Srbské fanoušky bych večer potkat nechtěl, vzpomíná Martin Ambruz

Vybledlý zelenožlutý vak na výzbroj je vzpomínkou na doby, kdy Martin Ambruz (na snímku) hájil barvy klubu z Lapače. V neděli byl v dresu Valašského Meziříčí jedním ze strůjců výhry hostí. Bobři předvedli takticky skvělý výkon. Zpomalovací taktikou a důslednou obranou vyvedli domácí mladíky zcela z konceptu. Když se k tomu přidala i totální neschopnost vsetínských proměnit i ty nejvyloženější šance, zrodilo se zasloužené vítězství hostí. Právě Martin Ambruz připravil druhý, pojišťovací gól pro Lukáše Bokroše.

Takticky jste zvládli derby opravdu skvěle, viďte?
„Souhlasím. Chtěli jsme co nejdéle udržet stav 0:0 a zkusit dát nějaký gól. To se nám povedlo a udrželi jsme vedení až do konce.“

Nikam jste nespěchali, ani se střídáním. Zpomalovali jste hru a na Vsetín to platilo.
„Tak se tady ve Vsetíně hraje. Nahoru dolů se tady hrát nedá.“

V polovině utkání bylo jasné, že kdo dá první gól, bude už velmi blízko výhře.
„Určitě, kdo dá první gól, ten je vždycky na koni. Měli jsme hodně vyloučených; naštěstí jsme to ustáli a nakonec se nám povedlo odvézt všechny body.“

Ubráněné přesilovky byly možná důležitější než to, že jste vyvedli Vsetín z jeho konceptu?
„Určitě ano. Hráli jsme asi šestkrát v oslabení, jednou i ve třech. Ta přesilovka buď mužstvu pomůže, nebo naopak. Když dáte gól, zvednete se. Když ne, je to špatné.“

Myslíte, že Vsetín nevyužité přesilovky poznamenaly psychicky?
„Myslím, že zejména ta pět na tři. To je trošku srazilo. Měli sice několik šancí, ale my jsme v obraně zahráli velmi dobře.“

Kdy jste začali věřit, že tři body už pohlídáte?
„Kritických momentů bylo víc, před naší brankou bylo dost závarů, ale nějaká super šance tam nebyla. Myslím, že o výsledku se rozhodlo ve druhé třetině.“

Nedostat gól na soupeřově ledě, to je pro obranu skvělá vizitka?
„Tady se to hraje vcelku dobře. Je tu malé hřiště, není tam moc prostoru a když se to zahustí, je docela těžké se přes obranu prosadit.“

Vzpomněl jste si dnes na dobu, kdy jste ve Vsetíně působil?
„Samozřejmě. To byly tehdy dobré roky… Líbilo se mi tady.“

Vy jste tady dokonce předloni trénoval ještě v průběhu sezony…
„Ano. Ani nevím, proč jsem tady tenkrát nezůstal. Pak jsem dostal nabídku ze zahraničí a chtěl jsem to zkusit.“

Jako jeden z mála českých hokejistů jste působil v Srbsku. Jsou v Bělehradě opravdu horkokrevní fanoušci?
„Jsou to ti stejní, kteří chodí na fotbal a na basketbal. Večer bych je rozhodně potkat nechtěl.“

Proč?
„Co jsem se bavil s klukama, tak dovedou hodně, jsou hodně tvrdí. Viděli jste, co dokázali na fotbale v Itálii.“

A fandit dovedou?
„To ano. Když přijdou, tak to je hrůza. Dokážou vytvořit velmi hlučnou atmosféru. Na základní část moc nechodí, ale na play off, to už ano. Zápasy se kryly s basketbalem. Obě haly jsou v jednom areálu, takže diváci přecházeli z jednoho zápasu na druhý a dokázali nám hodně pomoct.“

A co úroveň srbského hokeje?
„My jsme hráli slovinskou ligu a ta byla docela dobrá. O Srbsku moc přehled nemám, tam jsme hráli jenom play off.“

Na běloruské angažmá vzpomínáte taky určitě rád?
„Tam to byla samozřejmě vyšší úroveň, lepší hokej. Hraje tam spousta Rusů, hodně se tam bruslí. I hokejová kultura je tam vyšší, hokej je tam hodně populární.“

Uvažujete ještě o nějakém působení v zahraniční?
„Ve Valašském Meziříčí mám smlouvu do konce sezony a určitě ji dohraju tady.“