Šli jsme do toho nadoraz a to se vyplatilo, těšilo Jiřího Polanského po vítězství nad Mountfieldem

Poslední zápas roku 2012 sehráli třinečtí Oceláři mezi mantinely Werk arény, kde přivítali jihočeský Mountfield. Jako první do vedení šli Slezané, hosté však dvěma brankami ze závěru první dvacetiminutovky dokázali otočit průběh zápasu ve svůj prospěch. Třinečtí ale od druhé třetiny zabrali a čtyřmi brankami v prostřední periodě otočili utkání ve svůj prospěch. Ústřední postavou úspěchu Slezanů byl Jiří Polanský, který v zápase zaznamenal čtyři kanadské body.

Jirko, opět jste doma vyhráli. Cesta za vítězstvím ale nebyla jednoduchá...
"Měli jsme sice dobrý vstup do zápasu, potom jsme ale polevili a Budějovice se dostaly do vedení. V dalších třetinách jsme do toho šli nadoraz, jak by se hrál poslední zápas. Jsem rád, že nám to tam napadalo a že se povedlo otočit hned ve druhé třetině a nebylo třeba čekat až do konce zápasu."

Důležité byly přesilovky ve druhé třetině, kdy jste dvě využili...
"Každá přesilovka je důležitá. Občas sice nedáte gól, ale dostanete soupeře pod tlak. Ve druhé třetině jsme byli ve velké euforii a potom padají góly skoro ze všeho."

Ve třetí části Mountfield snížil na rozdíl dvou branek. Nepřišly myšlěnky na poslední domácí zápas s Libercem?
"Přesně tak. Zápas s Libercem jsme v závěru nezvládli. Když jsme dnes inkasovali třetí gól, začali jsme lépe bránit, což snad bylo znát. Tým se poučil z minulého zápasu a dohráli jsme to v klidu."

Tentokrát čtyři kanadské body, byl to váš nejlepší zápas sezony?
"Pokud nejste Jaromír Jágr nebo třeba Martin Růžička, tak na takový zápas čekáte třeba celou sezonu. Jsem šťastný, že se vyhrálo a nasbírali jsme nějaké body. Byl to můj nejlepší zápas sezony, ale počítají se hlavně body. Kdyby se vyhrálo třeba 2:1, budeme mít radost taky. Sledujeme čelo tabulky, stále se dotahujeme a nesmíme ztratit kontakt. Jestli mám čtyři body nebo jeden, to je poměrně jedno. Museli jsme a chtěli vyhrát."

Kromě branky jste také parádním pasem připravil gól pro Martina Růžičku...
Martina jsme uviděl za sebou, chtěl jsem tu akci nějak vyšperkovat. Byl jsem trochu překvapený z celé té situace...Byl tam trochu sporný souboj v rohu, rozhodčí to mohl posoudit jako faul. Neposoudil, naštěstí, já si také myslím, že mi šlápl na hokejku, takhle to v hokeji bývá. Pak už jsem to zahrál před branku, uviděl ho a poslal mu puk. On z této pozice obvykle trefí deset puků z deseti, takže v tu chvíli to bylo nejlepší možné řešení."

V minulém zápase Martin Adamský chválil souhru vaší formace. Zatím to vypadá, že si rozumíte...
"Nechci to zakřiknout, ale funguje nám to. Když vás dá trenér dohromady, je tam zpočátku euforie. Musíme na naší sehranosti stále pracovat, aby to neuvadlo. Doufám, že i nadále budeme hrát spolu a ještě víc si na sebe zvykneme. Doufám taky, že nahrávky na Tomáše Klimentu a Martina Adamského budou ještě přesnější, protože oba vyžadují puk do rychlosti a potom vidíte, co třeba takový Martin s tím dokáže udělat. Pro mě jako centra je radost hrát s hráči, kteří si často najíždí a čekají na nahrávku."

Jste povědomý svými pasy zpoza branky, v čem tkví tajemství úspěchu?
"Každý hráč má nějaký styl. Moje hra je založena na tom, že se snažím někde vyšťourat puk a nahrát pro kamaráda. Kluci z lajny už vědí, kde mohou ten puk čekat a ví, kde se mají postavit. Občas mi práci usnadní tím, že odtáhnou jednoho obránce. Jak už jsem říkal, každý hráč má svůj styl. Já jsem takový a ze dne na den se nezměním."