St. Louis si zaslouží kandidaturu na Hart Trophy

Kde jsou ty časy, kdy byl Theo Fleury synonymem široce otevřené náruče NHL. Prototypem malého hokejisty, který se v konečném důsledku vyrovná tradičně preferovanějším obrům. Nadějí všech centimetry neobdařených nadšenců hokejového řemesla. Trůn pro krále méně urostlých hokejistů opanoval v této sezóně Martin St. Louis.

Nejen to, St. Louis může dokázat víc – může se stát absolutním králem ligové produktivity! Ať si kdo chce co chce říká, po tabulkách jednotlivých konferencí jde o bezpečně nejsledovanější a nejprestižnější statistiku. Nudnější pasáže základní části zpestřují často právě individuální dostihy, jímž je kanadské bodování suverénním vládcem.

Jako kdekoli jinde v lize, jsou si této skutečnosti dobře vědomi i v Tampě. St. Louis má dostatek prostoru, hráči na jeho ambice pamatují – před několika dny vylepšoval dvakrát bodový účet gólem do prázdné klece. Nejde o nijak nevšední praxi, v Pittsburghu se svého času hrály všechny přesilovky přes Lemieuxe, Pavel Bure rovněž nechodil proti šesti soupeřovým hráčům na led s obrannými úkoly. Touha dosáhnout na vrchol, vybojovat ceněnou trofej, která by nezdobila jen hráče nýbrž i klub, je obrovská.

Jenomže kdo by podobné vyhlídky maličkému St. Louisovi ještě před několika lety hádal? NHL ho vzala za svého až v sezóně 1998-99, kdy mu bylo třiadvacet let. Ještě první dva roky v Tampě (2000-02) odehrál ze neskutečnou almužnu – 260 a 290 tisíc dolarů! V současné době dohrává dvouletý kontrakt, který mu zaručuje 2,5 miliónu. Jeho letošní příjem 1,5 mil. je stále hluboko pod ligovým průměrem.

V loňské sezóně bodoval v sedmi utkáních v řadě a jeho jméno se začalo rozpačitě objevovat v titulcích pozápasových komentářů. Aspiraci na Hráče týdne po boku Lemieuxe a Kariyi považoval málem za zázrak. Kdyby mohl tehdy časoprostorem nahlédnout o rok dále, patrně by se o něj pokusila srdeční příhoda.

Se začátkem března 2004 trůní na čele kanadského bodování, o které se pere s Robertem Langem. Ve středu bodoval proti Chicagu potřinácté v řadě (8+15), nebýt jalového zápasu s Washingtonem ze 3. února – série by trvala už čtyřiadvacet utkání!

Neměří ani 175 centimetrů. Nízké těžiště a dostatečný fyzický fond jsou základem vynikajícího bruslení. Prudkými změnami pohybu dovádí gólmany k šílenství. Ne náhodou se jeho střelecké úspěchy stávají ozdobou sestřihů, jež k nám v denních či týdenních intervalech proudí ze zámoří.

Před několika dny byl vyhlášen ofenzivním Hráčem měsíce února. Stejné pocty se mu přitom dostalo i v lednu! Něco podobného dokázal v dosavadní historii jen Wayne Gretzky.

„Věřte mi, nejsem Gretzky,“ smál čerstvě po jmenování. „Ale je mi ctí alespoň v něčem se mu vyrovnat. Zásadní věc, kterou si každý hráč přeje, je vyrovnanost formy. Dostat podobnou cenu podruhé za sebou pro mě znamená, že si výkonnost dokážu udržet. “

Je platný v přesilovkách, oslabení – kde je se sedmi góly a třemi asistencemi rovněž nejproduktivnějším hráčem ligy – i při hře pět na pět. Mimoto disponuje vlastností nad jiné cennou: svými kousky dokáže bavit diváky. „St. Louis si zaslouží kandidaturu na Hart Trophy,“ napsal o něm v únoru list Tampa Tribune.

„Kdyby teď sezóna skončila a já měl právo hlasovat, Martin by byl na čele mého seznamu nejužitečnějších hráčů,“ vyjádřil svůj názor Marty Strasen z výše uvedeného listu. „Je to právě on a Lang, kdo spolu ‚tělo na tělo‘ bojují o titul šampióna produktivity. St. Louis vévodí i bodování plus minus mezi útočníky.“

Kvality puncu svého klenotu si je dobře vědom i trenér Tortorella: „Co k němu dodat? Kdybych se o něm chtěl rozpovídat, vzalo by to pořádnou chvíli. Myslím, že se stal inspirací pro spoustu hráčů – jak u nás v kabině, tak v celé lize.“

Útočník Tampy bude muset v konkurenci Näslunda, Iginly, Kovalčuka, Hossy, Sundina a Luonga v případném boji o Hart Trophy pořádně zabrat, nicméně bez šancí rozhodně není. Pro svůj tým je neocenitelný a možná právě od konečného postavení Tampy v tabulce Východní konference se budou odvíjet i jeho vlastní naděje na vůbec nejuznávanější individuální trofej.