Slavomír Lener je na první olympiádě od Nagana. V hledišti jsem nervóznější než na střídačce, říká

U národního týmu má na povel organizační záležitosti, ale zachovává si i pohled trenéra. Slavomír Lener coby generální manažer týmu konzultuje sportovní otázky s Aloisem Hadamczikem, sleduje soupeře i tréninky, českou výpravu bude zastupovat na pravidelných zasedáních direktoriátu. Zkušený kouč má nyní letos jinou roli, na olympijské hry se vydal poprvé od zlatého Nagana 1998. "Už je to hodně dávno. Ani si třeba nepamatuju, jak jsme tenkrát odlétali," říká. Zato návrat nezmizí nikdy, olympijské zlato předtím ani potom český hokej nezískal!

Slavomír Lener před 16 lety vedl národní tým s Ivanem Hlinkou. Oba nastoupili poměrně bleskově, po Švédských hokejových hrách v únoru 1997. Reprezentaci se delší dobu nedařilo, vlastně od Světového poháru 1996. Po Stockholmu přistoupilo vedení svazu ke změně, skončil Luděk Bukač a tehdejší předseda Karel Gut hledal náhradu. Volba padla na zmíněnou dvojici. A byla to trefa do černého.

Hlinka jako vynikající kouč, skvělé osobnost s unikátní hráčskou i trenérskou minulostí. Lener zase mohl nabídnout moderní přístup, vzdělání, pracovitost. Oba se výborně doplňovali. Na mistrovství světa 1997 vybojovali Češi bronz, záhy poté se začal rodit olympijský tým snů. Jak to v Japonsku dopadlo, všichni víme. Podle Lenera tenkrát elitní výběr odjížděl bez velkých očí. Útočil ze zadních pozic.

"Velmi dobře si vzpomínám, jak jsme s Ivanem seděli a bavili se o tom, co bude úspěch nebo neúspěch. Za sportovní cíl jsme měli medaili, ale nikde jsme to neprezentovali. Hlavně jsme si přáli, ať neuděláme ostudu a turnaj odehrajeme se ctí." V Japonsku se poprvé konal olympijský turnaj za účasti nejlepších hráčů planety. "Nevěděli jsme, co nás čeká, do čeho jdeme. Půlka týmu byla z NHL, druhá z Evropy. Favority jsme nebyli stoprocentně," dodává.

Češi v Naganu předvedli famózní výkony a dokráčeli k historickému zlatu. Tahle zkušenost teď může Lenerovi pomoci i v Soči, od té doby totiž olympiádu nezažil. Pracoval jako asistent na Floridě, poté byl hlavním koučem ve Švédsku, Německu, doma. Národní tým mezi tím zažil další skvělé triumfy, očekávání veřejnosti se tím pádem posunulo. "Když přijedeme domů bez medaile, nemůžeme říkat, že se uspělo. A my uspět chceme!" nekličkuje.

V Soči je už Lener od minulého čtvrtka, přiletěl s evropskou částí výpravy. Dnes do dějiště her dorazili hokejisté z NHL, českou reprezentaci čeká první zápas už ve středu proti Švédům. Zámořské hvězdy se musejí srovnat s dlouhým letem i časovým posunem, který může pro někoho činit až dvanáct hodin. "U kluků ze Západní konference NHL je posun půl dne, to už je extrémní. Hráči znají své tělo, vědí, jak podobné věci zvládnout. Ale stejně to není nic snadného," konstatuje.

Většina soupeřů zahájí olympiádu ve čtvrtek, získá tedy malinko delší prostor k odpočinku. Nicméně přesun ze Severní Ameriky je obtížný pro každého. "Sportovně nevidím problém, ale myslím, že se mělo víc brát v potaz zdravotní hledisko. Hráči jsou v únavě, riziko možného zranění je vyšší. Dva nebo tři dny navíc by věci prospěly. Uvidíme, jak to bude vypadat. Kluci třeba zvládnou první zápas, možná i druhý. Ale v tom třetí se pak únava může násobit," přemítá.

Ideální recept na aklimatizaci v podstatě neexistuje. Když do východních končin Ruska cestují hokejisté pražského Lva, snaží se dodržovat pražský čas. Ale to na olympiádě samozřejmě nejde. Nezbývá, než se co nejrychleji přizpůsobit místním podmínkám. Protáhnout první den a hlavní spánek zahájit až večer tamního času. Přesuny na Východ jsou navíc pro lidské tělo o něco náročnější než opačným směrem. "Kluci si s tím musejí poradit, jiní to mají stejné. Sportovně jsou hráči v zátahu, tři zápasy ve skupině ještě nic zásadního nerozhodují - osmifinále mají jasné všichni," říká Lener.

Češi by rádi zaútočili na přímý postup do čtvrtfinále, k tomu potřebují zvládnout úvodní duel se Švédy. Ale ve skupině se bude tým také sehrávat a ladit formu na zásadní boje. Play off proběhne až za týden, to už by měly potíže s aklimatizací pominout. "Síla všech týmů je neskutečná, na medaili bude osm kandidátů. Věřím, že se nám k ní podaří proklouznout," doufá Lener.

Na rozdíl od Nagana tentokrát usedne do hlediště. "Jak to budu prožívat? Sám nevím. Základní skupina asi ještě půjde. Ale v play off to budou velké nervy. Atmosféra člověka vtáhne, na tribuně jsem nervóznější než na střídačce. V téhle pozici začínám chápat, jak na tom jsou fanoušci. Na rozdíl od hráčů a trenérů nemáte v hledišti šanci cokoli ovlivnit," uzavírá.