Střelec, který měl ocelovou výdrž. Hlinka mě porážel až po padesátce, smál se Miroslav Kluc

17. PROSINCE 2012, 14:35

Václav Jáchim

Prožil krásný život plný sportovních úspěchů, slávy a radosti. Jistě, také Miroslav Kluc se občas ocitl v těžších doách, ale dokázal si s nimi poradit. Excelentní střelec patřil k ikonám chomutovského a litvínovského klubu. U předchůdců dnešních Pirátů platil za průkopníka, který tým vydatnou měrou postrčil mezi elitou, skvělé služby později odváděl i v Litvínově. Osud tomu chtěl, že oba kluby hrály 30. listopadu vzájemný extraligový duel - v předvečer devadesátin legendárního hráče. "Byl jsem pozván, chci přijet. Asi vhodím bully, možná mi dají nějaký dárek," říkal Kluc šest neděl předtím.

Bohužel, na slavnost už nedošlo. V té době nejstarší žijící reprezentant se na velký zápas "svých" týmů moc těšil, jenže těsně před kulatinami, které připadly na 1. prosince, prodělal účastník olympijských her 1956 a mistrovství světa 1953 mozkovou příhodu. A v úterý 4. prosince zemřel. Český hokej ztratil mimořádnou osobnost. "Kdyby Kluc ve své době hrával za Spartu nebo za Brno, měl by v reprezentaci na kontě mnohem víc utkání. Ale on zůstával věrný Chomutovu. V 50. letech to byla hvězda první třídy," vzpomíná na sympatického urostlého útočníka historik Miloslav Jenšík.

Klucův příběh je v mnoha ohledech unikátní. "S hokejem jsem začínal u nás na vesnici. V Nesuchyni u Rakovníka. Mimochodem, vždycky jsem se tam rád vracel. Jakmile jsem přijel, hned mi bleskly hlavou vzpomínky na velké mače, které jsme s klukama sváděli na místním rybníku," vzpomínal před lety v rozhovoru s autorem těchto řádků. Kluc už byl v penzi, jako stavební dozor ale pomáhal synovi, který ve stanici pražského metra budoval později oblíbené Café Vyšehrad.

Miroslav Kluc byl plný sil. Jakmile vyprávěl o starých hokejových časech, jeho oči zářily jako olympijská pochodeň. "Víte, jaké výhody měl přírodní led?" vybízel otázkou. "Například to, že jste získal velkou sílu v rukou. Hrávali jsme večer, za tmy. Nebylo vidět. Jen jsme bruslili a vodili puk po ledě, který ani snad ledem nebyl. Spíš hromadou sněhu. Později v lize jsem z toho těžil. Padal jsem málo, maximálně když mě někdo podrazil. A moje střelecké umění? Nevím, snad dar od Boha. Vypálil jsem třeba za modrou a stejně na to gólman nedosáhl," líčil s trochou pýchy útočník.

Měl na ni nárok, Kluc se celkem čtyřikrát stal nejlepším kanonýrem ligy, jeho pumelice bývaly vyhlášené! Stejně tak skvělá kondice. "Je pravda, že fyzičku jsem měl vždycky dobrou. Možná to bylo tím, že jsem později začínal. Bruslil jsem od patnácti, vrcholový hokej jsem hrál až od devětadvaceti, když jsme s Chomutovem postoupili do ligy. Kolikrát se pak stávalo, že jsem nastupoval po nemoci nebo zranění, ale cítil jsem se skvěle. Moje tělo asi vydrželo víc. Často jsem do toho šel i přes bolest. Jednou mi nešťastně prasklo ramenní pouzdro, ale já s tím pak hrál ještě jedenáct ligových zápasů! Ruku jsem si přivázal k tělu, rychle se naučil pár nových pohybů - a bylo to. Patřil jsem k nejlepším střelcům ligy, nemohl jsem na ledě chybět. Lidé na moje schopnosti spoléhali, někdy jsem při utkání strávil ve hře až devadesát procent času," upozorňoval.

Do Chomutova přišel z Nesuchyně ještě s bratrem Josefem, dres týmu oblékal i další člen rodinného klanu - bratranec Blahoslav. Mimochodem, hokejové úspěchy později sbíral také Miroslavův synovec, plzeňský obránce Milan Tichý. Kluc nejstarší pronikl do ligy v sezoně 1951-52 a záhy byl vybrán do národního mužstva! V roce 1953 jel na mistrovství světa. "Jenže umřel Stalin. Pak Gottwald, takže nás vrátili domů a výsledky týmu se anulovaly," připomněl. V reprezentaci neměl moc štěstí, podíval se ještě na olympiádu do Cortiny, ovšem ta pak v naší kotlině dlouhé roky platila za symbol neúspěchu. Kluc se do sestavy dostal díky kvalitním výkonům v dresu reprezentační rezervy, jež porazila i elitní sovětskou sbornou. Na zásah trenérské rady jeli do Itálie třeba také Jaromír Bünter nebo Klucův chomutovský spoluhráč Otakar Cimrman. Unavený tým však zklamal, vrátil se bez medaile. A pro čtyřiatřicetiletého kanonýra tím mezistátní kapitola skončila...

