Slabá produktivita, špatný pohyb a mizerné přesilovky, lamentoval Viktor Ujčík

Vítkovický příznivec prožil déjà vu. Stejně jako v nedělním utkání sedmého kola proti Karlovým Varům měl i o dva dny později příležitost sledovat, jak se jeho oblíbený celek hrabe z dvougólového manka během poslední desetiminutovky. Zdánlivě ztracené utkání Ostravané opět změnili v bodový zisk.

Střelec vyrovnávací branky z konce devětapadesáté minuty Viktor Ujčík (na snímku) se pokusil vypočítat, čemu jeho mužstvo vděčí za schopnost zvrátit nepříznivě se vyvíjející zápas. "Určité procento tvoří naše síla, určité procento je víra a další pak štěstí," jmenoval. "Jsme za to moc rádi," dodal.

Po fantastickém vyrovnání dvoubrankového manka v poslední desetiminutovce byli fanoušci namlsaní a očekávali, že si Vítkovice do tabulky připíší dva body. Stejně jako v Karlových Varech. "Věřili v to nejen lidi, my taky. Když si ale vezmu, že nám zase nešly nohy, jsme rádi i za bod," zůstal střízlivý Ujčík.

Ihned se tak nabídla otázka, proč vítkovickým nohy nejezdí? "Velký podíl na tom má hlava," měl jasno nejzkušenější borec v kádru Rytíře Vítka. "Když doma nedáte za dvě třetiny gól, moc to nepomůže a soupeř naopak získá více sebevědomí. My to pak naštěstí zvrátili, že jsme stříleli odevšad, přesto musíme dávat góly zezačátku. Třeba využitá přesilovka může být klíč," přemítal.

Početní výhody byly v měření sil s Kometou opravdu vítkovickým kamenem úrazu. Ujčíkova odpověď kritiku vlastního celku vůbec nemírnila, ještě jí zostřila. "Naše přesilovky stály za starou bačkoru, i na tom se snažíme pracovat a je to další krok k tomu, abychom se zlepšili. Stačí, když někdy využijeme přesilovku ze začátku utkání. Zvedne to nás i fanoušky a zápas se pak bude vyvíjet úplně jinak," vyprávěl.

V kritické vlně se pokračovalo i nadále, neboť s Viktorem Ujčíkem přišel na přetřes i fakt, že Vítkovice v domácím prostředí sice neprohrávají, nicméně produktivita je všeobecně příliš nezdobí. "Je to pravda," souhlasil.

"Dosud jsme dali ve třech domácích utkáních šest gólů, což je velká bída. Jak jsem říkal, nejezdí nám nohy a v produktivitě stále cítíme ztrátu Huny s Vránou. Odešla s nimi spousta gólů a my je teď musíme nahradit. Myslím, že pro začátek bude stačit, když dáme třetí gól. S Málkem v brance bychom doma měli na tři góly vyhrávat," usuzoval.

Předchozí řádky byly k Vítkovicím možná až příliš kritické. Pro další průběh dlouhodobé části soutěže je ve směru k ostravskému celku dobře, že dovede popsat, kde jej tlačí bota, nicméně těžko hodnotit jako úplný propadák zápas, ve kterém soupeře drtivě přestřílíte ve dvou třetinách a které prohrajete až v samostatných stříleních.

Držitelem bonusového bodu mohl být místo Brňanů stejně dobře domácí tým. Jak zmínil Ujčík, penaltový rozstřel přinesl druhé déjà vu dne, daleko méně příjemné než to první. Bývalý reprezentant totiž vzpomněl utkání z předvečera loňského Silvestra, kdy Vítkovice taktéž doma hostily Kometu Brno a taktéž jí podlehly 2:3 v samostatných nájezdech, i když po rozdílném průběhu zápasu. Největší shodou obou vzájemných střetnutí ovšem je právě penaltový rozstřel.

Stejně jako loni, i tentokrát padl pouze jeden gól, přestože v obou zápasech měl blízko k proměnění penalty kapitán domácích Jiří Burger. Leč v obou případech proti Trvajovi respektive proti Hovimu nastřelil brankovou konstrukci.

"Bohužel tyčky hrají s gólmanem," povzdechl si Ujčík. "Hovi je ale šikovný, rychlý a hlavně také sebevědomý. Sebevědomí hraje při úspěšnosti brankáře během nájezdů velkou roli. Sasu ví, že mu nájezdy jdou a věří si. I když někdy možná až moc. Zdálo se mi, že si přisuzuje zásluhy na Burgerově nájezdu, že to vytáhnul na břevno, přestože můj názor je, že si na puk ani nesáhl," uzavřel.