Táhne mě to domů. Možná se po dvou sezonách vrátím nadobro, říká Aleš Kotalík

Předchozí dva světové šampionáty v Kanadě a Švýcarsku odehrál Aleš Kotalík (na snímku) jako člen základní sestavy českého týmu. S turnajem se pokaždé loučil v tichosti, konečná pátá respektive šestá příčka nebyly důvodem k jásotu. Letos své jméno jednatřicetiletý útočník v nominaci nenašel. Absence u nezdaru pod pěti kruhy ve Vancouveru litovat nemusel, ale zlato z Německa, to byla jiná káva.

„Nedostal jsem pozvánku. Trenéři prostě věřili jiným hráčům. Musím to akceptovat a nějak se s tím smířit. Jednou až třeba budu trenérem, taky si nevezmu do týmu někoho, komu nevěřím, že mi pomůže,“ staví se věcně ke skutečnosti, že nerozšířil svoji sbírku cenných kovů, založenou bronzovým počinkem na předchozí olympiádě v Turíně.

Neúčast při úspěšném tažení německými městy Mannheimem a Kolínem nad Rýnem ho samozřejmě mrzela. „O tom není žádných pochyb,“ reaguje kategoricky. „Ale abych řekl pravdu, mnoho zápasů jsem nesledoval. Koukal jsem v televizi až na ty závěrečné a ještě ne na celé. Teprve finále jsem si nenechal ujít,“ přiznává.

„Bylo to famózní. Kluci měli formu, výborného gólmana a taky štěstí, když ho potřebovali. Dokázali, že český hokej není v takové krizi, jak se o tom mluví. Na šampionátech, které jsem absolvoval pod trenéry Hadamczikem nebo Růžičkou, jsme měli pokaždé výborný tým, ale taky obrovskou smůlu. Strašně moc to zlato klukům přeju a věřím, že jim pomůže v další kariéře,“ formuluje gratulaci.

Uplynulé období ale nepatří k těm, na které bude rodák z Jindřichova Hradce vzpomínat pouze s nostalgií. „Z mého pohledu jsem měl sezonu průměrnou,“ ohlíží se. „Byla pro mne těžká hlavně z psychického hlediska,“ naráží na skutečnost, že v barvách New York Rangers nenašly jeho výkony patřičné ocenění u kouče Johna Tortorelly.

Hráčem newyorského celku se Kotalík stal loni v červnu. „Těšil jsem se na sezonu a řádně se na ni připravil. Začátek byl parádní, po čtvrtině základní části jsem byl v pětadvacítce kanadského bodování celé soutěže. Potom jsem dostával méně a méně šancí, hrál jsem málo minut a v situacích, kdy jsem nemohl být efektivní. Cítil jsem trenérovu nedůvěru, přestože si mě do týmu sám vybral,“ dodnes nechápe, co se kolem něj dělo.

„Spoluhráč Vašek Prospal to se mnou prožíval a říkal, že něco takového nepamatuje, i když pod stejným trenérem nastupoval v Tampě Bay. Já to tak nebral a snažil se na sobě pracovat za všech okolností. Věřil jsem, že se to v dobré obrátí. Bohužel, čas na ledě pro mě nepřicházel a musel jsem to nějak řešit. Neměl jsem jinou možnost než se ozvat, že s ohledem na další kariéru bude lepší, když odejdu jinam,“ popisuje těžké chvíle.

Slavný klub opouštěl nerad. „Být členem Rangers je svátek a čest pro každého hráče,“ sděluje starou známou pravdu a vyzdvihuje další přednost mimořádné štace: „Nikde na světě člověk nevidí to, co v New Yorku. Život tam nabízí prakticky všechno. Užíval jsem si to a kdyby se dařilo v hokeji, nemohl jsem se mít lépe. Znovu se ale potvrdilo, že žiješ tak, jak se ti daří na ledě. Potom jsem si už dokázal máloco užít a věděl, že můj odchod je nevyhnutelný.“

Během posledního roku vystřídal Aleš Kotalík v NHL čtyři kluby, což mu na pohodě nepřidalo. „Prakticky osm let jsem strávil v organizaci Buffala,“ líčí svoji zámořskou anabázi. „Před vypršením smlouvy loni na jaře jsem dal najevo, že potřebuju změnu. Tak mě klub samozřejmě vyměnil, aby za mě ještě něco získal a neztratil mě v létě na trhu volných hráčů zcela zadarmo. Dohrál jsem sezonu za Edmonton a pak jsem se na volném trhu domluvil s Rangers.“

Místo starostí, jak mu padne olympijský oblek, řešilo důrazné pravé křídlo letos v únoru přesun z New Yorku do Calgary. „Organizaci Flames vedou bratři Sutterové, kteří v NHL mají obrovský kredit. Chtěli mě do mužstva,“ vysvětluje hokejista, proč zamířil pod Skalisté hory. „Tým se dával dohromady v polovině sezony, kdy se udělalo několik velkých změn. Spolu se mnou přišel z Rangers také Chris Higgins a objevili se kluci z Toronta,“ vypočítává.

Postup do play off zůstal pro Calgary Flames nesplněným snem. „Hráli jsme dobrý hokej a bojovali do závěrečných kol,“ hodnotí posmutněle. „Nevyšlo to a všichni se dívají k dalšímu ročníku, protože budovaný tým má obrovský potenciál. Výborný je gólman, kvalitní obrana i útok. Věřím, že v týmu dostanu významnou roli, jak mi řekl trenér. Smlouvu mám na dva roky, které chci v Calgary odehrát. Líbí se mi tam,“ vidí zřetelně nejbližší budoucnost, v níž může počet sezon v NHL zaokrouhlit na deset.

V době, kdy probíhalo mistrovství světa, polykal již Kotalík tréninkové dávky doma na jihu Čech. „Dal jsem si jen krátké volno,“ vysvětluje. „Intenzivně se připravuju. Sezona, která mě loni potkala, je pro mě motivací a chci na ni odpovědět. Vím, co umím hrát a věřím, že k tomu dostanu šanci. Uvidím, jak to bude vypadat. Po vypršení smlouvy se rozhodnu, co dál. Táhne mě to domů a musím říct, že i z jiných důvodů, než jenom sportovních. Možná se po dvou sezonách vrátím nadobro,“ dává fanouškům naději, že něco přidá k pěti ročníkům v extralize, odehraným za České Budějovice a Liberec.