Ještě nějaký čas dál válel za klub svého srdce, i Kluce ale potkalo to, co se jinde přihodilo mnoha špičkovým plejerům. V Chomutově s ním přestali počítat. "Mně se končit nechtělo, lákala mě práce hrajícího trenéra, ale v Chomutově měli na střídačce obsazeno, tak jsem šel do Litvínova. Chomutov mě uvolnil v době, kdy se budoval zimní stadion, Litvínov na oplátku poskytl klubu ledovou plochu. Tenkrát mi bylo šestatřicet a už jsem neměl žádné velké plány. Jak se ukázalo, udělal jsem moc dobře. V Litvínově jsem si prodloužil hokejový život, hrával jsem i po čtyřicítce a pořád z toho měl velkou radost. Zároveň jsem trénoval, což bylo úžasné." V nové roli uplatňoval přirozenou autoritu. A slušnost. "Ke všem svěřencům jsem přistupoval demokraticky, dá se říci, že jsme byli kamarádi. Normálně jsme si tykali, i když určité hranice tam byly. To by ani jinak nešlo. A kdo nestačil, nebo do mužstva nezapadl, musel odejít."

Už v dobách aktivní kariéry byl zvyklý na tvrdou dřinu, esa ligové soutěže se finančně nemohla zabezpečit. "Naše generace hodně vydržela, poctivě jsme museli chodit do práce. Já dělal investora na stavbách. Ráno jsem odjel, pak byl trénink, následovala druhá pracovní šichta a večer obyčejně ještě další tréninková příprava. Hokeje jsme si asi víc vážili, hráli jsme ho vlastně za almužnu. Já vždycky tvrdil, že peníze nemohou vést ke špičkovým výkonům. Jistě, napomohou, ale nikdo ničeho nedosáhne bez nadšení a obětavosti," připomínal. Věděl, co obnáší život hokejisty, nicméně asketou také nebyl. "Na malém městě je člověk víc na očích, ale proč by si hokejista nemohl večer někam zajít? Když ví, co si smí dovolit... Já si také pivko dal, protože jeden půllitr piva je určitě lepší než pět limonád. Nikdy jsem si ale pivo nepil v poledne před zápasem. Dbal jsem na životosprávu a všechno dělal s určitým rozmyslem. I když jsem s hokejem skončil, měl jsem slušnou kondici. Při tenisu to poznal třeba Ivan Hlinka. Pravda, po padesátce už mě porážel. Ale předtím? Kdepak, to jsem býval vítězem já," vykládal spokojeně.

V Litvínově vlastně založil dynastii špičkových útočníků, o nichž později věděl celý svět. Mnozí to dotáhli do NHL, na olympijské hry, stali se mistry světa či vítězi předních lig. "Proč na severu vyrostlo tolik kvalitních hráčů? Výborně fungovala práce s mládeží, v Litvínově vybudovali druhou tréninkovou plochu. Klub měl propracovaný systém hledání talentů. A roli sehrál i osobní příklad. Když začínal Růžička, učil se od Hlinky. Po Růžičkovi přišel Reichel. A tak dále." Sport byl tenkrát jiný. Víc upřímný a syrový. "Za mých časů v něm nebyla taková komerce. Pro hráče platilo: nejdřív něco předveď, pak tě nějakým způsobem oceníme. Podle mě by neškodilo postupovat takhle i v současnosti, ale je otázka, jestli by to bylo vůbec možné. Pozdějším generacím jsem nikdy nezáviděl. Proč? Já nikdy nebyl závistivý člověk. Před lety se žilo jinak, hráči v nejlepším věku do ciziny nemohli. Měl jsem nabídku ze Švýcarska, ptal jsem se, jestli mě pustí. Tehdejší mocipáni mi řekli, že mohu jít jen jako trenér, na výpomoc. Hráče neprodáváme! zdůraznili. Šel jsem do Lausanne, později jsem byl v Jugoslávii," vyznával se gentleman ledových ploch.

Na chomutovský a litvínovský hokej nikdy nezapomněl, upřímně se radoval z každého úspěchu. "Po skončení kariéry jsem se s rodinou přestoval do Vinoře, tedy do Prahy. Ale s lidmi z obou klubů jsem zůstal v kontaktu, scházeli jsme se na akcích bývalých hráčů, vzpomínalo se. Zvali mě na výročí oddílů, chodil jsem na setkání českých olympioniků a podobně," hlásil. A bylo vidět, že si toho váží. Plný sil a obdivuhodného elánu zůstal do konce svých dnů. V prosinci 2011 vstoupil do Síně slávy českého hokeje. "Byla to krása. Měl jsem velkou radost, že jsem se téhle pocty dožil. A že ta slavnost proběhla zrovna tam, kde jsem strávil s hokejem nejvíc času. Tedy v Chomutově," potvrdil posléze. Škoda, že na velkého barda krušnohorského hokeje už zůstanou jen vzpomínky...

Foto: www.piratichomutov.cz

Fotogalerie k článku 1 snímků v galerii

© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718

Dodavatel energie pro hokej