si na nové spoluhráče a prostředí, chvilku to trvá," vrací se proti proudu času. Teď má na kontě 37 zápasů a 30 bodů... O Soči v létě vůbec neuvažoval. Ale jak se sezona posouvala k závěru kalendářnímu roku, byla pro něj vidina celkově páté olympiády stále reálnější. Od úterý má jasno! "Je to něco neskutečného. Nikdy bych si nemyslel, že budu hrát hokej tak dlouho. A že po čtyřicítce ještě jednou zažiju olympijské hry," povídá upřímně.

Hokejisté Detroitu jsou tento týden na výjezdu k utkáním v Kalifornii, oznámení nominace probírali v Phoenixu. "Všichni jsme měli radost, že nás trenér do Soči bere. Dobře si pamatuju, co jsem říkal na hrách ve Vancouveru, když nás ve čtvrtfinále vyřadili Slováci. No jo, měla to být moje poslední olympiáda. Tak jsem to cítil. Dneska se musím smát," pokračuje z vesela.

Alfredsson už si příště rozmyslí, aby vynášel soudy o konci v reprezentaci. Další podobné věty totiž sypal na jaře 2012, krátce po napínavém duelu s Českou republikou na mistrovství světa ve Stockholmu. Milan Michálek poslal do semifinále náš výběr a tým švédských hvězd musel doma přijmout mimořádně hořkou porážku. V severské zemi se mělo za to,  že zmíněný zápas bude definitivně posledním startem Alfredssona v národním mužstvu, do něhož přišel už v sezoně 1994-95. Leč nestalo se.

Ošlehaný zámořský bojovník to přijímá s velkou radosti. Směrem k Soči je i hodně natěšený a odhodlaný. "Nepojedu na olympiádu s tím, že budu mít hlavní slovo. S trenérem jsme to zatím moc neprobírali, říkal jen, že by mě chtěl využít na přesilovkách. Ale může se stát, že v zápasech nedostanu tolik minut. Já to beru! Udělám, co bude nejlepší pro tým. Samotný start na olympiádě je sice hezký, ovšem když už jsem byl nominován, chci udělat nějaký úspěch!" hlásí bojovně.

V Turíně 2006 získal zlatou medaili, čtyři roky v Salt Lake City předtím byl Alfredsson u toho, když favorizovaní Švédové ostudně vypadli ve čtvrtfinále s Bělorusy. Klíčový zápas hokejisté Tre Kronor nezvládli ani v Naganu či minule ve Vancouveru. Útočník Detroitu doufá, že tentokrát žluto-modrým zasvítí šťastná hvězda. "Věřím, že máme kvalitní mužstvo, ale to se pozná až v Soči," reaguje s nadhledem. Jakmile uslyší zmínku o další olympiádě 2018, jen zavrtí hlavou. Nic neřekne. Jen naznačí, že to už fakt asi ne. "Bude mi 45 let," usměje se šibalsky závěrem.