Stanley Cup letos Českou republiku minul, ale do Evropy se podíval

Stalo se už takřka tradicí, že každý rok během prázdnin si může česká hokejová veřejnost prohlédnout zblízka Stanley Cup. Půjčování poháru do rodin vítězů zavedla NHL v roce 1995, o čtyři roky později ho přivezl z Dallasu do krajiny pod Řípem Roman Turek. Od té doby se mezi krajánky v zámoří našel vždy někdo, kdo pomohl k zisku uctívané trofeje. Teprve letošní rok bude výjimkou, na mistrovské soupisce Anaheimu nefiguroval žádný z hokejistů s českým pasem.

Stanleyův pohár se přesto do Evropy podíval, i když jeho putování starým kontinentem bylo oproti dobám minulým značně kratší. Ukázat stříbrný poklad patřící momentálně Kačerům z Kalifornie přivezli svým fanouškům švédský útočník Samuel Pahlsson, finský veterán Teemu Selänne a brankářská dvojka Ducks, Rus Ilja Bryzgalov.

Na Pahlssona se dostalo jako na prvního, hned na začátku srpna. Na hlavním náměstí v městečku Ange byla hlava na hlavě, když zdejší rodák vystoupil na pódium, aby se pochlubil svým přátelům a známým. “Tolik lidí tady nebylo ani před pěti lety, když přijel švédský král,” komentovala srocení davů matka hlavního hrdiny dne. “Je tu snad každý ze tří tisíc lidí, co tu žijou.”

Po posezení v úzkém rodinném kruhu odjel Pahlsson stejným směrem, kterým mířila jeho hokejová cesta před třinácti lety. Spolu s manželkou Johannou, s níž brzy čeká narození prvního potomka, se přesunuli do Örnsköldsviku, sídla hokejového klubu MoDo, který vychoval pro NHL další hvězdy Tre Kronor jako Petera Forsberga, Markuse Näslunda či bratry Sedinovy. Pahlsson má ve městě postavený dům a mohl fotografům zapózovat před tabulí, na které jsou pod nápisem Guldkusten (Zlaté pobřeží) připomenuty všechny triumfy devětadvacetiletého muže: švédský ligový titul během výluky NHL, olympijské a světové zlato z loňského roku a čerstvě i Stanley Cup.

Z přilehlé zahrady potom ještě dlouho do noci zněly národní písně v podání otce Pahlssona. Po probuzení se jeho syn Samuel ještě pochlubil pohárem v restauraci Mamma Mia nedaleko arény MoDo a poté ho předal do péče strážců, kteří s ním odletěli na další zastávku severského turné.

Teemu Selänne si pro potvrzení svých hokejových schopností přijel na letiště a jeho první kroky mířily do dětské nemocnice v Helsinkách, které je kmotrem.

Nemohla chybět obvyklá prezentace poháru na kluzišti domácího týmu, tedy ve světoznámé Hartwall aréně. Na náměstí Rautatientori se mezitím shromáždily tisíce lidí. Selänne je nezklamal, přišel přesně podle plánu o půl šesté a ukázal fanouškům to, na co čekali. Odměnou mu bylo skandování “Ještě jeden rok!”, kterým zúčastnění naznačovali, jak by se měl vyvíjet další hokejový život živoucí legendy.

Selänne přiznal, že ještě není pevně rozhodnutý. “Někdy si říkám, že bych se v příští sezóně ještě do NHL rád vrátil. Někdy přemýšlím o opaku,” zareagoval útočník, který v National Hockey League už dosáhl hranice tisíce odehraných zápasů (1041) a také stejné mety v počtu získaných bodů (1135).

Následovala večeře pořádaná na Selänneho počest finským hokejovým svazem, které se zúčastnili např. Jari Kurri, Jere Lehtinen nebo Janne Niinimaa. Párty se protáhla až do čtyř do rána, ale to ještě nebyl konec. Společnost se z restaurace přesunula do přístavu na soukromou jachtu finského útočníka a po probdělé noci a dopoledni přišla znaveným oslavencům k duhu klasická sauna, při níž se Stanley Cup ocitl i nad hlavou Selänneho ochlazujícího se v oceánu.

Na programu druhého dne, který dostal “Finský blesk” oproti klasickým zvyklostem k dispozici, byla noční návštěva karaoke baru, která se protáhla až do poledních hodin. Poté se trofej znovu ocitla v důvěrně známém prostředí zimního stadiónu. HC Salamat Kirkkonummi hrají ve druhé nejvyšší finské soutěži a Selänne má v klubu majetkový podíl. Mužstvo není neznámé ani kanadským fandům, protože v sezóně 2003-04 poskytlo pracovní příležitost reprezentantce javorového listu Hayley Wickenheiserové.

Na třetího z Evropanů v dresu Anaheimu se dostalo 6. srpna. Po mezipřistání v německém Frankurtu a přestupu v ruské Samaře si Ilja Bryzgalov vyzvedl trofej na letišti v Togliatti. Vůz, ve kterém bývalý gólman zdejšího klubu mířil do centra města, doprovázelo i přes časnou ranní hodinu mnoho fanoušků. Do útrob Sportovního paláce si přišel zavzpomínat také Alexej Kovaljov, který si podobných oslav v roce 1994, kdy byl členem vítězného týmu NY Rangers, ještě nemohl doma užít.

Otec Ilji Bryzgalova se mohl před svými spolupracovníky pochlubit, jakého potomka vychoval, když hokejista zamířil do místního automobilového závodu VAZ. Ani v Rusku nechyběla cesta po vodě, tři hodiny strávili hosté pozvaní na oslavu na řece Volze. “Tuhle oslavu bych chtěl věnovat svému otci a svým dětem,” pronesl Bryzgalov na palubě lodi. “Doufám, že se dočkám ještě nějaké, a ta už bude patřit mně.”

Stanleyův pohár udělal během večeře ještě reklamu pirátsky laděné restauraci v Togliatti. Ve stopách mořských lupičů se vydal i samotný Bryzgalov, pózující fotografům s hákem místo ruky a páskou přes oko. Zněly výstřely z děla, oblohu rozzářil ohňostroj.

Po skončení evropského turné se Stanley Cup vydal na cestu do míst ležících relativně blízko jeho stálé adrese. Ve městě London v kanadské provincii Ontario už na něho čekala dvojice Andy McDonald, Corey Perry.