Šidlík podruhé přišel o play off. Na některých vidím, že do toho nedávají všechno, hlásí

Tři zápasy se silnými světovými soupeři, tři jasné porážky. Tristní je bilance české osmnáctky v konfrontaci s výběry USA, Kanady a Finska. Juniorský výběr musí po roce znovu do skupiny o záchranu, tahle skutečnost je o to bolestivější, že se tak stalo na domácí půdě. Po poslední prohře s Finy by byl v kabině osmnáctky slyšet padající hřebík, ticho rušily jen nadávky a projevy zmaru. "Jsem zklamaný, přijel jsem sem něco vyhrát, postoupit. Loni jsem zažil to samé, teď podruhé je to ještě horší," říká smutně Petr Šidlík.

Kapitán týmu jako jediný pamatuje minulý šampionát v Německu. Ročník 1993 si tehdy dlouho vedl velmi dobře, Češi senzačně zdolali silné Švédy a v klíčové bitvě vedli nad Finy, jenomže pak náskok neudrželi a vlastní vinou postup ztratili. Teď osmnáctku o radost připravil stejný soupeř, ovšem loni se hokejisté bili do posledních sil, zatímco tentokrát to byla jasná záležitost.

Však je také Šidlík pořádně rozladěný. "Největší rozdíl mezi námi a jinými mužstvy vidím v přístupu. V Kanadě hraje každý naplno, tady u nás je to tak, to všude trošku ošidím," povídá nejprve. Je zajímavé, že podobně hovoří všichni čeští krajánci, kteří měli možnost nahlédnout do zámořské hokejové kuchyně. Maximální konkurence, odhodlání, motivace i osobní disciplína - to všechno žene bojovníky dopředu.

U nás mnohdy vítězí uspokojení. Pocit, že na sobě dál pracovat nepotřebuju, protože už jsem parádní hokejista. Sebevědomí mají čeští mladíci dost, na ledě to ale vidět není. Alespoň během šampionátu. Svým způsobem to potvrzuje i kapitán osmnáctky. "Na některých klucích, které nebudu jmenovat, vidím, že nehrají pro lva na dresu. Pro Českou republiku. Že do toho nejdou naplno a nedají tam srdce," pálí kriticky.

Docela drsná slova. Ale odpovídají tomu, co bylo v zápasech české reprezentace v základní skupině šampionátu k vidění. Příčina porážky s Finy? Podobná jako předtím s Kanadou. "Tam jsme zvládli prvních deset minut parádně, ale pak jsme úplně přestali hrát. Teď s Finy jsme nebruslili, nedohrávali souboje, přihrávky nám skákaly," láteří.

Podobně hovoří i Dominik Simon. Sparťanský útočník v utkání ukázal, kudy by mohla vést cesta. Ve 29. minutě přistrčil Vránovi, který perfektně vystřelil. Finský gólman Korpisalo puk neudržel a Simon neměl problém zakončit. Bleskový výpad do útočné třetiny ale byl jedním z mála světlých momentů, hra českého týmu jinak nebyla moc nápaditá, těžko mohla soupeře nějak výrazněji vyvést z míry.

"Je to škoda. Věřili jsme, že aspoň jeden zápas se silnými soupeři zvládneme, ale bohužel. Musíme hrát skupinu o udržení," lituje Simon. Za jednu z hlavních příčin vidí častá česká vyloučení. "Jedenáct vyloučených, to je smrt. Kvalitní týmy přesilovky umí, Finové to potvrdili. Když uděláme takové chyby, těžko se pak hraje," připomíná kriticky.

Nedostatky opět vykazovala defenzivní činnost, což není jen otázka beků. "My útočníci jsme se snažili vracet, ale občas jsme propadali. Chtělo to, abychom lépe napadali, Finové jsou silní na puku," pokračuje. Nyní už je jisté, že medailová hostina bude na domácím mistrovství světa bez českého týmu. Elitní výběr se ve středu přesune do Znojma, kde změří síly s Německem a Švýcarskem. "Určitě to není tak, že by nás čekali slabší soupeři. Tyhle týmy se hodně zlepšily. Dáme do toho všechny, abychom vyhráli," uzavírá Simon.