Stejná jména i podobné postavy. Rodina nejsme, alespoň o tom nevím, směje se vítkovický Jan Káňa

Fanoušci, kteří v neděli večer zavítali na moravskou bitvu mezi Vítkovicemi a Kometou, museli být chvílemi poněkud zmatení. Na obou stranách se totiž po ledě proháněl útočník Jan Káňa. Zatímco ten ostravský (na snímku) dvakrát skóroval, brněnský se jej snažil trumfnout a postaral se o vítěznou trefu svého týmu. Oba se střetli už na úvodním buly, kde se stačili s úsměvem na tváři pozdravit.

„Bylo to takové pikantní potkat se hned na úvodním buly,“ vykládá teprve jednadvacetiletý hrdina brněnské Komety. „Ale jen jsme se na sebe usmáli a pozdravili se,“ dodává k vcelku netradičnímu souboji dvou jmenovců. „Už když jsem byl mladší, tak jsem jej sledoval, jak se mu daří,“ přiznává Jan Káňa, který se představil v první útočné formaci a šanci od trenérů dostával i v početních výhodách.

A ty víceméně utkání nakonec i rozhodly. Zatímco Vítkovice neproměnily ani jednu z šesti přesilových her, Brno mělo výbornou úspěšnost a při nerovnoměrném počtu hráčů na ledě se prosadilo hned dvakrát. „Bylo to i hodně o štěstí, někdy se to k vám odrazí, jindy zase ne,“ myslí si dravý forvard, který se postaral o vítěznou branku zápasu. „Tam střílel bek a od nějaké hole se to dostalo ke mně,“ popisuje.

Po zkušenostech z přípravy byl recept svěřenců trenéra Kýhose zcela jasně dán – vycházet ze zabezpečené obrany. „Hráli jsme tady v přípravě a věděli jsme tudíž o jejich dobrých brejcích. Snažili jsme se proto dobře bránit a hrát pečlivě směrem dozadu. Tentokrát jsme naopak dali my z těchto situací góly,“ říká spokojenější z dvojice Káňů. „Sice mě porazil na góly, ale celkově jsem šťastnější já,“ dodává s úsměvem.

Zajímavý duel prožil vítkovický Jan Káňa, který hýřil aktivitou, vstřelil dvě branky, ale přesto to na body tentokrát nestačilo. „Opět jsme si nepohlídali úvod a inkasovali jako první, i když tentokrát ne tak brzy jako v předešlých zápasech,“ nachází jednu z příčin druhé vítkovické porážky v novém ročníku. Tou další jsou neefektivně sehrané přesilovky. „Máme v nich málo střel, musíme se více tlačit do branky,“ uvědomuje si.

Parta okolo slovenského trenéra Oremuse sice byla střelecky aktivnější, ale přes dobře organizovanou brněnskou obranu se prosazovala jen těžko. „Byl to velký souboj o střední pásmo, měli jsme sice nějaké šance i tlak, ale možná chybělo i trošku štěstí, protože se to nikdy neodrazilo k nám,“ mrzí třiadvacetiletého vítkovického forvarda, který už tak málo vídanou shodu jmen příliš neřešil.

„Nijak jsem to nevnímal, takových je více, třeba Svobodové,“ upozorňuje. Oba si však jsou postavově velice podobní. „Žádná rodina to není, nebo alespoň o tom nevím,“ baví přítomné novináře. A nějaké posměšky proběhly po trefě brněnského jmenovce i ve vítkovické kabině. „Kluci se smáli, že jsem dal hattrick,“ poodkrývá. „Za ten však platit určitě nebudu,“ uzavírá Jan Káňa s úsměvem.