Slováci zápas nezabalili a předvedli vynikající závěr, oceňuje Pavel Hynek

Zatímco český národní tým vypadl ve čtvrtfinále s Finskem, jeho východní sousedé ze Slovenska si poradili se Švédskem, obhájcem zlata z Turína. Výběr Jána Filce se v boji o finále postavil proti jednomu z největších favoritů, vyzval domácí Kanadu. Hráčům javorových listů Slováci těsně podlehli, přestože v posledních vteřinách základní hrací doby mnoho nescházelo, aby si vynutili prodloužení. „Kanadu jsem pod takový tlakem dlouho neviděl,“ konstatuje karlovarský kouč Pavel Hynek, který pro hokej.cz druhé semifinále zhodnotil.

„Utkání bych vzal po jednotlivých třetinách. Kanada sice měla obrovské nasazení stejně jako v duelu s Ruskem, ale nezopakovala tak famózní nástup, neboť byla nepřesná v zakončení. Slováky v útoku k ničemu nepustila, což bych nedával do souvislosti s tím, že odehráli o zápas víc než domácí.

V první třetině má totiž každý dost sil. Slováci se snažili být aktivní, ovšem Kanaďané jim téměř nic nedovolili. Předváděli důraz, dohrávali každý souboj. Nakonec se kanadským tým dvakrát prosadil díky tečím před brankou. Musím říct, že první trefa balancovala na hranici regulérnosti, čímž nechci říct, že by rozhodčí Slováky poškodili. V takových chvílích vstupuje do hry lidský faktor a někdo musí rozhodnout.

V obou případech operoval před brankou Ľubomír Višňovský. Ten se sice prezentuje na olympiádě ve výborné formě, jenže patří k subtilnějším hráčům a kilogramy mu v těchto klíčových soubojích chyběly.

Do druhého dějství vstoupili Slováci aktivněji, osmělili se. Nicméně šance a nebezpečné střely přišly na druhé straně. V této pasáži jako v celém střetnutí držel slovenské naděje brankář Halák, který ve Vancouveru chytá v životní formě. Právě top gólman na vrcholných akcích Slovákům v poslední době chyběl, ale tentokrát se mohli na výkon gólmana spolehnout.

Kanada se pak znovu prosadila v předbrankovém prostoru, i když se jednalo o přesilovku. Právě v této činnosti domácí jasně dominovali. Vytvořili si díky tomu spoustu šancí a Slováci se do těchto míst v podstatě vůbec nedostávali, což v konečném důsledku rozhodlo.

Ve třetí třetině mohla Kanada přidat čtvrtý gól, ale Halák znovu prokázal, že jej turnaj zastihl ve vynikající formě. Pak ale Slováci předvedli něco, před čímž nezbývá než smeknout. Ani za stavu 0:3 zápas nezabalili a hodně jej zdramatizovali. Poslední minut musela nadchnout každého, kdo utkání viděl.

Přiznám se, že si nevybavím, kdy naposledy se Kanada v závěru ocitla pod takovým tlakem. Deset vteřin před koncem mohl vyrovnat Demitra. Slováků dodal síly a nastartoval je první gól. Po něm dokázali domácí nevídaně zmáčknout, což jen podtrhuje jejich vystoupení na olympiádě, kde dýchají jeden za druhého a týmový duch z nich přímo čiší.

Hrají výborný hokej a s výjimkou brankáře Haláka těžko někoho z nich vyzdvihnout. Navzájem si pomáhají a musím ocenit, že i starší hráči udrží vysoké tempo po celý turnaj. Provází je obrovská týmová soudržnost a vůbec se nedivím, že je u toho na lavičce Ján Filc, jehož spojení s touto generací funguje.

Kanada předčila Slováky především v pohybu, díky kterému získávala převahu. Zrychluje hru s pukem, nikdo z hráčů jej zbytečně nepřidržuje. Ještě bych zmínil vynikající blokování střel. Kanada nepustí příliš pokusů přímo na branku, což usnadňuje práci gólmanům.“