Slavii ve třetí semifinálové bitvě srazil minutový kolaps. Pak se nám hrálo těžce, prohodil Furch

Kdo vstřelí první branku, ten se následně raduje i v celém utkání. Tohle pravidlo platí i po třetím utkání semifinálové série Česká pojiťovna play off mezi Slavií a Plzní. Západočeši se v domácím prostředí odrazili k výhře dvěma brankami v poslední minutě první třetiny, na nečekaný direkt už Pražané recept nenašli a po prohře 2:4 ztrácejí v sérii hrané na čtyři vítězné duely 1:2. "Dostali jsme dva góly to šatny, to se pak hraje těžko," soukal ze sebe zklamaně gólman Dominik Furch (na snímku).

Slavia nevstoupila do čtvrtečního utkání vůbec špatně, dokázala zachytit nápor soupeře a byla mu vyrovnaným soupeřem. Na kolena ji však srazilo zaváhání v závěru první části, kdy inkasovala v rozmezí pětadvaceti vteřin hned dva góly. "Asi to rozhodlo. Když dostaneme dva góly do šatny, hraje se pak velice těžko," konstatoval po zápase brankář Dominik Furch.

Především druhá plzeňská branka může Pražany pořádně mrzet, veterán Ondřej Kratěna ji vstřelil vteřinu před klaksonem. Útočník Západočechů se dostal k puku trochu se štěstím, po důrazném souboji se slávistickou obranou se před ním otevřela zcela nekrytá branka. "Asi ho měli odlačit obránci, něco takového se nám nemůže stávat," podotkl slávistický gólman.

Zatímco v obou domácích zápasech byla Slavia hodně nebezpečná, v Plzni se dlouho nemohla v ofenzivě prosadit. Pražané hráli obstojně po střední pásmo, v útočné třetině soupeře však příliš neplechy nenadělali. "Připadalo mi, že jsme začali hrát znovu až ve chvíli, kdy jsme prohrávali. Zápasy se pak těžko otáčí," připomněl Dominik Furch.

Talentovaný brankář musel dlouho pouze stát v brance a bezmocně sledovat trápení svých spoluhráčů v útočné fázi. V součtu s druhým semifinálovým duelem čekali svěřenci trenéra Vladimíra Růžičky na branku dlouhých 113 minut. "Není to příjemné, jednou se zkrátka daří a jindy ne," prohodil. "Musíme zlepšit důraz a hrát od začátku naplno. Snad nám tam nějakou góly padnou," doplnil jedním dechem.

Na nemohoucnost v ofenzivě žehral na pozápasové tiskové konferenci i slávistický asistent trenéra Ondřej Weissmann. "Když jsme si nějakou šanci vypracovali, tak jsme ji nedokázali proměnit. Jsem rád, že jsme hráli až do konce a v závěru jsme to alespoň trošku zdramatizovali," zkonstatoval. Slavia se v závěrečných minutách opravdu zvedla, dokonce se dostala i nadostřel.

Nejprve se totiž trefil Tomice a po něm v 59. minutě i kapitán Petr Kadlec. Na kýžené vyrovnání hosté nedosáhli, přesto mohli mít ze svého výkonu ve třetím dějství pozitivnější dojem. "Je to určitě povzbuzující. Dokázali jsme si, že góly můžeme dát, pokud se budeme tlačit do branky. Musíme být agresivnější, pak nám to tam může napadat," nepochyboval Furch.

Nutno však podotknout, že Plzeň ve třetím duelu prokázala větší touhu po úspěchu. Západočeši, které hnalo dopředu přes sedm tisíc euforických fanoušků, měli povětšinu utkání více ze hry. "Plzeň si vytvořila v první třetině nějaké šance, bohužel to tam v té poslední minutě dvakrát doplácali, pak už se s takovým náskokem hraje lépe," vysvětlil slávistický gólman.

Na Furchovi byla po první siréně jasně patrná frustrace, když vztekle udeřil do hrazení za svou brankou. "Místo toho, aby byla třetina 0:0, tak jsme o dva góly prohrávali. To mě zkrátka hodně naštvalo," přiznal gólman, jenž musel čelit dosud největší ofenzivní síle v sérii. Plzni se totiž do sestavy vrátili útočníci Kratěna s Pletkou, k dispozici byl i obránce Hanzlík.

První jmenovaný dokonce zapsal dva góly a platil za jednoho z nejlepších hráčů na hřišti. Na Kratěnovi byla jasně patrná velká chuť do hry po delší pauze. "Ani pořádně nevím, kdo dával góly. Pokud dal Kratěna dva, tak asi bylo znát, že se jim ti zkušení hráči vrátili," usmál se hořce Furch, jenž ve třetí třetině několika parádními zákroky udržel pro svůj tým naději na úspěch.

Toho se ale hráči Slavie nedočkali, druhé vítězství v sérii tak mohla fandit zaplněná plzeňská ČEZ Arena. Stejně jako ve čtvrtifnále proti Litvínovu panovala na západě Čech vynikající kulisa. "Mám  rád, když je atmosféra. Rozhodně je to lepší než ticho a není tak podstatné, jakému týmu diváci fandí," konstatoval závěrem Dominik Furch.