Škoda, že mě neuvidí táta, lituje reprezentační novic Jiří Šimánek

Po pondělním zápase se Slavií dostali hokejisté Českých Budějovic dvoudenní volno, jeho však místo odpočívání čeká milá povinnost: debut v dresu národního týmu. „Samozřejmě jsem šťastný. Raději budu reprezentovat, než se válet doma,“ říká jednoznačně útočník Jiří Šimánek, jenž v nominaci pro přípravný zápas ve středu proti Finsku nahradil českobudějovického spoluhráče Ondřeje Veselého.

Veselý měl v uplynulých dnech zdravotní potíže, vynechal tři zápasy, do sestavy jihočeského mužstva se vrátil právě teprve v pondělní dohrávce. „Ještě však není úplně fit. Věděl jsem, že se asi omluví. Ale že to budu zrovna já, kdo ho nahradí, to jsem vážně netušil,“ usmívá se Šimánek.

O nominaci se dozvěděl až v úterý ráno. „Probudil jsem se a měl na mobilu dva zmeškané hovory od našeho manažera pana Látala. Ten mi pak řekl, že si mám zavolat kustodovi Pavlu Vlašicovi o další informace. Bylo to pro mě velké překvapení.“

Jako většina hokejistů, i Jiří Šimánek o startu v dresu národního týmu vždycky snil. Dočkal se až nezvykle pozdě, v sedmadvaceti letech. „No co, Venca Novák letos debutoval v jednatřiceti,“ připomíná. „Věřil jsem, že mi to taky ještě někdy vyjde.“

Šimánek by si měl zahrát pouze středeční zápas s Finskem, v nominaci na následný Rosno Cup chybí. Role zaskakujícího náhradníka mu však nevadí. „Jsem rád aspoň za to,“ zdůrazňuje.

Tuší, že kdyby se střetnutí nehrálo v Českých Budějovicích, možná by příležitost nedostal. „Je to hodně narychlo, trenéři určitě nechtěli kvůli jednomu zápasu vláčet někoho přes celou republiku. Ale snad jsem si o to řekl i výkony v extralize,“ dumá.

Uvědomuje si, že v jednom utkání může reprezentačnímu kouči Hadamczikovi těžko něco dokázat. „Ale třeba mi ten zápas vyjde, upozorním na sebe a když se mi pak bude dařit v extralize, možná se příště dočkám i pozvánky na nějaký turnaj,“ doufá.

Teď má ale v hlavě pouze středeční souboj. Těší ho, že k němu nastoupí v českobudějovické Budvar aréně. „Budu hrát doma, ve známém prostředí. Na druhou stranu se přijde podívat hodně lidí, které znám a asi budu nervózní. Ale snad to ze mě po prvním střídání spadne.“

V hledišti se objeví manželka i kamarádi, rodiče ale budou chybět. „Mrzí mě to. Akorát odjeli na týden lyžovat do Rakouska. Táta je velký fanoušek. Z domova v Plané nad Lužnicí se jezdí dívat na každý můj zápas. Teď ale bude chybět,“ lituje Šimánek.

Otci se chystal střetnutí alespoň natočit na video. „Že televize zápas nevysílá? To je smůla. Tak se budu muset snažit, abych se do reprezentace ještě někdy dostal a táta měl příležitost mě vidět,“ uvažoval.

Nakonec přeci jenom dostal dobrou zprávu, Česká televize vysílá ze středečního utkání s Finskem alespoň zkrácený záznam...

Jiří Šimánek patří ke stálicím českobudějovického mužstva. S výjimkou loňské jednozápasové výpomoci ve Vsetíně neoblékl v extralize dres žádného jiného týmu. A v posledních dvou letech patří k nejproduktivnějším hráčům jihočeského celku.

Loni v první lize byl po Kropáčovi a Bělohlavovi třetím nejlepším za dvojicí posil z NHL Prospal – Dvořák, letos posbíral ve čtyřiadvaceti zápasech patnáct bodů a patří mu v týmové tabulce kanadského bodování třetí příčka. „Ale v poslední době by to mohlo být lepší. Příliš se nedaří mužstvu ani mně,“ přiznává.

České Budějovice sice poklesly v tabulce na deváté místo, stále však zůstávají v úzkém kontaktu s elitní osmičkou. „Měli jsme teď sérii těžkých zápasů, škoda, že jsme se Zlínem a se Slavií nezískali nějaké body. Moc nechybělo,“ mrzí ho.

Naděje Jihočechů na postup do play off jsou však stále velmi živé. „Do konce roku nás čekají ještě čtyři zápasy, z toho tři na domácím ledě. Musíme v nich uspět a nahnat nějaké body, abychom měli náskok,“ uzavírá Šimánek.