Sobotka překonal nemoc, první trefou v reprezentaci zlomil Nory. Ale na radost je brzy, upozorňuje

(MINSK, od našeho zpravodaje) Tři dny ležel v posteli, Vladimír Sobotka musel překonávat střevní problémy a pak virózu, ovšem proti Norům hrál jakoby nic. Vyrovnaně, na vysoké úrovni. Výborně s pukem. Útočník St. Louis má parádní formu, navíc se jako jediný trefil za záda brankáře Soberga, což byl tudíž rozhodující počin utkání. V případě odchovance třebíčského hokeje šlo o první trefu na mezistátní scéně. "Gólmanovi vypadl puk a pak hledal dorážku od Tomáše Hertla. Já si to podržel, abych náhodou netrefil mimo. A dával do prázdné," popisuje.

Z akce měl pochopitelně radost. Jelikož byla v reprezentaci první gólová, schoval si Sobotka na památku kotouč. Další průběh zápasu byl ovšem postupně stále víc nervózní. Češi zahazovali jednu šanci za druhou a hrozilo, že jim soupeř nakonec může nejtěsnější náskok vzít. "Myslím, že jsme zase přestali hrát a zbytečně ztráceli puky ve středním pásmu. Toho se musíme vyvarovat," láteří Sobotka.

V Minsku se opakovaně přihodilo, že místo aby hokejisté soka dorazili dalšími zářezy, jejich útočnou aktivitu potkal útlum. "Mám z toho smíšené pocity. Norové nehráli špatně, ale my zbytečně přicházeli o kotouče na červený a jejich obránci to házeli dopředu, takže norští útočníci z toho měli rychlé protiútoky. Nás to oslabovalo a je naopak dostávalo do hry," rozebírá.

K pozitivním věcem podle něj patří kvalitnější obranná práce, nejen od zadáků. "Myslím, že se to trošku zlepšuje každý zápas. Ale ztrácíme puky na naši útočné a pak už nestíháme dobruslovat, takže necháváme beky samotné. Na tom musí útok zapracovat, to není jenom o obráncích. Je třeba si navzájem pomáhat," hlásí.

Směrem dopředu se tentokrát narodila hromada hezkých akcí, nicméně když z toho nejsou branky, je to pak těžké. Všechno nelze svést jen na toho času spící štěstíčko. "Nemůžeme se uspokojit a říci, že jsme dali tři tyče a že jsme tím pádem měli smůlu. Šance tam byly, jenže góla jsme z nich nedali. A na ty se hraje! Naštěstí se neprosadil ani soupeř, Saša Salák nám vyhrál zápas. Doufám, že když se do šance dostaneme příště, tak zachováme chladnou hlavu. Branek mohlo být klidně pět," připomíná.

V souvislosti s tím velí pokračovat ve velkém tlaku do brankoviště. "V dnešní době se jinak neprosadíte. Musíte jít před bránu, tečovat puk. Nebo ho tam vrazit i s gólmanem. Takhle padl i ten můj: Jarda Jágr to tam hodil a já s Hertlíkem jsme šli do brány. Brankářovi to vypadlo, nevěděl, kde puk má. To je cesta," pokračuje.

Z trefy, která přišla už po 39 vteřinách hry, měl bývalý slávista velkou radost. Jakmile ale slyší dotaz, co říká výkonu týmu celkově, obličej trochu kaboní: "Nemyslím si, že bychom se měli z něčeho radovat. Máme se v čem zlepšovat. Líbily se mi zápasy se Švédy a s Kanadou, když takhle odehrajeme utkání pokaždé, tak můžeme vyhrávat proti komukoli. Na druhou stranu - všechny týmy jsou našlapané, stíhají s námi bruslit a takticky nejsou špatně vybavené. Nesmíme je podceňovat."

Jelikož se český výběr dlouho nemohl dobrat druhé branky, výsledek nebyl vůbec jasný. Sobotka ovšem odmítá, že by cítil obavy z něčeho podobného, co se stalo proti Dánům. "To bychom to přivolali. Tentokrát jsem věřil, že to dotlačíme do vítězného konce za tři body,"reaguje. Sám přispěl vydatnou měrou, přitom v uplynulých dnech marodil. "Ještě jsem trošku oslabený, ale na to se nebudu vymlouvat. Teď už jsou důležité zápasy, hrajeme vlastně o čtvrtfinále. Zkomplikovali jsme si to s Dány, takže tady už není na co čekat," uzavírá.