Smůly jsem měl dost, snad už se nic nestane, doufá Sobotka. Zmařenou olympiádu hodil za hlavu

Kdyby se v národním týmu vyhlašoval největší smolař, mohl by Vladimír Sobotka zamířit mezi hlavní kandidáty. Útočník St. Louis v minulosti přišel o šanci pro zranění či nemoc, včetně nedávné olympiády v Soči. Vyhlášený bojovník má vinou neskutečné shody okolností na kontě mezistátních startů nulu, ačkoli v NHL platí za mimořádně ceněného dravce. Teď je Sobotka blízko, aby zakletou bariéru prolomil. "Smůly jsem měl dost, snad už se nic nestane. Jsem v pořádku," hlásí.

Na sraz národního týmu dorazil uvolněný, ve velké pohodě. St. Louis sice vypadlo z play off už v prvním kole, ale odchovanec třebíčského hokeje to bere pragmaticky. "V sezoně potkaly dvě rány, byly to takové klacky pod nohy. Nejdřív jsem nejel na olympiádu, pak jsme vypadli v sérii s Chicagem. Doufám, že do třetice se už nic nepříjemného nestane. Snad se nám na mistrovství světa podaří úspěch," přeje si.

Když se podívá na minulé měsíce, po osobní stránce může být spokojen. Sobotka platí za cenného bojovníka a psa obranáře, v NHL si vybudoval respekt. "Vždycky se snažím dělat to, co po mně chce trenér. Myslím, že jsem odvedl dobrou práci," kvituje. V Blues nikdo nepočítal, že silný tým skončí jízdu play off tak brzy. Když na to došlo, svitla šance národnímu týmu.

Trenér Vladimír Růžička oslovil Romana Polák i Sobotku, oba souhlasili. "Nijak dlouho jsem to nezvažoval. Když Růža zavolal, řekl jsem, že pokud budu zdravý, tak pojedu," vykládá. Právě tahle skutečnost je u Sobotky podstatná, jeho herní styl totiž zvyšuje riziko zdravotních problémů. Ale někdejší slávista se cítí dobře, nemá žádný problém. Takže mohl start potvrdit. A to navzdory tomu, že v NHL momentálně nemá smlouvu!

V jeho případě se nejspíš promítla i velká motivace hrát konečně za národní tým. V juniorských kategoriích byl Sobotka oporou, měl cestu jasně narýsovanou. Ale shodou různých okolností zatím stále čeká na premiéru v národním týmu. Teď ji má na dosah. "Jestli budu nervózní? To uvidím před zápasem. Ale za nováčka se úplně nepovažuju, možná jen podle těch zápasů. Už jsem toho odehrál docela dost. Na šampionát se především těším, chci pomoci týmu a udělat co nejlepší výsledek," hlásí.

V reprezentační kabině narazí na řadu starých známých. "Je tady dost lidí ze Slavie - Roman Červenka, trenér Růžička, Ondra Weissmann. To je fajn. Trenéři vědí, co ode mě čekat, já to samé." Sobotka přiletěl do vlasti v pondělí, musí se bleskově srovnat s časovým posunem. "Uvidíme, kolik dní mi to vezme. Někdy to jsou tři nebo čtyři, jindy méně." Adaptaci si vyžádá také širší led. "Ještě na to máme prostor, první zápas se hraje v pátek. Na dvou nebo třech trénincích se můžu připravit," dodává.

Sobotka doufá, že si na šampionátu spraví chuť. Mohl být už v Soči, jenže klasika - pro zranění nikam nejel. "Naštvalo mě to, nechci na to vzpomínat. Už jsem olympiádu hodil za hlavu," povídá. Dívá se dopředu. Když přišel do šatny v pražských Letňanech, zjistil, že elitní výběr trošku omladil. "Pár nových kluků tam je, ale není problém podat si ruce. Jsme teď v jednom mužstvu, věřím, že parta bude dobrá."

Prozatím netuší, s kým bude nastupovat, variant se nabízí víc. "Záleží na trenérech. Třeba Romana Červenku znám, hráli jsme spolu ve Slavii během výluky, ale to není rozhodující." Připomíná, že chce uplatnit zbraně, které ho zdobí mezi zámořskými mantinely. "Budu hrát, jak jsem zvyklý, svůj hokej nezměním," vzkazuje závěrem.