Slováci splnili úkol, slaví záchranu. Byli jsme pod velkým tlakem, přiznává trenér Ernest Bokroš

(UFA, od našeho zpravodaje) Těžký úkol měli ve skupině o záchranu slovenští junioři, ale zmákli ho i s přispěním nutné dávky štěstí. Dvacítka našich východních sousedů potřebovala zdolat Lotyšsko, aby se mezi elitou udržela i příští rok. Souboj nabídl dramatický hokej plný zvratů, s dobrým koncem pro Slováky. "Byli jsme pod tlakem, což mladí lidé obecně nemají rádi. Cením si toho, že jsme to zvládli," líčí s úlevou Ernest Bokroš.

Zkušený trenér vede výběr dvacetiletých na druhém mistrovství světa a znovu si s ním připsal úspěch. Jestli někdo tohle tvrzení považuje za zavádějící, měl by vzít v úvahu, že konkurence stoupla na všech úrovních. Navíc slovenský ročník 1993 před necelými dvěma lety opustil elitní skupinu mistrovství světa osmnáctek a právě Bokroš ho v této kategorii musel dostat zase zpátky.

Jeho svěřenci nyní sehráli proti Lotyšsku pořádnou kovbojku. Všechno začalo už ve druhé minutě, kdy se prosadil mladík se slavným příjmením Ozolinš a potvrdil, že Lotyši nebudou snadným soustem. "Vedení soupeře dostalo naše hráče do psychcké zátěže, byli jsme hokejově svázaní," popisuje bývalý kouč Zlína, Vítkovic, Českých Budějovic a dalších klubů.

Slováci nicméně dokázali zabrat, postupně si vybudovali vedení 3:1. Jenže potížím nebyl konec, soupeř totiž vyrovnal! "Lotyši vsadili na jednu kartu a všechny puky hrnuli k nám. Za stavu 3:3 to byly velké nervy, měli jsme i trochu štěstí. Nakonec se nám přece jen podařilo zvýšit a umnou hrou jsme pak dovedli utkání do vítězného konce, poslední gól jsme dali do prázdné," popisuje.

Slovenský výběr splnil cíl a může si oddychnout. "Když jsem před odjezdem tvrdil, že naším hlavním úkolem je záchrana, mohl jsem vypadat jako alibista. Ale tohle je prostě realita," říká. Ve skupině jsme měli Kanadu, Rusko a Spojené státy, všichni tito soupeři se dostali do semifinále. Jako jediní jsme dokázali dát tři góly Kanadě, sehráli jsme kvalitní zápas proti Rusku. Ale dopředu jsem věděl, že to nebude jednoduché," konstatuje.

V případě Slováků není šampionát za cílovou páskou, i když základní metu právě zdolali. "Večer po utkání s Lotyšskem jsem si sedl s kapitánem a dalšími hráči. Upozornil jsem je, že musíme zachovat koncentraci a pracovat až do konce. Hrajeme proti Finsku, jejich tým měl ambice a chce skončit i ve skupině o udržení co nejlépe. Pro nás platí, že bychom se rádi rozloučili na úrovni."

Ernest Bokoroš může srovnávat, jeho tým zabránil sestupu a zajistil elitní skupinu i pro příští ročník 1994. "Loni jsem přišel k mužstvu na poslední chvíli, protože některé věci nefungovaly. V Calgary jsme měli přece jen lehší skupinu a dokázali postoupit do čtvrtfinále, díky čemuž jsme si udělali i hezčího Silvestra. Letos takový nebyl, ale teď máme radost, že jsme rozhodující zápas zvládli," pochvaluje si.

Neřeší, o kolik let teď na střídačce zestárl, nicméně upozorňuje, že výsledky týmu jsou odrazem aktuálního stavu slovenského mládežnického hokeje. "Do dvacítky jsme vybírali s 50 chlapců, pak jsme to zúžili na 30. A nakonec na 25. Nejen mě na šampionátu zaujala hra Američanů, jejich hokej by mohl být metodickou příručkou pro semináře trenérů. Žádný hráč nejezdí za bránu, ale do prostoru před ní. Každá střela letí pod víko, ne po ledě. Při debatě se zástupci zámořských médií jsem se dozvěděl, že Američané dělali první výběr z 1200 hokejistů! Když já přišel k ročníku 1994, na celém Slovensku jsem našel jen 140 hráčů včetně brankářů! Každý čtvrtý nebo pátý z nich je tedy reprezentant," zmiňuje zajímavá fakta.

Nedostatečná konkurence se musí projevit, za řekou Moravou ovšem před časem zareagovali a už několik let uplatňují projekt delšího společného fungování dvacítky pod hlavičkou HK Orange. "Díky čtyřměsíční podpoře a souhlasu extraligy jsme letos sehráli dvacet utkání, bylo to pro nás nesmírně důležité. Kdybychom tento projekt nerealizovali, z elitní skupiny bychom sestoupili. Neměli bychom nárok," připomíná rázně.

Bokroš na turnaji po očku sledoval i soupeře. "Vím, že Češi měli ročník 1993 za jeden z lepších, jejich ambice byly asi větší. Z týmů, které mě zaujaly, bych vyzdvihl Švýcary. Viděl jsem je v srpnu a myslel si, že byli o měsíc déle na ledě. Ale letos měli vynikající ročník. Můj tip se potvrdil, hráli výborně." V českých i slovenských podmínkách se projevuje slabší výběr talentů. "Klobouk dolů před vašimi i našimi trenéry, že z toho mála dokáží pořád připravit dobré hokejisty," uzavírá.