Stává se stále respektovanější tradicí, že národní výběry jednotlivých zemí na mistrovství světa posilují v mnohem širší míře hráči z NHL. Je k tomu hned několik důvodů. Především prestiž světového šampionátu stoupá; za další: rozpínající se NHL pohlcuje stále více hokejistů z Evropy. Ti mají, často z vděčnosti k národnímu týmu za zviditelnění před zámořskými skauty či prostě vnímaní šampionátu jako hokejového svátku ještě z dětských let, k reprezentaci na tomto podniku odjakživa vřelejší vztah než rodilí Kanaďané či Američané. I borci s rodným listem z druhé strany Atlantiku však na nabídku stavitelů reprezentace stále častěji říkají ano.
Letošní přehlídka světové hokejové elity pod záštitou IIHF není výjimkou, při pohledu na soupisky jednotlivých mužstev ale zarazí jiná zvláštnost: celá řada týmů, nezřídka z hokejově rozvojových zemí, má v brance muže okřesaného NHL.
V neděli 25. dubna jsme tak mohli sledovat kuriózní duel dvou (bez urážky) hokejových trpaslíků mezi Francií a Švýcarskem, ozdobený soubojem brankářů z NHL. Země Helvétského kříže má v brance Martina Gerbera, kmenového gólmana Anaheimu. Ten se letos prezentoval ve velmi dobrém světle. V úvodu sezóny dokonce několikrát vytlačil ze sestavy hrdinu loňského play off Jean Sebastiana Giguera. „Ne, ještě chvíli počkej,“ vyzývala zámořská média nažhavenou jedničku s posečkáním návratu do branky, když jeho náhradník zářil tím nejjasnějším leskem.
Rovněž Cristobal Huet má za sebou vynikající sezónu. U Králů v Los Angeles odchytal dohromady jednačtyřicet utkání, což se po předešlých dvanácti dá považovat za slušný průlom. Život řádně zkomplikoval i našemu Romanu Čechmánkovi, jehož post jedničky se v této sezóně značně otřásl. Oba měli po skončení základní části v podstatě srovnatelné statistiky. Huet je jediným hráčem Francie ze zámoří.
Obrovskou posilu získali do svých řad také Němci. Washingtonský Olaf Kölzig není typický Árijec, narodil se německým rodičům v Jihoafrické republice a v zemi našich západních sousedů žil jen do čtyř let. Přesto se k ní nikdy nepřestal hlásit. Poslední dobou ale nabídky reprezentovat spíše odmítal, z různých, většinou zdravotních důvodů. Naposledy startoval za Německo na olympiádě v Naganu, což je už šest let. Letos má ve čtyřiatřiceti jednu z možná posledních příležitostí něco s národním týmem dokázat, byť cíle Němců jsou spíš skromné. Svým dílem se v pečlivě organizovaném týmovém soukolí pokouší přispět i další individualita, útočník Jochen Hecht z Buffala.
Možnost reprezentovat svou vlast zřídkakdy odmítá sympatický subtilní svalovec Arturs Irbe. V roce 2000 si s Lotyšskem splnil sen, když na domácím ledě pokořil odvěkého soka ze „země neomezených možností“. Letošní sezóna byla pravděpodobně Irbeho derniérou v NHL. V Carolině už se staví na jiných. Sedmatřicetiletý gólman je nicméně pro národní tým vždy vítanou posilou, vždyť během své kariéry zažil, podobně jako Němec Olaf Kölzig, atmosféru finále Stanley Cupu a ještě v barvách Sovětskému svazu, ke kterému se tak nerad hlásí, vybojoval v roce 1990 na mistrovství světa zlatou medaili. V národním týmu Lotyšska není jediným hráčem pozvaným z NHL, Lotyši patří k tomu nejlepšímu, co bývalé sovětské republiky hokeji nabízí, takže se několik jednotlivců prosadilo i v nejslavnější hokejové lize světa.
Zajímavým zjevením na hokejovém nebi je rakouský gólman Reinhard Divis. St. Louis jej draftovalo jako 261. v pořadí před čtyřmi roky a v barvách tohoto klubu působí už tři sezóny. V té letošní odchytal 13 zápasů, což není kdovíjaká porce, ovšem ve skromných měřítcích rakouského hokeje jde o zaznamenání hodný úspěch. Tým Herberta Pöcka má vedle Divise v sestavě ještě jednu vycházející hvězdičku s ostruhami z NHL. Je jí trenérův syn Thomas; šikovný bek, který se v závěru tohoto ročníku solidně etabloval u Rangers.
Ničím novým pochopitelně není přítomnost zámořských gólmanů na soupiskách elitních mužstev. Stavitelé české reprezentace vsadili letos na schopnosti Romana Čechmánka a Tomáše Vokouna, který rok od roku zraje v maximálně soustředěného a spolehlivého strážce hokejové svatyně. Vokoun chytal výborně už na loňském šampionátu, letos však fascinuje hokejovou veřejnost ještě výrazněji. Tak jako dovedl Nashville k historicky první účasti v play off a zde nepříjemně poškádlil nervovou soustavu střelců a fanoušků Detroitu, má nyní šanci pozdvihnout ambice pořádající země v honbě za medailí. Najít na jeho projevu sebemenší chybičku je úkol hodný šíleného a brankářského řemesla nadstandardně znalého pedanta.
Slováci mají v brance Jana Lašáka, muže se zkušenostmi z NHL, který však poslední rok strávil v ruské superlize. Finové se rovněž opírají o dvojici z National Hockey League: Jussi Markkanen se stal letos nepotřebným u Rangers a stěhoval se do Edmontonu, Mika Noronen čeká na větší příležitost v Buffalu.
S gólmany z evropských zdrojů museli ze silnějších týmů vystačit jen Rusové a Švédové. Obě hokejové bašty samozřejmě své gólmanské zastoupení v zámoří mají, vrtkavý vývoj závěru základní části a probíhajícího play off jim však posilu na tomto postu nedopřál.
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
